(15.30 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Vím, že současná vláda v kontinuitě s předchozí se občanů na věci podstatné neptá a ptát nechce tehdy, když předpokládá, že by neodpovídali správně, tedy podle jejích představ. Je ale pan předseda natolik nad věcí, že chce riskovat po rozmístění amerických vojsk a zařízení oprávněný nárůst odporu českých občanů, protesty proti ohrožení bezpečnosti a omezování práv obyvatelstva? Mám za to, že Spojené státy si mohou zajistit jiná nebo vhodnější, poněkud méně obydlená místa, než je střed Evropy, ke svým nebezpečným zbrojním hrám.
Tvrdí-li premiér bez ohledu na podstatu odborných expertiz, že vojenská zařízení Spojených států amerických na území Čech a Moravy by měla přispět k bezpečnosti naší i Evropy, považuji za nezbytné položit mu tyto otázky:
Je premiérovi známo, že Spojené státy vyvíjejí v rozporu s mezinárodními úmluvami a s principy humanity zakázané druhy zbraní? Je mu známo, že vláda Spojených států odmítá respektovat mezinárodní právo a používá zakázané druhy zbraní nejen proti armádám, ale i proti civilnímu obyvatelstvu a civilní infrastruktuře napadených států? Je premiérovi známo, že vláda Spojených států odmítá stíhat, nebo podřídit jurisdikci mezinárodního soudu své vojáky a jiné osoby, které se dopouštějí činů zakázaných mezinárodním právem válečným a ženevskými konvencemi o ochraně civilního obyvatelstva a civilní infrastruktury? Je mu známo i to, že škody vzniklé vojenskou činností Američanů včetně škod na životech i kriminální delikty amerických vojáků dopadají na takzvané spojenecké obyvatelstvo bez toho, aby pachatelé byli spravedlivě trestání podle zákona? A konečně - kde za všech těchto ničím neomluvitelných skutečností bere jistotu, že území České republiky nebude zneužito k další etapě zbrojení, k vojenským expanzím a silovým akcím vlády Spojených států amerických v rozporu se zájmy českých občanů a v rozporu s potřebou nové bezpečnostní architektury Evropy a světa? Zejména nyní, kdy americká strana na pražském summitu jasně deklarovala, že se ve svých vojenských záměrech podle potřeby nebude ohlížet na mínění Rady bezpečnosti OSN ani na závazky plynoucí z Washingtonské smlouvy a postoje svých spojenců a jejich zájmy.
Očekávám proto od pana předsedy vlády jasnou - či přesněji řečeno jasnější - odpověď. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Uvedl jste svou interpelaci, k níž otevírám rozpravu. Pan předseda vlády chce vystoupit jako první. Prosím, pane předsedo. Je rozprava, kdo se přihlásí jako první - v tuto chvíli jste to vy - může vystoupit.
Předseda vlády ČR Vladimír Špidla: Pan poslanec Grebeníček využil žánr písemné interpretace způsobem, kdy mě, musím zde říci, poněkud zmátl, a podlehl jsem určitému citovému dojmu, že je to interpelace ústní, a proto jsem se tak rychle zapojil do debaty. Ale myslím si, že když už jsem u řečnického pultu, je na místě, abych zareagoval.
Jádrem interpelace pana předsedy Grebeníčka nebylo to, co nyní pronesl, ale byla to otázka, která směřovala k tomu, zda se budou, nebo nebudou umísťovat nějaké systémy protiraketové obrany v České republice a zda a jakým způsobem vláda jednala či její resortní ministři jednali. Dovolte mi tedy, abych se soustředil na tuto otázku, protože to je otázka důležitá a má význam, aby byla přednesena ve sněmovně.
