(9.40 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Návrh zákona sice doznal jistých změn - vypuštěn byl například zvláštní nápad pana ministra na administrativní rušení víceletých gymnázií - ale většina kritizovaných hlavních principů, na kterých je návrh vystavěn, ta bohužel zůstala zachována. Je to stále návrh zákona, který je nadbytečně komplikovaný, a proto nepřehledný.
I novelizovaná dikce návrhu předpokládá nerovnost pravomocí i tam, kdy jsou rovné povinnosti. Ani novelizovaný návrh se nevzdává ambicí na zavedení nestandardní, avšak ze zákona preferované formy školské právnické osoby. I dnešní návrh odkazuje na závazné dokumenty, tzv. rámcové vzdělávací programy, které kromě deklarací a formálních názvů dosud, ani po více než roce, vůbec neexistují. Podobně nesplněných očekávání by bylo mnoho.
Ale hlavně přes všechny proklamace zastírající pravý stav věcí se ministr a jeho resort ani nepokusili změnit zásady financování vzdělávání z prostředků státního rozpočtu. Slovně sice pan ministr hýří informacemi o nových principech normativního financování, ale ve skutečnosti se jedná o též skrytý, nákladový, neprůhledný, a proto v důsledku neefektivní a státními prostředky plýtvající způsob spoléhající na moudré úřednické přerozdělování, který byl a je aplikován dosud. A tak se stalo, že při projednávání pseudonovelizovaného návrhu ve školském výboru bylo opět vzneseno tolik kritických připomínek a předloženo tolik pozměňovacích návrhů, že původní resortní text, pokud by byly přijaty tyto pozměňovací návrhy, by se v nich zcela vytratil. Mnohé navíc působily protichůdně a jiné by vyžadovaly širší reflexi souvisejících okolností, než je v rámci pracovního jednání výboru a práce poslance možné.
Právě před tímto rizikem obtížné možnosti dopracovat nekonsensuálně a nekvalitně připravený návrh zákona pomocí pozměňovacích návrhů jsem varoval již při projednávání v prvém čtení. Právě z těchto důvodů jsem tehdy navrhoval zamítnout pro vážné a běžnými prostředky neodstranitelné vady tento návrh zákona. Bohužel se tak nestalo. Nekvalitně připravený návrh zákona byl minimálním rozdílem hlasů doporučen až k dnešnímu projednávání.
I dnes proto opakuji svůj apel na zamítnutí, a to i přes to, že sám jsem některé z pozměňovacích návrhů podával. Pokusil jsem se v nich sice řešit některé významné a v předloze špatně řešené aspekty, avšak napravit principiální globální chyby jen takovými dílčími záplatami nelze. Jedná se o návrh zákona, který je přes některé pozitivní přísliby veskrze špatný.
Mimochodem podobně špatný jako bohužel již schválený zákon o školských výchovných zařízeních a preventivně výchovné péči, o kterém zřejmě, a hlavně o jeho chybách, ještě v budoucnu určitě uslyšíme.
Ale zpět k projednávanému návrhu zákona - vzdělávání. Tento zákon byl opakovaně nestandardním způsobem projednáván a pokus aplikovat v něm každý lokální, lobbistický názor z něj dělá text, který není nepodobný onomu pověstnému dortu z pohádky od Josefa Čapka O pejskovi a kočičce, že jsou tam sice samé dobré věci, ale výsledek není k požívání.
Přes všechny vznesené výtky se jedná o návrh zákona, který je svými dopady velmi závažný, a to nejen tím, že by umožnil přizpůsobit obsah a organizaci vzdělávání dnešním podmínkám a budoucím potřebám. Je významný i proto, že podle tohoto zákona by měly v budoucnu být rozdělovány prostředky státního rozpočtu v kapitole 333, která je co do výše druhou největší ve státním rozpočtu. Principiálně obsahová nekvalita předloženého návrhu, navíc v oblasti, kterou vláda ČSSD vyhlásila za svou klíčovou prioritu, je o to méně pochopitelná. Jedním z možných vysvětlení tristního stavu může být neschopnost ministra a jím jmenovaných odpovědných vedoucích pracovníků pracovat koncepčně a jejich nevůle komunikovat s jinými než jen s ideově spřízněnými osobami a politickými subjekty.
