(15.00 hodin)
(pokračuje Tůma)
Co se týká toho, zda struktura platební bilance má nějaký vliv na dostupnost úvěrů a zda stahování likvidity neomezuje růst úvěrů, moje odpověď zní, že neovlivňuje. Likvidita v bankovním sektoru je dostatečná. Pokud byste mluvili s vedením jednotlivých bank, zjistili byste, že se banky necítí nijak omezeny v množství likvidity. Naopak samy banky ukládají peněžní prostředky v zahraničí a hledají různé možnosti, jak umístit svoji likviditu. Není to tedy o nedostatku likvidity, je to spíše následek pročišťování bilancí v bankovním sektoru.
Stejně tak struktura bilancí komerčních bank je velmi odlišná. Jistý útlum v úvěrové aktivitě se týkal zejména velkých bank, které řešily své problémy v minulosti. Dalo by se k tomu ještě také říci, že podíváme-li se na růst úvěrů v první polovině 90. let, evidentně nebyl konzistentní s tím, jak se v té době vyvíjela ekonomika. Tempa růstu úvěrů kolem 20 % nakonec vedla k tomu, že bilance v centrální bance se dostaly do problémů, a to bylo něco, co bylo potřeba řešit ve druhé polovině 90. let.
Ještě jednou opakuji, nedomnívám se, že by banky měly nedostatek likvidity. Mají rozhodně dost prostředků na to, aby poskytovaly úvěry, pokud to samy uznají za vhodné v rámci rozhodovacích mechanismů, které mají. Rozhodně tam není žádné omezování z naší strany.
Vliv posílení kursu koruny. Ano, samozřejmě vliv posílení je enormní vzhledem k tomu, že máme tak velkou část aktiv denominovanou v zahraničních měnách. Jakýkoli pohyb kursu vede k velkým výkyvům hospodářských výsledků. Již v minulosti to byly poměrně veliké ztráty, byly to zároveň ale i výsledky, které vedly ke kladnému hospodářskému výsledku. V jednom roce, tuším, že to byl rok 1998, ztráta činila kolem 50 mld. a bylo to způsobeno samozřejmě kursovými pohyby. V roce následujícím to naopak byl kladný hospodářský výsledek plus 30. Takže kursové rozdíly jsou opravdu zásadní při této struktuře centrální banky, ale není to něco, co my bychom mohli arbitrárně ovlivnit. Rozhodně to nemůžeme řešit tím, že bychom se rozhodli, že část devizových rezerv prodáme a rozpustíme peníze nějak v ekonomice. Takové řešení tady není.
Ta otázka je ale zajímavá i z toho důvodu, že je třeba se zamýšlet, jak se tato situace bude vyvíjet v budoucnu. V současné době náklady, které vyplývají z odlišného úročení aktiv a pasiv, se snižují, a to proto, že se snižuje rozdíl v úrokových sazbách, které platíme na pasivech a které dostáváme na aktivech ve smyslu výnosu z devizových rezerv.
A to je moje odpověď na to, kam se podělo 40 mld. Čtyřicet miliard se nepodělo nikam. To je skutečně čistě účetní záležitost a je třeba vnímat bilanci centrální banky jako něco, co není výsledkem arbitrárního rozhodnutí, je to důsledek rozhodnutí o měnové politice. My se těžko můžeme řídit tím, zda to bude mít takový nebo onaký dopad na hospodářský výsledek. Primárním cílem centrální banky je snažit se dosáhnout cenové stability při udržení makroekonomické stability a pokud možno při udržení slušného hospodářského růstu a nelze obrátit kauzalitu a začínat uvažovat o tom, jaký to či ono opatření bude mít vliv na hospodářský výsledek. Jestliže ta ztráta v loňském roce, v roce 2001, byla 28 mld., je to důsledek přeceňování aktiv a rozhodně to neznamená, že by někdo ty peníze někam zašantročil.
Nakolik je to výsledek spekulace, to je velmi obtížné říci. Spekulace, vývoj na trhu, nakolik odlišit, co je spekulace a co je fundamentální vývoj - nechci se pouštět do delší diskuse o tom, jaký kurs je udržitelný nebo jaký je rovnovážný. Existuje samozřejmě řada odhadů a řada predikcí, zda česká koruna je podhodnocena nebo nadhodnocena a jestli to momentální posílení je jen korekcí určitého podhodnocení, nebo ne. Náš závěr je, že současné posílení není korekcí minulého podhodnocení kursu, protože pokud by kurs byl podhodnocen v minulých letech, tak jsem přesvědčen, že by se to projevilo v makroekonomické stabilitě, projevilo by se to nějak v platební bilanci, projevilo by se to nějak v obchodní bilanci. Nedomnívám se tedy, že by kurs byl nějak významně podhodnocen, a proto jsme také usoudili, že současný vývoj a prudké posílení v tomto krátkém období je kursová bublina a že se kurs odchýlil od vývoje fundamentálních proměnných.
