(9.30 hodin)
(pokračuje Šojdrová)
Mohla, ale nebyla. Na školském výboru bylo předneseno zhruba 320 pozměňovacích návrhů. Zástupci jednotlivých poslaneckých klubů vznesli takovou sumu a natolik nesourodých, vzájemně nenavazujících pozměňovacích návrhů, že to skutečně budí dojem obstrukce a záměrného pokusu zablokovat jeho přijetí. Nevznikla tak odborná koalice poslanců, kteří by napříč politickým spektrem i přes různý přístup odborný a politický se pokusili nalézt nezbytný konsensus. To byla moje představa. Domnívala jsem se, že prodloužené lhůty 60 dnů lze využít k nalezení takového konsensu. Tato idea však nenašla kladnou odezvu.
V tuto chvíli mi nezbývá, než konstatovat, že školský výbor nepředkládá takovéto konsensuální rozhodnutí. Nepředkládá pozměňovací návrh komplexní, který by uspokojil představy potřebné většiny poslaneckých klubů, ochotných zákon v konečné podobě podpořit. Tento fakt komentuji jako neúspěch, a to jak předkladatele, tak poslanců.
Za sebe konstatuji, že jsem předložila pět okruhů pozměňovacích návrhů. Za prvé to byl komplex deseti změn upravujících maturitní zkoušku, za druhé komplex devíti návrhů upravujících postavení církevních škol, za třetí návrhy upravující postavení České školní inspekce, za čtvrté komplex návrhů upravujících systém vzdělávacích programů, a konečně návrhy k individuálnímu vzdělávání. Domnívám se, že tento přístup komplexních, vzájemně souvisejících návrhů dává reálnou možnost pro jejich zapracování.
Mezi návrhy kolegů ve výboru padly návrhy, které byly velmi inspirativní, a domnívám se, že použitelné, a je mi líto, že nemohly být zapracovány. Bohužel mezi těmito návrhy padly také návrhy, které byly nepřijatelné nejen pro mne, ale i pro klub poslanců KDU-ČSL. Mohu jmenovat např. návrhy kolegyně Svobodové na zrušení víceletých gymnázií, zrušení výuky náboženství jako nepovinného předmětu ve školách, což je přímo v rozporu s Listinou základních lidských práv a svobod, návrh na rušení školného na vyšších odborných školách. Dále návrhy kolegy Bartoše, který navrhuje zrušit nástavbové a zkrácené studium, další vzdělávání, pomaturitní studium, ruší další vzdělávání pedagogických pracovníků a oddaluje zavedení nové maturity tak, aby se nově maturovalo až v roce 2006. Navrhuje také např. zrušení rady pro vzdělávání. Společně s kolegou Marešem navrhuje vypustit návrh na školskou právnickou osobu, která je vhodnou - podle mého názoru - alternativní organizačně právní formou, specifickou ve školství např. i pro školy církevní.
Domnívám se, že o 320 návrzích nelze hlasovat ad hoc bez jasné většinové shody na principiálních částech zákona. Zákon upravující vzdělávací systém České republiky nemůže být schvalován většinou jednoho hlasu, má-li to být zákon perspektivní, na kterém může stavět každá následující vláda.
Dovolte mi krátké historické intermezzo. Chtěla bych připomenout příklad, že takový široký konsensus se podařilo nalézt a bylo to dokonce jako dnes, dva měsíce před volbami, 3. dubna 1998. Tehdy byl schválen Poslaneckou sněmovnou vysokoškolský zákon, a to počtem 121 hlasů, tedy ústavní většinou ze 161 přítomných. Proti byli jen komunisté a republikáni. Vysokoškolský zákon byl sice svým rozsahem poloviční, ale rozhodně ne méně komplikovaný, ne méně konfliktní. Napadá mě logická otázka: proč se to nepodařilo nyní? Kdo tady nechtěl nebo kdo nebyl schopen hledat nutný konsensus? Nebudu si hrát na soudce, odpovězte si sami.
Vzhledem k tomu, že se skutečně nepodařilo nalézt dohodu na přijatelném průniku nesourodých pozměňovacích návrhů, považuji za nezodpovědné pustit takto nepřipravený soubor návrhů do třetího čtení a s napětím pak očekávat, co se z toho vyvine. Takový přístup nemůže mít dobrý výsledek.
