(14.30 hodin)
(pokračuje Stodůlka)
Ony však ve skutečnosti jednají o mezinárodní smlouvě, resp. o její ratifikaci. Má navrhovaná konstrukce znamenat, že vláda vezme zpět žádost o souhlas s ratifikací, zatímco mezinárodní smlouva zůstane ležet v příslušné komoře? Přece i navrhovatel zákona jej předkládá s tím, že žádá o jeho schválení, aniž by přitom komory jednaly o jeho žádosti, nýbrž o návrhu zákona.
Uvážíme-li navíc používání dikce odchylné od textu ústavy - poznamenávám souhlas s ratifikací namísto souhlas k ratifikaci - jsou nasnadě důvody mého nesouhlasu rovněž s tímto pozměňovacím návrhem.
Další pozměňovací návrh Senátu brání, aby explicitně podepřel souhlas s ratifikací mezinárodní smlouvy, tedy ji jinými slovy zamítl. Poslanecká sněmovna přitom sama mezinárodní smlouvy zamítá při vědomí značného psychologického rozdílu mezi pouhým nedostatkem hlasů ke kladnému usnesení a usnesením negativním. V logice tohoto pozměňovacího návrhu by ostatně nebylo možné zamítat ani návrhy zákonů.
S drobnými pozměňovacími návrhy, to je změnou pořadí hlasování a doplněním nadpisu, by bylo snad možné souhlasit. Obávám se nicméně, že případné přijetí prvního pozměňovacího návrhu, který považuji za protiústavní, znemožní Senátu návrh zákona přijmout. Pak bychom museli po 1. červnu tohoto roku postupovat přímo podle ústavy bez provedení v jednacím řádu Senátu.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane senátore. Návrh jsme v prvním čtení přikázali k projednání ústavně právnímu výboru. Usnesení výboru bylo rozdáno jako sněmovní tisk 1189/2. Prosím, aby se ujal slova zpravodaj výboru pan poslanec Marek Benda.
Všechny ostatní kolegy a kolegyně bych chtěl požádat o patřičné ztišení. Decibely hluku jsou přes míru vnímatelnosti řečníků. Děkuji.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře - už tady jeden ministr je -, vážené dámy a pánové, ústavně právní výbor na své 101. schůzi dne 27. února tohoto roku přijal jako usnesení 246 usnesení, které je vám předloženo jako sněmovní tisk 1189/2.
Protože pan navrhovatel tady v podstatě již všechny body usnesení ústavně právního výboru probral, já bych k tomu řekl, že se mi zdá, že body 2 až 5 jsou více technického charakteru, a upřímně řečeno, myslím si, že i ústavně právnímu výboru by bylo vcelku jedno, jestli Senát má mít explicitní možnost zamítat návrh mezinárodní smlouvy, nebo tuto explicitní možnost mít nemá. Nám se zdálo prostě jen pochybené, pokud na rozdíl od Poslanecké sněmovny, která jedná i o mezinárodních smlouvách ve dvojím čtení, kde samozřejmě zamítání v prvním čtení má nějakou míru smyslu, tak u Senátu, který jedná o smlouvě právě v jednom čtení, se nám zdálo podivné, aby se mohlo hlasovat proti a zároveň neschválit pro, což by znamenalo totéž jako hlasovat proti. Řekl bych ale, že to není zásadní otázka.
My jsme se snažili poměrně respektovat ústavní rozdělení pravomocí a neomezovat - pokládáme to spíše za neslušné, zasahovat do jednacího řádu Senátu. Dokonce jsme nechali v návrhu onu 60denní lhůtu navrhovanou Senátem na projednávání mezinárodní smlouvy i u vědomí toho, že ústava nestanoví explicitně u mezinárodních smluv, jak to má být.