A tak nezbývá konstatovat, že ani opakovaně předložený návrh zákona není zpracován tak, aby mohl být, byť po úpravě pozměňovacími návrhy, přijat a nezpůsobit vážné problémy nejen krajům, které jsou za řízení školství dnes fakticky odpovědné, ale i vážné škody školám, všem jejích zřizovatelům a v důsledku i učitelům a žákům.
Dámy a pánové, z těchto důvodů si dovoluji podat v souladu s jednacím řádem návrh na zamítnutí sněmovního tisku 1150. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Bartošovi. Prosím, aby se mně hlásili další, kteří chtějí vystoupit. Pan poslanec Mareš nebude jako zpravodaj chtít vystoupit? Ne. Pak mám jenom dvě písemné přihlášky - poslankyně Svobodové a poslance Kučery.
Paní poslankyně Horníková má náhradní kartu č. 5.
Poslankyně Alena Svobodová: Děkuji, pane předsedo, za slovo. I já bych se chtěla stručně vyjádřit k předkládanému návrhu školského zákona. Nebudu tady podrobně hovořit o jeho obsahu, protože to jsem učinila už v prvém čtení i v předchozím průběhu projednávání tohoto zákona. Chtěla bych nicméně říci několik slov.
Tady neustále zaznívá ze strany poslanců ODS, US, KDU-ČSL o tom, jak je špatné, že v této chvíli zákon je v takovém stavu předkládán, když se blíží volby. Nicméně se chci právě k tomu vyjádřit a zdůraznit, že - a to tady bylo koneckonců řečeno - tento zákon už bloudí v Poslanecké sněmovně skutečně více než rok. Nakonec odborná veřejnost tento dokument očekává. Dokonce ho očekává i v situaci, kdy možná některé paragrafy by mohly být nedostatečné, nicméně mohly by být novelizovány. Nicméně očekává už konečně zákon, očekává dokument, který by ji mohl vést ke školské práci.
Připomenu jenom, že po loňském zamítnutí nebo vrácení k přepracování ministerstvo přepracovalo tento zákon na základě připomínek především pravicových poslanců, a myslím si, že nemalá část těchto připomínek byla v tomto zákoně respektována. I přesto se v dalším projednávání snesla obrovská kritika na jeho obsah a já v tom nevidím nic jiného než snahu prostě tento zákon do konce tohoto volebního období vůbec nepřijmout. Protože si skutečně myslím, že čas na jeho projednávání i na to, abychom došli k nějakému konsensu, tady byl. Bohužel se to ukázalo třeba i na tom, že projednávání tohoto zákona v podvýborech a garančních výborech bylo odkládáno z důvodu, že avizované pozměňovací návrhy poslanců zmíněných stran nebyly předloženy, ač byly slíbeny, nebo byly předkládány v časovém presu tak, aby ostatní poslanci nemohli tyto pozměňovací návrhy studovat. Vidím v tom jasný záměr, aby prostě byla nezbytnost tento zákon odsunout. To se podařilo a zákon je bohužel předkládán až na poslední schůzi Poslanecké sněmovny v tomto volebním období.
Domnívám se, že to není dobrá vizitka Poslanecké sněmovny, jestliže za celý rok - přesněji řečeno tedy členů školského výboru - nebyla schopna dojít ke konsensu a tolik potřebný zákon přijmout. Takže vznikla situace, že školský výbor tento zákon zamítl hlasy poslanců ODS, KDU-ČSL a US. Nicméně z těch důvodů, které jsem tady teď řekla - patřím k těm, kteří předložili nebo spolupředkládali oponentní stanovisko -, si myslím, že by mělo být umožněno v Poslanecké sněmovně, když už se tak nestalo ve školském výboru, realizovat podrobnou rozpravu.
Pan předseda školského výboru tady řekl, že je nezodpovědné v této chvíli - tedy od pana ministra, ministerstva a nevím ještě od koho - a v této situaci předkládat zákon. Tedy měl na mysli situaci, kdy zákon je zamítán či přijímán silou jednoho hlasu.
***