Mohu říci, že ministr obrany 16. až 18. září 2002 na cestě ve Spojených státech potvrdil zájem o další podrobné informace a o zahájení dialogu ve věci možnosti zapojení do projektu protiraketové obrany. Bylo přitom zdůrazněno, že má jít o expertní jednání, s tím, že o formě zapojení včetně zmiňovaného případného rozmístění některých komponentů - čili nikoliv základen protiraketové obrany - musí rozhodnout vláda a Parlament České republiky. Ministr tak učinil na základě konzultace s Ministerstvem zahraničních věcí a na základě a s vědomím předsedy vlády České republiky. Ano, tak tomu bylo, ministr tak učinil a choval se jako ústavní činitel vědomý si své odpovědnosti.
Vláda v záležitosti protiraketové obrany dosud formálně nejednala. Hodlá tak učinit až na základě prvních výsledků zmiňovaných expertních jednání. A v případě, že vláda dospěje na základě dalších informací ke společnému stanovisku v této věci, bude následně informovat Parlament České republiky v závislosti a způsobem podle toho, jaké stanovisko vláda přijme. Postupujeme tudíž ústavně zcela korektním způsobem v rozsahu své odpovědnosti.
Ministr obrany ani jiný člen vlády žádné závazné stanovisko jménem vlády České republiky neučinil a učinit nemohl. Mediální informace v tomto smyslu jsou založeny na zkreslení a dezinterpretaci výseku informací, které mohly být tisku sděleny s ohledem na citlivost tohoto tématu.
Větší část vystoupení pana předsedy Grebeníčka vyjadřovala vztah pana předsedy Grebeníčka osobně a Komunistické strany Čech a Moravy ke Spojeným státům jako takovým nebo respektive určitou představu o Spojených státech. Tuto představu v zásadě nesdílím, ale protože nebyla předmětem interpelace, nebudu v tomto směru vést polemiku.
Dovolte mi tedy ještě, abych upřesnil informace, které jsem uvedl před krátkou dobou, a to následujícím způsobem.
Jak jsem již řekl, ministr obrany nepřislíbil nic, co by neodpovídalo jeho ústavní odpovědnosti, a jednal v souladu s názorem Ministerstva zahraničí a s názorem předsedy vlády. Vláda, jak už jsem zdůraznil, nejednala. Chtěl bych ovšem doplnit tuto informaci následujícím způsobem.
Právě skončená pražská schůzka hlav států a vlád členských zemí Severoatlantické aliance znamená z pohledu protiraketové obrany její další mezník. Zatímco až doposud byla protiraketová obrana národním programem Spojených států amerických, konsensuálním rozhodnutím Severoatlantické rady se bude k protiraketové obraně nadále přistupovat jako k systému obrany celé aliance. Ano, v tomto směru Česká republika se podílela na tomto konsensuálním rozhodnutí.
Mimo jiné je vhodné si uvědomit, že studie proveditelnosti je vypracovávána ve vztahu NATO a Ruská federace. V tom vidím velké posílení mezinárodní bezpečnosti, protože i Ruská federace jakožto velmi významný prvek globální rovnováhy je od prvého okamžiku významně informována.
V NATO se doposud otázky budování systému ochrany proti balistickým raketám omezovaly na vytváření systémů proti střelám s doletem kratším než 3 000 kilometrů. A byly koncipovány jen na ochranu rozmístění vojenských sil. Toto omezení mimo jiné vycházelo z uplatňování definičních kritérií používaných smlouvou o protiraketové obraně z roku 1972. Nový koncept bude mnohem širší. Aliance se nově rozhodla, že se bude zabývat koncepcí budování integrujícího systému protiraketové obrany jak vojenských sil v operačním nasazení, tak především pro ochranu obyvatelstva a důležitých center členských států proti raketám bez vymezení jejich technických parametrů doletu.
Opět nemohu nic jiného než konstatovat, že spolehlivý evropský a alianční systém, který je schopen chránit proti balistickým nebo jiným raketám, je příspěvkem k bezpečnosti a ochraně obyvatelstva.
***