(9.50 hodin)
(pokračuje Svobodová)
Já se ale ptám, když se tady tak toužebně očekává to, že bude nový zákon předkládán v nové Poslanecké sněmovně - bude tam tomu jinak? Já bych si to přála, ale skutečně se nebude opakovat situace, že bude pouze jeden hlas a silou jednoho hlasu se budou přijímat nebo odmítat zákony? Pak by se mohlo stát, že školský zákon opět nebude, protože to je tady dáváno jako důvod, proč za takovéto situace zákon už neprojednávat. Myslím si, že především bylo nezodpovědné od poslanců školského výboru jako garančního výboru, že neumožnili další projednávání tohoto zákona.
Je pravda, to uznávám, že v této chvíli bylo předloženo velmi mnoho pozměňovacích návrhů, dokonce několik set, které vzešly na výboru, a jak už bylo řečeno, nebyly projednávány. Je samozřejmě otázka, jaká podoba zákona by tady vznikla, pokud by zákon nebyl zamítnut v obecné rozpravě a byl by projednáván v rozpravě podrobné. Také netvrdím, že konečná podoba zákona by nás nějakým způsobem zavazovala, tedy klub KSČM, k jeho přijetí. Samozřejmě by záleželo na tom, jak by tento zákon vypadal. Chtěla bych říci, že jsem samozřejmě také předkládala celou řadu pozměňovacích návrhů drobnějších i zásadnějších, a chci zdůraznit, že např. zcela nepřijatelné z hlediska vzdělávacího programu KSČM je placení školného na jakémkoli typu škol, a tedy i v zákoně obsažené školné na vyšších odborných školách, ale i v mateřských školách, a také zavedení individuálního vzdělávání, tím spíše, pokud by měly projít pozměňovací návrhy, které chtějí zrušit i přísné podmínky pro individuální vzdělávání.
I přesto se domnívám, a zdůraznila jsem to v celém svém povídání, že tento zákon by měl být projednáván, že by mělo být Poslanecké sněmovně umožněno se k němu vyjádřit i v podrobné rozpravě. Proto klub KSČM nepodpoří návrh na zamítnutí a bude podporovat to stanovisko, ke kterému se jeho poslanci připojili ve školském výboru. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Jako poslední písemně přihlášený je pan poslanec Kučera starší.
Poslanec Miloslav Kučera st.: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedo vlády, páni ministři, milé kolegyně a milí kolegové, konečně se tedy dostal do závěrečné diskuse zákon, který byl ještě před časem očekáván s velkým napětím, zatímco dnes jsou jeho tvůrci a zastánci také připraveni na ránu z milosti, která dokončí více než tříletou práci na této rozsáhlé legislativní normě. Bohužel, neúprosná předvolební logika způsobila, že naše dnešní hlasování patrně nebude mít charakter věcný, nýbrž politický. Jestliže jsem se přesto přihlásil do diskuse, pak nikoli proto, že bych chtěl přesvědčit své politické soupeře o pravdivosti svých slov a argumentů. Všichni dobře víme, že hlasování o tomto zákonu je už v podstatě dopředu rozhodnuto a já nemohu říci nic jiného než že bohužel.
Cítím však potřebu určité rekapitulace, neboť málokterý zákon prošel tolika farizejskými a zamlžovacími diskusemi jako tento. Vládě se dost často vyčítá že své návrhy jaksi diskutuje jen sama se sebou a neobrací se na širokou odbornou, laickou i politickou veřejnost. To ovšem sotva lze prohlásit o tomto zákonu. Na jeho počátku stála rozsáhlá analýza stavu českého základního a středního školství na přelomu tisíciletí. Analýza, která zároveň brala v potaz dynamický rozmach našeho školství posledního desetiletí, který přinesl na jedné straně nepochybně zajímavé výsledky, na straně druhé pak destrukci mnohého, co ve školství nebylo zdaleka špatné, co však přes původně možná dobré úmysly se špatným stalo. Z této analýzy spolu s poohlédnutím se po zahraničním vývoji a zkušenostech, s přidáním poznatků a zkušeností vlastních, vznikla koncepce nového českého výchovně vzdělávacího systému, tzv. Bílá kniha. Názory na ni byly a mohou být logicky různé, v konečné fázi však vcelku pozitivně přijata byla jak odbornou veřejností, tak i mnohými představiteli politické scény včetně pravice. Pokud se někomu z vás zdá moje tvrzení příliš subjektivní a odvážné, pak se odvolám právě na časté argumenty opozice, že je jí líto, že navrhovaný školský zákon více nereflektuje právě Bílou knihu.
