(14.20 hodin)
(pokračuje Benda)
Toto znění je trochu v kruhu - spáchá trestný čin násilným chováním v rodině nebo v domácnosti, změna § 34, § 89. Paragraf 89: Násilným chováním v rodině nebo domácnosti se rozumí jakýkoliv úmyslný trestný čin nebo opomenutí spáchané některým z jejích členů, které způsobí újmu na fyzickém nebo psychickém nebo sexuálním zdraví jiného člena rodiny nebo domácnosti. Domyslíme-li tuto dikci, zejména s oním opomenutím, nikoliv jenom spácháním trestného činu, ale opomenutím, které způsobí újmu na fyzickém nebo psychickém nebo sexuálním zdraví, a necháme-li tam psychické zdraví, tak já prohlašuji, že každé zapomenutí - třeba přinést květinu - je újmou na psychickém zdraví manželky, zejména v zásadních dnech jejího nebo společného života. A pokud opravdu touto cestou chceme směřovat, že stát nám bude přikazovat a ukazovat, jakým způsobem se v rodině máme chovat, tak si myslím, že se vydáváme na cestu zcela mylnou. Kdyby se to týkalo pouze trestných činů, je možno samozřejmě o prokázaných trestných činech uvažovat - to jsem říkal v té první části - o tom, jestli zvyšovat sazbu. Já si myslím, že není správné zvyšovat sazbu, že to ničemu nepomáhá. Pokud se to má ale týkat takto obecně formulovaných opomenutí, způsobujících psychickou újmu, pak tvrdím, že vytváříme paragraf trestního zákona, který může kohokoliv a kdykoliv začít stíhat za domácí násilí, a nebude mít velký problém, pokud ten člověk bude nepohodlný nebo se příslušnému úředníkovi, resp. orgánu činnému v trestním řízení nebude líbit, prokázat, že se dopustil na své rodině psychického násilného chování. Každý z nás přece někdy něco opomeneme, neuděláme něco, co bychom udělat měli. Toto pokládám za naprosto nejzásadnější omyl a velmi důrazně prosím tuto sněmovnu, aby návrh zákona zamítla. K diskusi o problematice domácího násilí se můžeme samozřejmě vrátit po volbách, ale v tuto chvíli to pokládám za zásadní chybu.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím, takže obecnou rozpravu končím. V rámci obecné rozpravy zazněly návrhy na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Přesto než budeme hlasovat, dám právo ještě předkladatelům i zpravodaji k závěrečným slovům. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vilém Holáň: V průběhu projednávání tohoto zákona jsem si ověřil znovu, že platí názor, že kde jsou dva právníci, jsou dva názory, kde je deset právníků, je deset názorů. Všichni se shodnou na potřebě řešit takovýto problém, ale když dojde k vlastnímu řešení, tak pro neshodu se k výsledku nedochází.
K panu profesorovi Jičínskému musím poznamenat, že nejsem přítelem komplexních úprav. Při komplexních úpravách se vždycky na něco nového zapomene. A to je chyba. Věci se mají řešit tehdy, když dozrají. Trestní zákon, když už se na něj podíváte a uvědomíte si, kolikrát byl novelizován, skutečně potřebuje takovýto přístup.
Pro toho, kdo páchá takový čin, je důležité vědomí trestnosti. Je samozřejmé, že trestní zákon sám ani úpravy v něm nevyřeší tento problém. Nevyřešilo ho žádné dílčí opatření, ani policie, ani různé občanské iniciativy, které se snaží řešit tento problém nebo mu pomoci. Nicméně všechny věci dohromady tento problém řeší. Jednou z nich je zdůraznění trestnosti tohoto činu. Já žádám naopak sněmovnu, aby neschválila návrh na zamítnutí.
Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Táži se pana zpravodaje, zda hodlá využít svého závěrečného slova. Není tomu tak.
Budeme tedy hlasovat o návrhu na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Na základě žádosti z pléna vás všechny odhlašuji a žádám vás o novou registraci.
Věřím, že všichni, kteří chtějí hlasovat, jsou zaregistrováni.
Budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí.
Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 68 z přítomných 125 poslanců pro 70, proti 41. Návrh byl přijat.
Nezbývá mi, než konstatovat, že sněmovna tento návrh zákona zamítla ve druhém čtení. Děkuji navrhovateli i zpravodaji. Končím projednávání bodu č. 23.
Budeme pokračovat bodem č. 24, kterým je
24.
Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu
/sněmovní tisk 1189/ - druhé čtení
Z pověření Senátu předložený návrh zákona uvede senátor Jiří Stodůlka. Pane senátore, já vás vítám v Poslanecké sněmovně a udílím vám jako prvému slovo k tomuto projednávanému bodu.
Senátor Jiří Stodůlka: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, projednávaný návrh zákona jsem charakterizoval již ve své řeči v prvním čtení. Zde jen připomínám, že se jedná o stručnou a povýtce technickou novelu jednacího řádu Senátu, která byla připravena za účelem provedení tzv. euronovely ústavy.
Euronovela ústavy jednak ruší zvláštní kategorii lidskoprávních smluv, jednak modifikuje způsob projednávání mezinárodních smluv Parlamentem. Namísto dosavadní problematické analogie se zákonodárným procesem se stanoví, že k ratifikaci mezinárodní smlouvy je třeba souhlasu obou komor. Komory zde vystupují jako partner exekutivy, v jejímž rámci je smlouva sjednávána a ratifikována, aniž by ústava normovala cokoliv jiného. Podobně je tomu třeba při rozhodování o dispozici ozbrojenými silami.
Rád bych v této souvislosti zdůraznil, že ústava předepisuje zahájení projednávání určitého aktu v Poslanecké sněmovně pouze v zákonodárném procesu. Ve všech ostatních případech je na navrhovateli, zda svůj návrh předloží oběma komorám současně - jako prvnímu Senátu nebo jako první sněmovně.
Ústavně právní výbor sněmovny dospěl k závěru, že Senát nemůže hlasovat o návrhu, aby nedal k ratifikaci mezinárodní smlouvy souhlas. Dále pak, že předkladatel může vzít zpět žádost o souhlas s ratifikací mezinárodní smlouvy, a nikoli tedy smlouvu samotnou. A konečně, že Senát jedná o mezinárodní smlouvě tehdy, je-li mu postoupena Poslaneckou sněmovnou. To je podstata několika pozměňovacích návrhů - váš sněmovní tisk 1189/2 - k nimž bych se rád stručně vyjádřil.
Nejpodstatnější pozměňovací návrh směřuje proti tomu, o čem jsem už mluvil. Vůbec nevzal v potaz, že ústava nestanoví pořadí komor v projednávání mezinárodní smlouvy, a pokouší se v jednacím řádu Senátu stanovit prvenství sněmovny. Komory si přitom mezinárodní smlouvu vůbec nebudou postupovat jednotlivě, dají nebo nedají předkladateli souhlas k pokračování v ratifikačním procesu. Jelikož se k vyslovení souhlasu k ratifikaci komory usnášejí pouze ano nebo ne, nemůže mezi nimi ostatně dojít k nesouladu řešitelnému nějakým dohadováním. Pokud souhlas nedají, nemůže být smlouva ratifikována.
Pozměňovací návrh pod bodem 1 nepřípustně zužuje oprávnění vlády předložit smlouvu komorám podle svého uvážení, proto jej musím zásadně odmítnout.
Pozměňovací návrh pod bodem 2 vychází z představy, že komory Parlamentu jednají o žádosti o souhlasu s ratifikací mezinárodní smlouvy.
***