(15.50 hodin)
(pokračuje Špidla)
Druhý, daleko podstatnější prvek, který byl v onom čase, je 11. září. To je podstatná věc. Bezpečnostní situace po 11. září je zlomově jiná, než byla před datem 11. září. Spolupráce Spojené státy a Ruská federace na této úrovni, která se odehrává na současné úrovni, byla před datem 11. září nemyslitelná. Prostě bezpečnostní situace se změnila a my na ni v nových podmínkách reagujeme.
Znovu ale musím říci: Jednalo se nikoli o závazek, o předběžné sondáže. Bude se pokračovat na expertní úrovni. A teprve tehdy, bude-li situace zvážena velmi zodpovědně, může, nebo nemusí dojít k rozhodnutí vlády. A případně Parlamentu.
Pokud jde o onu otázku, která podle mého názoru směřovala, možná ne zcela vysloveně, k našemu stanovisku ve vztahu k Atlantické radě. Vláda projednávala a schválila pozici české delegace na jednání Severoatlantické aliance. Čili toto schváleno bylo zcela formálním způsobem a postupuje se tak, jak to odpovídá situaci.
Dámy a pánové, pan poslanec Grebeníček a předseda Komunistické strany Čech a Moravy mně položil celou řadu otázek, na které zčásti mohu odpovědět, a to tak, že přímo, zčásti nemohu odpovědět, protože to byly otázky, které byly položeny zcela nově. A jistě uznáte, že není správné, abych reagoval bez nějaké přípravy.
Mohu ale sdělit, že je pravdou, že Spojené státy nechtějí podřídit své ozbrojené síly a své občany jurisdikci takzvaného evropského kriminálního soudu, kde Česká republika již podepsala konvenci, a tato konvence bude projednávána v českém Parlamentu. Čili ano, toto je pravda. Naše pozice se od pozice Spojených států liší. Náš názor je ten, že tento mezinárodní kriminální soud by měl mít jurisdikci obecnou, bez různých výjimek. To je naše pozice. A ta se liší od pozice Spojených států.
Pan poslanec a pan předseda Komunistické strany Čech a Moravy pan Grebeníček hovořil poměrně ostrými slovy, dost kriticky, o operaci ISAF v Afghánistánu, které se účastnila i naše polní nemocnice. Dámy a pánové, měl jsem jedinou příležitost být jednoho jediného dne v Afghánistánu. Měl jsem příležitost hovořit s řadou vojáků ISAF a musím říci, že všichni ti lidé na mě udělali nejlepší dojem. Musím říci také, že jsem měl poměrně dlouhou možnost debatovat s tureckým velitelem operace a s tureckými vojáky v této operaci.
Mimochodem, ta armáda - alespoň na mě, ne zcela zkušeného člověka - působila jako velmi dobrá, disciplinovaná a dobře organizovaná.
Proč o tom hovořím? Ti lidé,vysocí důstojníci i nižší důstojníci, mi říkali základní věc: Poté co tady jsme, po několika měsících, je zločinnost v Kábulu menší než v obvyklých evropských velkoměstech. To je naše dílo a naše práce.
Měl jsem příležitost vidět, jak děti bez obav mávají na vojáky. A měl jsem také příležitost vidět, že přítomnost jednotek ISAF je vnímána zcela pozitivně.
Když jsem byl v nemocnici, české polní nemocnici, viděl jsem tam tři věci, o které bych se chtěl s vámi podělit. Za prvé takového asi 27letého kluka, který měl obě nohy pryč, protože šel do lesa na dříví a byla tam mina. Viděl jsem tam dvě desetileté děti poraněné neznámým výbuchem. A zdokumentovali mi na fotografické dokumentaci tvář francouzského minéra, kterému vybuchla do obličeje mina, když odminovával nějakou běžnou ulici v Kábulu.
Ano, toto tam dělají spojenečtí vojáci. A je to nepochybně práce, která je dobrá a která pomáhá těžce zkoušené zemi. Každý sklad zbraní, který se podaří zlikvidovat, každá místní skupina válečných baronů, která se musí podřídit centrální vládě, je přínosem ke kvalitnímu a obyčejnému životu těch nejobyčejnějších Afghánců.
Čili nemohu sdílet ani v nejmenším názor pana poslance Grebeníčka na tuto akci. V žádném případě.
Dámy a pánové, pan poslanec Grebeníček rozvíjí základní tezi, která zní, že někdo někde překročil své ústavní pravomoci tím, že se snaží studovat situaci tak, aby ji mohl zodpovědně zhodnotit a poskytnout prostor pro rozhodnutí, které je z bezpečnostního hlediska mimořádně složité. Dámy a pánové, není pravda, že zemi - bez dalšího uvážení, bez úvahy - prospívá odmítnutí znalostí o tomto obranném systému, odmítnutí České republiky se případně na něm podílet, aniž známe přesně jeho budoucí strukturu a možnosti. Česká republika je suverénní samostatná země, která v alianci hledá svoji bezpečnost. Myslím si, že je naprosto správné se podílet na těch projektech, které jsou alianční a přinášejí bezpečnost i nám, i našim spojencům.
Pokud se situace změní tím způsobem, o kterém bylo hovořeno, to znamená, že by docházelo k umisťování aliančních jednotek nebo vojenských základen na našem území, nedovedu si představit - a v zásadě by to nebylo ani možné - že by vláda s touto věcí podrobně, s dlouhým předstihem, ovšem na základě znalostí, nikoli na základě povrchního a špatně formulovaného novinového článku, neseznámila sněmovnu. Prostě to je přirozené. A pokud by k tomuto vývoji došlo, samozřejmě, že to učiníme.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane premiére. V reakci na vaše slova se přihlásil do diskuse dále pan poslanec Miloslav Ransdorf. Uděluji vám slovo, pane poslanče.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, nezbývá mi, než reagovat. Chtěl bych říci, že nezpochybňuji schopnost pana ministerského předsedy pečlivě a zřetelně číst připravené předlohy. To v žádném případě.
Chtěl bych říci také, že jeho výtka na naši adresu,že bychom snad byli protivníky a nepřáteli Spojených států, je nepřesná.
Já jsem sice nepronesl projev na Žofíně, kde bych mluvil o příkladu americké demokracie atd., ale napsal jsem kdysi knihu o americké revoluci a vzniku americké ústavy. A myslím si, že americká tradice vůbec není řekl bych jednolitá. Je tam spousta věcí, které můžeme obdivovat a učit se z nich. A koneckonců ti dá si říci obezřetnější vždycky budou tvrdit, že v Americe je množství různých přístupů, že Amerika zní více hlasy a že je třeba o tom vědět a vést také dialog. Ostatně sami Američané chtějí, aby jejich země byla vnímána jako různorodá, a ne znějící jedním hlasem, třeba toho, kdo je momentálně na tom nejvyšším stolci.
Chtěl bych také říci, že vyjádření pana ministra zahraničních věcí v televizi tehdy bylo širší než jen takové, že by mluvil o tom, že nejednala vláda jako celek o této věci. Prohlásil, že o tom vlastně nebyla jednání vůbec.
A jestliže tady bylo řečeno, že je nutné respektovat změnu situace, a proto diskutovat i o možnosti instalování příslušných zbrojních systémů na našem území, chtěl bych připomenout, že 11. září, které tady bylo vzpomínáno, nebyla napadena země, která nemá příslušnou výzbroj.
***