Po etapě Bílé knihy následovaly ne desítky nebo stovky, ale opravdu tisíce hodin diskusí desítek tisíc lidí, kteří najezdili na nejrůznější semináře, setkání a konference ke školskému zákon rovněž desítky tisíc kilometrů. Troufám si tvrdit, že málokterý zákon je takovýmto rekordmanem. A protože byl po prvním pokusu vrácen vládě k přepracování, následovaly další diskuse a polemiky. Školský zákon je tedy pokusem o nalezení celospolečenského politického konsensu, o pokus jakéhosi umění možného či v danou chvíli spíše nemožného, o jakousi kvadraturu kruhu v praxi. Proto je, zdá se, předem odsouzen k nezdaru. Každý z nás totiž chodil do školy, většina dosáhla alespoň středoškolského vzdělání, mnoho z nás vzdělání vysokoškolského, někteří jsme dokonce sami učili snad na všech možných typech škol. Není tedy divu, že se považujeme za školské odborníky, zatímco, přiznejme si, že odpadu a odpadkům rozumíme pouze někteří a atomové energii či probační službě vskutku jen minimum tohoto jinak jistě ctihodného sboru. Ale protože jsme nenalezli v navrhovaném zákoně odpověď na své mnohé mnohdy dílčí problémečky, jsme připraveni odsoudit jej jako celek, aniž si uvědomujeme rozdíl mezi mikro- a makrokosmem, a stáváme se zarputilými bojovníky o onu proslulou čapkovskou pěšinku mezi dvěma stébly trávy.
Dokázal bych, ač nerad, pochopit podtext politického boje, který velí, že menšinové vládě nemůže tento typ zákona před volbami projít. Co je však horšího, on by totiž nemohl projít žádné vládě, která nemá a nebude mít potřebnou stabilní většinu, a to kdykoli. Vždyť i v našem výboru, jak už bylo několikrát řečeno, prošel návrh na jeho zamítnutí většinou jediného hlasu díky momentálně nepřítomnému jedinému poslanci. Tím jen připomínám situaci známou v této sněmovně již šest let, že mnohá téměř dějinná rozhodnutí jsou závislá na tom, jak se právě vyspí jeden jakoby neutrální poslanec, kolik je marodů či poslanců na zahraničních cestách nebo zda někteří stačíme doběhnout nebo dobelhat se z kuloárů.
Vážený pane předsedo, mně samozřejmě nevadí, že poslanci z KDU-ČSL, příp. Unie svobody diskutují během mého diskusního příspěvku, je to jejich svaté právo, ale pak bych byl rád, aby to nebyli právě oni, kdo farizejsky hovoří o tom, jak je tento zákon špatně připraven. Děkuji za tuto vsuvku.
Předseda PSP Václav Klaus: Pane poslanče, já se snažím uklidňovat poslance, seč mohu. Teď se dívám skutečně napravo a ne nalevo, jak jsem před chvíli zaútočil doleva. Prosím o klid!
Poslanec Miloslav Kučera st.: Tento zákon má totiž odpůrce zleva i zprava. Vyhovíte-li jedněm, nevyhovíte druhým, a naopak, případně se dostanete do již vzpomínané situace pejska a kočičky, kteří spolu pekli dort. Jak ovšem dopadl onen maškrtný pes, jenž posléze splácaný dort snědl, si jistě všichni vzpomeneme. Nevěříte. Zkuste tedy např. sladit názor kolegů z pravice s poslanci z KSČM na soukromé školy. Zkuste si uvnitř některých stran rozpoutat diskusi na téma víceletých gymnázií. A mohl bych pokračovat.
Vyjmenuji pouze některá další témata a začnu u toho, co je jinak až na prvním místě - financování škol. Také o něm jeden z mých předřečníků dnes mluvil.
***