Za pozitivní považuji to, že každá politická strana byla nucena položit karty na stůl a říci ústy svých poslanců, jaká je jejich představa o podobě školského zákona v konkrétních paragrafech. Je jisté, že nová vláda to bude mít při předložení nového zákona snazší právě při nalézání většinové přijatelné podoby. Vidím zde tedy velkou zodpovědnost těch, kteří čekají na volby a novou vládu jako na novou možnost. Vyzývám tedy poslance, kteří mají vysoké ambice na lepší, modernější zákon - a říkám, že to jsou správné ambice - kteří se nespokojili jen s mírným pokrokem této předlohy, aby se přihlásili k tomuto závazku, aby se přihlásili k odhodlání novou šanci po volbách nepromarnit.
Já si totiž skutečně myslím, že potřebujeme reformovat systém vzdělávání v České republice. Za nutné systémové změny považuji změny v postavení učitelů, zaměření obsahu vzdělávání na dovednosti a praktické využití znalostí, důraz na hodnocení absolventů, standardizace v hodnocení a financování, důraz na programové řízení, nezávislost České školní inspekce a na nové pojetí celoživotního vzdělávání. To vše nelze - zdůrazňuji nelze - bez nového právního rámce. Slibovat občanům změny ve školství bez změn zákonných podmínek je iluze a bránit takovým změnám je trestuhodné.
Budu možná poněkud provokativní, když řeknu, že si přeji, aby ta příští podoba návrhu zákona o vzdělávání byla lepší anebo alespoň tak dobrá, jako je ta, kterou nyní pravděpodobně zamítneme. Za sebe prohlašuji, že neschválení nového školského zákona považuji za neúspěch, za promarněnou šanci na odstranění mnohokrát novelizovaného zastaralého zákona z roku 1984, kterou musíme v novém volebním období rychle napravit. Moje představa je ta, aby se podle nového zákona mohlo maturovat v roce 2005. To předpokládá zákon schválený v roce 2003, eventuálně nejpozději v prvním pololetí roku 2004 s jeho účinností od září roku 2004. To je velká ambice, ale nezbytná - a já se k ní hlásím.
Myslím, že jsem udělala vše pro to, aby zde byl prostor pro nalezení kompromisu. Cítím proto zklamání, jako by to vše bylo marné a zbytečné. Ale zklamání nepociťuji jen sama za sebe, ale za velkou část veřejnosti, která si od nového zákona něco nového skutečně slibovala. Pravda, nedala to bohužel hlasitě znát. Zbývá jen naděje, že nám voliči dají novou šanci, kterou musíme umět využít. Hlasování o zamítnutí návrhu zákona v této situaci považuji za nevyhnutelné, ale bude to pro mne nejtěžší hlasování v tomto volebním období.
Děkuji tímto všem, kteří se mnou strávili hodiny nad variantami pozměňovacích návrhů. a děkuji vám, že jste mě poslouchali.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní poslankyni Šojdrové. Budeme pokračovat v rozpravě. Další je přihlášen pan poslanec Bartoš, připraví se poslankyně Svobodová.
Poslanec Walter Bartoš: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, návrh zákona, který dnes projednáváme, není samozřejmě zákonem neznámým. Poprvé byl ministrem školství předložen a sněmovnou odmítnut jako špatný v minulém roce na jaře. Nejdříve pan ministr prohlašoval, že do voleb jeho resort už nic nového nepředloží, a strašil nás i veřejnost katastrofickými scénáři, které podle jeho názoru odmítnutím návrhu nepochybně nastanou. Poté zřejmě, upozorněn svými kolegy na politickou nerozumnost podobného nekonstruktivního počínání, přece jen slíbil, že odmítnutý návrh jeho resort přepracuje a znovu předloží.
Očekával jsem, že se pan ministr z původního neúspěchu poučí. Především jsem očekával, že na rozdíl od prvního pokusu bude nové znění připravováno v ovzduší vzájemné komunikace, a to napříč politickým spektrem. Očekával jsem, že upgrade u původního návrhu bude reagovat alespoň na v diskusi vznesené klíčové výtky a upozornění.
Na rozdíl od pana ministra se nedomnívám, že 90 % výtek bylo akceptováno. Je pro mě zklamáním, že se tak nestalo. Přes učiněný příslib komunikace opět vázla, na jakékoliv odlišné názory ministerstvo reagovalo podrážděně a diskuse, pokud o ní vůbec lze mluvit, probíhala jen v rámci názorově spřízněných kuloárů.
***