(10.00 hodin)
(pokračuje Kučera)
Zdánlivě logický, průhledný, objektivní a spravedlivý systém financování škol takzvaným normativem na žáka bez zohlednění mnoha dalších faktorů, jež rovněž působí na základní rozpočet jednotlivých škol, vede mnohdy ve svém důsledku k absurdní zrůdnosti, že totiž ředitelům škol vůbec nezáleží na kvalitě výuky, ale na počtu žáků ve škole, protože čím více žáků, tím více peněz.
Zdánlivě demokratický systém liberalizace středních škol pod heslem "dejme všem několikanásobnou možnost svobodného výběru" způsobil, že máme už řadu let zhruba třetinový převis nabídky nad poptávkou, který nezlikvidoval ani pokus o takzvanou optimalizaci sítě středních škol. Ba co víc - některý typ vzdělávání nám zcela zmizel, ač je o jeho absolventy na trhu práce zájem, zatímco jiní středoškoláci se nám musejí složitě rekvalifikovávat. To v lepším případě. V horším zůstávají raději na podpoře a na mnohé - především dělnické - profese zveme a chystáme se i dovážet dělníky ze zahraničí. Až tam to vede, pokud se pod heslem likvidace sociálního inženýrství odstraní poslední zbytky přirozené společenské regulace a dojde tak spíše k likvidaci např. druhdy proslulého učňovského školství. Ale zkuste to řešit zákonem!
A tak se přeme třeba o koncepci maturit, které chceme pomocí testů celostátně unifikovat, což sice může vést k jednotě vzájemného porovnávání, ale také možná k poklesu kvality a především ke stírání svébytné specifiky té které školy. Tak stíráme rozdíl mezi státním, resp. veřejným a soukromým školstvím, protože pod záminkou, že i soukromé školství má nárok na stoprocentní dotaci ze státních, resp. veřejných zdrojů - protože si přece všichni platíme ze svých daní nárok na státní péči o vzdělávání našich dětí - tedy pod touto záminkou se toto školství soukromé začíná lišit od státního pouze tím, že smí navíc vybírat školné.
Kolegyně a kolegové, poměrně aktivně jsem se spolu s ostatními podílel na přípravě a přepracovávání všech verzí, které dospěly až k dnešní podobě předloženého zákona. Mohu tedy klidně tvrdit, že se Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy snažilo vycházet kritickým připomínkám vstříc, často až na hranici vládního programového prohlášení nebo - chcete-li - politického programu vládnoucí strany.
Není však divu, že nechceme a především nemůžeme dělat ústupky donekonečna. Nechceme např. vydat ředitele škol zcela všanc starostům jednotlivých obcí, navzdory tomu, že tyto obce jsou ze zákona zřizovateli škol. Kam až takováto liberalizace a takzvaná demokratizace mohla vést, ukázal případ jedné, v tuto chvíli záměrně nejmenované obce, kde se rodiče postavili proti sice úspěšnému, ale na jejich vkus netradičnímu způsobu vzdělávání na místní škole, což vedlo posléze k odvolání ředitelky, z hlediska odborného ovšem zcela neodůvodněnému a nesmyslnému. Nikdy by mě nenapadlo, že se pověstný americký "opičí proces", jenž se tam stal v minulém století, odehraje na počátku století tohoto i u nás. Odtud je už jen krůček k tomu, aby sdružení pacientů radilo, či dokonce nařizovalo lékařům, jak mají léčit a operovat, aby společnost na ochranu souzených určovala soudcům, jak mají soudit.
Ale ostatně - co se divím? Což nejsme svědky nejrůznějších aktivit, nikým nevolených, bez jakéhokoliv plnoprávného mandátu, jež se nejrůznějšími cestami pokoušejí nejenom radit - to by snad bylo ještě v pořádku - ale i řídit tento stát a jeho domácí a zahraniční politiku? Ano, i takové může mít školský zákon souvislosti.
Dámy a pánové, práce na zákonu tedy proběhla. Přestože jednotlivé politické strany mají připravené pozměňovací návrhy, některé z nich dokonce i většinově akceptovatelné, jsme opět svědky snahy zabránit podrobné rozpravě ve druhém čtení zákona, jinými slovy umožnit jednotlivým politickým stranám, aby nemusely vyložit své karty na stůl. Kolegyně Šojdrová se v tomto případě totiž mýlí, pokud říká, že karty byly vyloženy. Možná, ale pouze na výboru, za účasti 21 poslanců.