Na druhé straně představa Senátu, která je nám zde prezentována a která dokonce panem navrhovatelem byla zmíněna jako varianta, pod kterou Senát podle jeho názoru nepůjde, to je, že mezinárodní smlouvy může navrhovatel volně předkládat, které komoře si vzpomene, resp. že by je možná mohl předkládat nejprve Senátu, a pak teprve Poslanecké sněmovně, byla v ústavně právním výboru rozsáhle diskutována, a soudíme, že text ústavy je v tomto směru zřetelný a jasný. O mezinárodních smlouvách říká, že je schvalují obě komory Parlamentu, ale stejně tak jako návrhy zákonů tyto mají být předkládány nejprve dolní komoře Parlamentu, která je tou komorou, které je vláda odpovědna, a teprve poté, kdy dolní komora Parlamentu dojde k nějakému stanovisku, postupuje ji druhé komoře. My se domníváme, že tento postup má být zachován, že by nedávalo žádný smysl a logiku, aby to bylo obráceně právě z hlediska odpovědnosti vlády jako sjednavatele. Řekl bych, že toto je návrh, který nebudeme akceptovat. Myslím, ať Senát sám zváží, zda prohlasování takového návrhu znamená, že novelu jednacího řádu Senátu oni sami zamítnou.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu a táži se, kdo se do ní hlásí. Pokud se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám.
Omlouvám se panu zpravodaji, ale ve své zprávě nenavrhl žádné řešení, takže otevírám podrobnou rozpravu, do které se přihlásil pan poslanec Václav Exner.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, pane ministře, pane senátore, dámy a pánové, v důvodové zprávě k předloženému návrhu zákona se na dvou místech správně hovoří o tom, že komory Parlamentu mohou také vyjádřit svou vůli po změně sjednaného textu, konkrétně je to na straně 4, anebo v jiné modifikaci, že předkladatel má mít možnost důvěryhodně vystupovat v oblasti zahraničních vztahů, byť třeba modifikací smluvního závazku podle požadavků komor vyslovených současně s odepřením souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy. Tento text se v důvodové zprávě nachází na straně 8. Taková možnost ale navrženým textem není zajištěna a spíše rigorózní formulace textu, ať už podle návrhu Senátu, nebo v usnesení ústavně právního výboru, které dává možnost souhlasu nebo nesouhlasu, je vlastně vyslovení konkrétní změny v rámci projednávání návrhu mezinárodní smlouvy znemožněno.
V ústavně právním výboru se v této souvislosti hovořilo o tom, že pokud by některá komora chtěla vyjádřit svůj názor na změnu příslušné mezinárodní smlouvy, že tak může učinit zařazením zvláštního bodu na pořad svého jednání. Já se ale domnívám, že k tomu není žádný důvod, že takové jednání by mělo být spojeno přímo s projednáváním mezinárodní smlouvy.
Na základě toho navrhuji následující pozměňovací návrhy. Nejdříve v tisku 1189/2, to je usnesení ústavně právního výboru:
1. V bodě 3, který se týká § 117a odst. 1, se právě do odst. 1 tohoto paragrafu doplňuje nový bod druhý, který zní: "2. návrh, aby Senát požadoval změnu mezinárodní smlouvy a návrh takové změny," a dosavadní bod druhý se označuje jako bod třetí.
2. V bodě 4, který se týká § 117b odst. 1, doplnit do odst. 1 nový bod třetí, který zní: "3. návrh, aby Senát požadoval změnu mezinárodní smlouvy a návrh takové změny," a dosavadní bod třetí se označuje jako bod čtvrtý.
3. Bod pátý z tisku 1189/2 zní: V § 117b odst. 2 zní: "(2) Návrh na odročení musí obsahovat lhůtu, do kdy, nebo podmínku, po jejímž splnění má být mezinárodní smlouva znovu zařazena na pořad schůze Senátu. V návrhu na vrácení mezinárodní smlouvy výboru k novému projednání musí být určen výbor, popř. výbory, které tak mají učinit.
***