(10.50 hodin)
(pokračuje Kučera st.)
Tyto pokusy pak logicky vedly ke snahám o odvolání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, jež však nebyly úspěšné, a podle mého názoru byly pouze formou politického nátlaku.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se tedy velmi úzkostlivě snaží o maximální objektivitu a nadhled nad jednotlivými kauzami. V případě České televize je to kapitola, kde se vysvětluje, proč byla České televizi udělena pokuta ve výši 2 miliony, což byla v té době maximálně možná nejvyšší sankce za nedodržování zákona.
Kauze TV Nova je věnována část 3.2.2 této zprávy, která popisuje pouze události roku 2001, což je samozřejmě správné, a nevrací se k letům minulým, kde byly položeny základy k situaci, jež vrcholila současným arbitrážním řízením.
Další část kapitoly tři je věnována TV Prima. Jde rovněž o chronologický popis událostí s připomenutím toho, že 2. března 2001 podával předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání informaci na toto téma Poslanecké sněmovně.
Kapitola 3.2.4 se pak zabývá TV3, a. s., RTV Galaxie a Martinem Kindernayem. Je opět chronologicky i výkladově podrobná a její součástí je i zpráva předsedy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, kterou předkládal Poslanecké sněmovně 13. prosince roku 2001.
Rada je přesvědčena, že všechny tyto kauzy řeší přiměřeně objektivně v souladu se zákonem a se snahou problémy co nejrychleji vyřešit a uzavřít. Pokud se to nepodařilo, pak se rada domnívá, že to bylo vlivem jiných vlivů než případnou nekvalitou vlastní práce.
Ostatní části kapitoly tři jsou, myslím si, pro poslance zdánlivě nepříliš zajímavé a popisují situaci v místním terestrickém vysílání, ve vysílání mikrovlnnými systémy, prostřednictvím družice a v kabelových systémech.
V kapitole 4 této zprávy je pro zákonodárce zajímavá především ta část, která je pohledem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání na legislativu a rozebírá jednotlivé mediální zákony. Rada zde vypočítává některé praktické konkrétní problémy a myslím si, že pro budoucí členy Poslanecké sněmovny by bylo jistě zajímavé se k tomuto materiálu vrátit a zvážit, zda by nemělo smysl jednotlivé zákony a na základě tohoto rozboru a poznámek případně novelizovat.
Pro méně zasvěcené pak jistě byla zajímavá kapitola 4.2 - judikatura - kde se uvádějí mj. příklady některých konkrétních rozhodnutí a následně i přehledy vydaných upozornění, správních rozhodnutí a soudních sporů.
Čistě technicky informativní charakter spíše pro odborníky mají kapitoly 5 až 9 o výsledcích kontroly dodržování zákona, o udělení licencí, o změnách licenčních podmínek, o podpoře a plnění podílu evropské a nezávislé tvorby, o využívání kmitočtového spektra. Nedomnívám se, že by tyto kapitoly měly nějak výrazně vést zákonodárce k úvahám o případném neplnění povinností práce rady, spíše naopak.
Kapitola 10 pak naznačuje, jakým směrem by se měl ubírat další vývoj v souvislosti s novými technologiemi, a určitě by si zasloužila hlubší pozornost, byť je zdánlivě opět pouze odborně informativní.
Zvýšenou pozornost si pak podle mého názoru zaslouží kapitola 11, což je vlastní zpráva o činnosti rady a jejích orgánů, ze které je možné dovědět se personálie, ekonomiku, průběh jednání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání včetně účasti jednotlivých členů na jednáních apod.
Zvláště si dovoluji upozornit na tu část, kde je uveden přehled stížností za rok 2001, který přináší zajímavé informace takříkajíc ze zákulisí mediální scény.
Neméně zajímavá je potom příloha, jež je věnována analýze vybraných pořadů ČRo 6 Rádia Svobodná Evropa. Jejím autorem je na objednávku Rady pro rozhlasové a televizní vysílání agentura Inovacio, analyzováno bylo cca 60 hodin vysílání. Analýza má velmi kvalitní vypovídající hodnotu, závěry si však bude muset učinit každý čtenář sám podle toho, jaký je jeho vztah k Rádiu Svobodná Evropa, neboť agentura se logicky do žádného hodnocení v podstatě nepouští a předkládá pouze tzv. studená fakta.
Tedy závěrem. S ohledem především na konstatování uvedená v úvodu poznámek i na to, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v průběhu minulého roku několikrát předstupovala buď přímo před Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR, nebo její mediální komisi, konstatuji, že k této zprávě nemám zásadnějších připomínek. Podle mého názoru pracovala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání standardním způsobem, tak jak jí ukládá zákon, ten přitom neporušovala, a pokud se jí kladou za vinu některé problémy české mediální scény, potom to jistě nejsou problémy vzniklé nekvalitní prací rady v roce 2001. Z toho důvodu navrhuji, aby Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR tuto zprávu schválila.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane zpravodaji, za vyčerpávající zpravodajskou zprávu. Zahajuji všeobecnou rozpravu. Nikdo se do ní nehlásí. Všeobecnou rozpravu končím.
Otevírám podrobnou rozpravu. Nikdo se do ní nehlásí, podrobnou rozpravu končím.
Budeme hlasovat o návrhu usnesení, tak jak jej přijal výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a stálá komise pro sdělovací prostředky. Tedy: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas se Zprávou o stavu vysílání a činnosti Rady pro rozhlasové a televizní vysílání za rok 2001."
(Zpravodaj doporučuje.)
Zahájil jsem hlasování číslo 258. Kdo je pro? Kdo je proti?
Z přítomných 112 kolegyň a kolegů pro návrh 93, proti nikdo.
Konstatuji, že s návrhem usnesení byl vysloven souhlas.
Děkuji panu zpravodaji.
Dalším bodem je
97.
Návrh na odměny členům mediálních rad
K tomuto bodu jste obdrželi usnesení stálé komise Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky č. 69 z 12. dubna t. r. Prosím, aby v zastoupení nepřítomného a omluveného poslance Petra Plevy uvedl tento návrh pan kolegy Miloslav Kučera st. Prosím.
Poslanec Miloslav Kučera st.: Vážený pane předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, já se omlouvám, že budu možná trochu improvizovat, protože jsem nebyl připraven na tuto zpravodajskou zprávu, pan kolega Pleva je nemocen, pokusím se ho tedy zastoupit.
Otázka odměn členům Rady Českého rozhlasu, Rady České televize a Rady ČTK se diskutuje na jednotlivých orgánech sněmovny už delší dobu. K tomu účelu byla také ustavena pracovní skupina, kterou ustavila stálá komise pro sdělovací prostředky, aby tento materiál projednala jak uvnitř komise, tak i s patřičnými radami, případně s vedením jednotlivých médií, a nakonec zhruba po třičtvrtěroční diskusi tato skupina dospěla k závěru, že skutečně s ohledem na vlastně nové zákony, které jsme přijali, tj. především zákon o České televizi, zákon o Českém rozhlasu, který sice budeme ještě projednávat s ohledem na to, že nám jej pan prezident vrátil, ale nicméně má analogickou podobu, že se změnily nároky na práci jednotlivých členů mediálních rad, a že by tedy v souvislosti se změnou těchto nároků bylo také dobré změnit výši odměn členům mediálních rad. Samozřejmě, s diferenciací mezi náročností práce Rady Českého rozhlasu a Rady České televize a na druhé straně Rady České tiskové kanceláře.
***