Takže je tady snaha, aby se odborná i laická veřejnost nedozvěděla, jaká je vlastně představa jednotlivých politických stran o tom, kam by se mělo naše školství ubírat. Sociálně demokratická vláda to svým návrhem učinila, a tak se ptám, kolegyně a kolegové z ODS, KDU-ČSL i US - čeho se bojíte? Proč nechcete, aby došlo k podrobné rozpravě ve druhém čtení? Položte své představy - myslím tím konkrétní a srozumitelné, nejen obecně politicky deklarované - jako ony zmíněné karty na stůl a nechte do nich veřejnost nahlédnout. Nebo se bojíte, že by to byl slabý předvolební trumf, že by veřejnost poznala, že hrajete s falešnými kartami? My jsme připraveni, že možná boj o školský zákon prohrajeme, ale když už, tak ho chceme prohrát v rovném a přímém souboji argumentů. Kdo se takovéhoto souboje nebojí, nebude hlasovat pro zamítnutí zákona po obecné rozpravě.
Dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Kučerovi. Chce-li pan poslanec Pleva vystoupit - nepouštějme se ale do půtek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, chtěl bych jen krátce reagovat na to, co řekl kolega Kučera. Já si myslím, že právě jeho poslední slova o prudkém boji, který se svede o školský zákon, jsou důvodem toho, proč teď nechceme přijímat tento zákon. My se domníváme, že školství je příliš vážná věc na to, aby se o ně bojovalo ve sněmovně a aby se tento zákon přijímal rozdílem jednoho hlasu. Školský zákon by se měl přijímat zásadním konsensem.
Předseda PSP Václav Klaus: Prosím, pan poslanec Kučera se též hlásí s replikou. Já bych prosil, aby se poslanci hlásili se svými vystoupeními, chtějí-li nám něco zásadního říci. Toto nejsou čisté reakce. To jsou světonázorové postoje, které se tady teď říkají. To by mělo být normální vystoupení.
Poslanec Miloslav Kučera st.: Děkuji, pane předsedo. Bude to opravdu jen reakce. Já jsem nehovořil o tom, že má být zákon přijat většinou jednoho hlasu. Já jsem pouze žádal, aby v podrobné rozpravě bylo umožněno vyložit karty na stůl, a to je rozdíl.
Předseda PSP Václav Klaus: Myslím, že jsme slyšeli obhajobu návrhu zákona od poslance Kučery. Má-li někdo zásadní návrh, jak vyložit karty na stůl, udělejte to teď v obecné rozpravě. Nemyslím si, že podrobná rozprava je k tomu vhodná. Pan poslanec Pícl je dalším přihlášeným.
Pak poslanec Doktor má náhradní kartu číslo 6.
Poslanec Václav Pícl: Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte i mně, abych připojil několik slov k projednávání tohoto zákona. Já bych to shrnul do několika vět.
Po roce práce tady ve sněmovně jsme došli k závěru, že byl čas řádně zákon projednat a upravit. Nebyla vůle najít kompromis, nebyla vůle přijmout ucelenou normu, která bude řešit problematiku školství. Není pravda, že hlavní důvod nepřijetí je ten, že zákon je špatný. Pravý důvod sdělil jeden z mladých ambiciózních politiků ODS. Cituji Právo 2. března 2002: "Nejde o to, jestli zákon je dobrý, nebo špatný, jde o to, proč bychom teď, pár měsíců před volbami, měli socanské vládě dovolit, aby jí zákon prošel."
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Pan poslanec Pícl také příliš nepřispěl ke zklidnění debaty.
Kdo další se hlásí do všeobecné rozpravy? Do rozpravy se hlásí pan poslanec Sobotka.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Pane předsedo, dámy a pánové, já bych chtěl pouze avizovat žádost poslaneckého klubu sociální demokracie o přestávku 10 minut na jednání poslaneckého klubu před hlasováním o návrhu na zamítnutí teď v obecné rozpravě.
Předseda PSP Václav Klaus: Ano. Já jsem ještě neukončil rozpravu. Hlásí se někdo další do obecné rozpravy? Nehlásí. Obecnou rozpravu končím.
Respektuji návrh poslaneckého klubu ČSSD na desetiminutovou přestávku. Přerušuji jednání do 10.20 hodin.
(Jednání bylo přerušeno v 10.10 hodin.)
***