Těch důvodů může být celá řada. Jedna hypotéza, která se jeví poměrně smysluplná, je, že se předpokládá, že tato ekonomika po vstupu do EU bude ještě rychleji konvergovat nebo bude pokračovat v procesu konvergence k hladině inflace, k hladině úrokové sazby, poroste produktivita a budeme se dotahovat na země EU. To by mělo vést k tomu, že koruna bude dále posilovat a toto posílení může být do jisté míry přestřelením k hladině, která by se očekávala již někdy v budoucnu. Jinými slovy, kurs má někdy tendence přestřelovat tím či oním směrem, a jestliže očekávání vede k silnější hladině, v budoucnu nelze vyloučit, že k tomu posilování dojde rychleji, než by byla nějaká lineární trajektorie. K posilování docházelo koneckonců v posledních letech. Za roky 1994 - 2001 docházelo v průměru k reálnému zhodnocování koruny, tzn. nominálnímu zhodnocování kursu plus rozdíl v mírách inflace, ve výši 4 - 5 % ročně. Domníváme se, že to je zhruba tempo, které i z pohledu této empirické evidence by mohlo být udržitelné. Osobně se domnívám, že vlivy, které stály za reálným posilováním koruny, by mohly slábnout, a tudíž nemám pocit, že by koruna měla nějak dramaticky posilovat v reálných veličinách, to znamená i nominálně, v budoucnu. Je to jeden z důvodů, proč se domníváme, že to tempo reálného posilování, kterého jsme byli svědky v posledních měsících, není dlouhodobě udržitelné. Samozřejmě, jakmile se kurs stabilizuje, okamžitě to bude mít dopad i na hospodaření centrální banky, ale to není klíčová věc.
Poznámka, nakolik mohlo docházet k tomu, že by v rámci privatizace došlo k určité manipulaci s kursem, přiznám se, že o tom bych velmi pochyboval, a to i z toho důvodu, že kurs začal dramaticky posilovat v okamžiku, kdy vláda vyhlásila poměrně razantní privatizaci některých velkých firem, a tam lze hovořit o spekulaci, že v tom okamžiku účastníci na trhu začali spekulovat s tím, že bude velký objem finančních prostředků, velká poptávka po koruně, která bude tlačit na její zhodnocení. Z toho důvodu jsme také přikročili k tomu, aby byla dohoda mezi centrální bankou a vládou o tom, že tyto peníze budou staženy z trhu a přímo vstoupí do devizových rezerv centrální banky, neboť je to jednorázový vliv na kurs, který není podložen růstem produktivity, a není korektní, aby se to posílení přenášelo na ekonomiku jako celek. Rozhodně se tudíž nedomnívám, že by tam mohlo docházet k nějaké manipulaci, protože tyto prostředky budou staženy z trhu. Je to velmi specifické téma. My jsme byli požádáni rozpočtovým výborem, abychom společně s ministrem financí předložili určité informace. Něco takového se připravuje a rozhodně bychom v nejbližších týdnech rádi podali bližší vysvětlení a jsme rádi, že rozpočtový výbor o to projevil zájem.
Je pochopitelné, že finanční toky se odrazí v platební bilanci, ale pro nás je to jeden z dalších argumentů, proč nevidíme důvody pro momentální silné posilování koruny, nebo posilování v posledních měsících. V současné době se zdá, že koruna se přece jen trochu stabilizovala. Jak jsem už říkal, očekávání z konce minulého roku o tom, že tady bude velká poptávka po koruně, se podle našeho názoru neopírají o to, jak my momentálně projektujeme finanční toky pro nejbližší měsíce. Pokud skutečně stáhneme peníze, které přijdou z privatizace, tak potom přebytek finančního účtu se může pohybovat někde mezi 1 - 1,5 mld. eur, což zhruba je také deficit běžného účtu. Nevidíme důvod, že by mělo docházet k nějakému velkému přebytku v rámci platební bilance, tzn. přebytku finančního účtu nad deficitem běžného účtu.
***