(14.50 hodin)
(pokračuje Kocourek)
Z pohledu obcí a krajů je tak vzhledem k reformě veřejné správy a přechodu kompetencí a nově z titulu povodní spíše žádoucí, aby státní rozpočet na rok 2003 byl schválen naopak dříve než obvykle.
Pokud se podíváme na problematiku státního rozpočtu na rok 2003 z věcně metodického pohledu, potom zjistíme, že státní rozpočet na rok 2003 se dá rozdělit na dva pohledy: na rozpočet před povodněmi a na rozpočet po povodních.
Nejdříve bych se rád zastavil u rozpočtu z vládního návrhu, který byl koncipován před povodněmi. Celkem byl součet výdajů naplánován na 840,5 mld. korun a deficit neboli zvýšení státního dluhu bylo plánováno na 157,2 mld. korun, přičemž výdajová složka byla tvořena dvěma hlavními skupinami výdajů, a to běžných výdajů ve výši 768,3 mld. korun (91 % celkových výdajů) a transformačních výdajů, které byly ve výši 72,2 mld. korun (9 % celkových výdajů). Obecně ale platí, že poměr běžných výdajů a transformačních výdajů byl zhruba 10 : 1.
Nyní k potenciálnímu návrhu státního rozpočtu na rok 2003 v souvislosti s povodněmi. Ten bude zcela jistě také charakterizován na výdajové straně součtem běžných výdajů a transformačních výdajů, ale nutně přibude zcela nová výdajová složka, a to budou povodňové výdaje.
Premiér Špidla v médiích se nechal slyšet, že by tuto položku rád viděl v rámci posílení rozpočtové rezervy o 20 mld., což je trochu divné v kontextu, že také vyhlásil, že povodňové škody mohou být 60 až 90 mld. Kč. Chtěl bych rád zdůraznit jednu věc, že oněch 20 miliard znamená 2,4 % celkových výdajů plánovaných vládou na rok 2003, a mám pocit, že 2,4 % nemusí být nutným důvodem k tomu, aby se schvalovací proces rozpočtu zkrátil o jednu třetinu, tedy o jeden měsíc.
Z pohledu časového bych chtěl připomenout, že dnes je 23. srpna a do zákonného termínu předložení státního rozpočtu na rok 2003, tj. do konce září, zbývá 38 dní. S tím, že 38 dní je dostatek času na to, aby mohl být rozpočet řádně připraven.
Pokud se podíváme na praktický pohled na výdaje spojené s obnovou a rozvojem oblastí, které budou nově v rozpočtu na rok 2003 zakomponovány, je zde nutné připomenout, že na základě zkušeností s povodněmi z roku 1997 a dalších let lze říci, že nelze v krátké době vyčíslit přesné náklady spojené s odstraňováním a už vůbec ne s obnovou a rozvojem území. V tomto kontextu se mi jeví jako zcela naivní a nedomyšlené tvrzení z důvodové zprávy, že celý rozsah škod a z toho vyplývající dopady na státní rozpočet není objektivně možné vyčíslit tak, aby návrh rozpočtu mohl být předložen v obecně zákonné lhůtě. Nejsem si jist, zda tím vláda chce říci, že ke konci října bude znám celý rozsah škod a z toho bude objektivně možné vyčíslit dopady na státní rozpočet roku 2003 tak, aby mohl být předložen jiný návrh státního rozpočtu na rok 2003.
Nyní bych chtěl říci něco k rizikům, která poplynou z této úvahy, z těchto čtyř hledisek, z posunutí termínu o jeden měsíc.
Návrh vlády na posunutí termínu dostává Poslaneckou sněmovnu při jednání o návrhu státního rozpočtu pod časový tlak. Nesmí dojít k jakémukoliv věcnému, legislativnímu nebo časovému problému, což je u návrhu státního rozpočtu s plánovaným deficitem 157 mld. korun velmi nepravděpodobné.
Dále vytváří reálnou hrozbu rozpočtového provizoria, což je v situaci potřeby státního financování v řešení následků povodní nepřijatelné a zároveň je to i dramatická představa pro případná provizoria rozpočtů krajů a obcí. Jsem přesvědčen o tom, že ani o měsíc později nebudeme znát mnohem přesnější čísla o povodňových škodách. Je to spíše otázka celých let, a nikoliv jednoho měsíce. Vždy to budou jen odhady.
Znovu bych chtěl zopakovat, že vláda má do řádného termínu ještě 38 dní.
Nakonec bych chtěl říci, že je to zároveň špatný signál veřejnosti, že situaci nezvládáme a místo toho, abychom zintenzivnili svou práci, tak si raději měníme termíny.
Co lze dělat? Myslím, že bychom se měli do poslední chvíle pokoušet projednávat a připravovat státní rozpočet na rok 2003 v řádných termínech. Dále bychom měli při jednání o státním rozpočtu od sebe oddělit běžné a transformační výdaje, o které povedeme zcela jistě spor, od výdajů spojených s povodněmi. Zároveň veďme diskuse o pracích na systému programu zmírňování následků ničivých povodní. Řešme také otázku hledání zdrojů pro tyto programy.
A právě otázku hledání zdrojů státních programů obnovy považujeme za možný příspěvek sněmovny k řešení otázky nalezení zdrojů financování a potenciálního řádového rozměru státních programů zmírnění následků povodňových škod.
A konečně, abychom se vyhnuli rizikům a sporům kolem celého státního rozpočtu 2003, tj. rizikům nedostatku zdrojů pro povodněmi postižené oblasti, nabídla ODS pro řešení povodní koncept povodňové rezervy, který umožňuje okamžitě, ještě na rok 2002, převést do státního rozpočtu, kapitoly Operace státních finančních aktiv, 5 mld. korun. Dále může být použit jako součást mimořádných příjmů standardně schvalovaných státních rozpočtů na příslušné kalendářní roky. A konečně může být zapojen i mimořádně, a to v průběhu běžícího rozpočtového období, opět v rámci rozhodnutí sněmovny o provedení mimořádných rozpočtových opatření, opět prostřednictvím kapitoly Operace státních finančních aktiv.
Přimlouvám se, abychom termín předložení neposunovali, protože myslím, že jsme schopni nalézt řešení, které bude znamenat řádné a poctivé projednání návrhu státního rozpočtu na rok 2003 v řádných termínech. Vyhneme se velkým rizikům rozpočtového provizoria jak státního rozpočtu na rok 2003, tak rozpočtů krajů a obcí. Můžeme vytvořit flexibilní a kontrolované financování všech programů obnovy a rozvoje týkajících se území postižených záplavami a zároveň dáme signál veřejnosti, že věci zvládáme a že jsme ochotni denně poctivě, intenzivně a pružně pracovat, stejně tak jako dennodenně musí intenzivně a bezodkladně pracovat desetitisíce lidí na odstraňování povodňových škod.
Tolik moje stanovisko k tomuto vládnímu návrhu zákona.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Kocourkovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Miroslav Ouzký.
Poslanec Miroslav Ouzký: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Vážená vládo, vážená sněmovno, kolegyně a kolegové, chci se vrátit v této obecné sloučené rozpravě k bodu jedna a připojit se k názoru, který zde přednesl kolega Mencl.
Patřili jsme k těm, kteří uvítali návrh vlády a návrh pana premiéra na posunutí některých lhůt v souvislosti s přípravou komunálních voleb. Umíme si asi všichni představit, jaká je situace v některých totálně zlikvidovaných obcích, zvláště malých obcích, kde ještě dnes můžete najít občany s lopatou, kterak vyklízejí bahno ze svých domovů. Přijít za těmito lidmi a říkat jim, že nyní mají běhat a vyřizovat cokoliv kolem komunálních voleb, tak to je věc pro ně v tuto chvíli asi malicherná.
Jestliže si toto uvědomujeme, pak nemůžeme přistoupit ani na vysvětlení pana ministra vnitra, které je sice založeno na jeho nějakém odhadu, ale uvědomme si, že posunutí tohoto termínu o sedm dní pro dané starosty, pro dané vedení obcí a pro dané politické subjekty nic neřeší.
***