(9.20 hodin)
(pokračuje Kučera st.)
Pod touto zprávou vlastní rukou podepsáno 11 poslanců, vy jste ji obdrželi jako sněmovní tisk 1150/2.
Vážený pane předsedo, v obecné rozpravě potom vystoupím s projevem, který blíže zdůvodní toto menšinové stanovisko.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Kučerovi. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám zatím tři písemné přihlášky. První byl pan poslanec Záruba.
Poslanec Bohuslav Záruba: Vážený pane předsedo, vážení páni ministři, vážené kolegyně a kolegové, předkladatel nám předkládá tzv. přepracovanou verzi školského zákona, tisk 1150. Něco málo sice pro to udělal, ale předkládaná norma je stále těžkopádná, nepřehledná a nepřijatelná.
Začnu tím nejdůležitějším - financováním. Ano, mluví se o stanovení normativů. Domnívám se, že ministerstvo školství jako garant vzdělávání by mělo mít jako jediné ve své gesci stanovení normativů na jednotlivé žáky, pro jednotlivé typy vzdělávání. Rozhodně bych podporoval přímé financování škol prostřednictvím normativů, i když se to panu ministrovi vůbec nelíbí. Proč dále přerozdělovat normativní prostředky přes úředníky krajských úřadů! Nejsou snad ředitelé škol schopni s finančními prostředky hospodařit? Přece každý právní subjekt má v nějaké bance svůj účet, na který by normativní prostředky z ministerstva byly poukázány. Jejich následné použití by bylo pro kontrolní orgány při stanovené metodice transparentní a přehledné. Investiční prostředky by byly požadovány po zřizovateli na základě výběrového řízení vypsaného zřizovatelem.
Nepropracovanou kapitolou jsou maturitní zkoušky. Již v § 30 odst. 1, 2 nemusí docházet k jednotnému výkladu i přes to, že ministerstvo stanoví vyhláškou jakési podrobnější podmínky. Pokud mohou být testy zpracovány ve dvou variantách obtížnosti, zákonitě dojde k diskriminaci skupiny studentů na různých typech škol.
K § 132. Co to bude - "státní maturitní centrum"? Bude to nový úřad? Bude působit jenom během maturit? Jaké navýšení finančních prostředků předpokládá ministerstvo na chod takového úřadu? Kdo je to komisař a zadavatel? Jsou to zaměstnanci výše uvedeného úřadu, nebo se rekrutují z pedagogického personálu školy? Kdo bude jmenovat tyto osoby?
Domnívám se, že § 133 koliduje s § 135 odst. 6. Zákonem se stanoví, jakou formou se konají maturitní zkoušky, a zákonem se stanoví povinnost ředitele stanovit formu této zkoušky. Vyhláška je proto pouze doporučujícím dokumentem, ale potom celý odst. 6 § 135 je nadbytečný. Ministerstvo může stanovit v organizačních pokynech své představy pro konání maturitních zkoušek. Ano, jsem si vědom toho, že maturitní zkoušky je nutné zreorganizovat od základu. V předloze zákona mi však chybí jakákoli motivační složka maturitní zkoušky ve vztahu k přijímání absolventů na vysokou školu. Studenti se opět budou učit na testy a na to, aby zvládli určité vědomostní penzum, ale zcela bude chybět to, po čem stále voláme - samostatné myšlení a vystupování.
K § 191 - Česká školní inspekce. Velká většina ředitelů různých vzdělávacích stupňů má názor na Českou školní inspekci, že je to nefunkční a byrokratický moloch. Pokud se podíváme na § 192 odst. a), b), c), e), co všechno inspekce získává, ptám se: to skutečně myslí předkladatel vážně? Mohu ze své dlouholeté praxe potvrdit, že inspekce málokdy co vyřešila a inspektoři jsou v podstatě spisovatelé inspekčních zpráv, které málokdo čte. Vždyť inspektoři nejsou schopni po dobu vlastní inspekce školu ani učitele poznat. Jejich inspekční činnosti končí často u vedení školy. Kontrolují pedagogickou dokumentaci, jestli vyškrtávají volné kolonky zprava doleva, nebo naopak. A co odborná inspekce? Do jaké míry odborný inspektor může posuzovat průběh vyučovací hodiny? Uvědomuje si předkladatel, že odbornost každého pedagoga exponenciálně klesá s dobou, kdy přestal učit a věnuje se inspekci? Jak takový inspektor může radit odborníkovi, který se každodenně dostává do styku s odbornou literaturou a odbornou výukou? Proč například neiniciovat vytvoření databanky odborných učitelů, kteří by měli odbornost inspektora, s tím, že by učili a byli pověřováni ústředním inspektorem vykonávat na příslušných školách odbornou inspekci? Doufám, že každý pochopí, jak velká finanční částka by se ušetřila na mzdách i ostatním.
K § 195 - školská rada. V současném zákoně je sice uzákoněn statut školské rady, ale vedení školy může rozhodnout o tom, zda školskou radu zřídí, či ne. Tímto návrhem zákona se stanovuje povinnost zřízení této instituce. Domnívám se, že minimálně na středních školách by měly existovat volené orgány, které by fungovaly podobně jako správní rady, které by škole pomáhaly v její činnosti a byly jakýmsi protipólem ke zřizovateli. To, co je navrženo v zákoně v § 195 a 196, bude pro školy pouze brzdou a zdrojem nepochopení a nedorozumění. Nedovedu si představit, že nějak navolená skupina neodborníků bude schvalovat, schvalovat a opět schvalovat. Vedení školy navrhne např. rozpočet, školní řád, vzdělávací program. Školská rada - a důrazně upozorňuji, že členové mohou být navoleni tak, že nemají k subjektu vůbec žádný vztah a ke školské problematice mají velice daleko - nebude s uvedeným souhlasit. Kdo bude arbitrem a posoudí, zda vedení má, či nemá pravdu? Pochopitelně z neřešitelné situace vyplývá závěr - rada podá návrh na odvolání ředitele. Pokud jste si tyto paragrafy prostudovali, zjistíte, že rada nemá vůbec žádné povinnosti ani zodpovědnost, má pouze velké pravomoci. Ptám se tedy: je to správné?
Návrh zákona obsahuje spousty balastu, kterým se zákon stává nepřehledným. Například § 2, 3 by mohl být součástí úvodní preambule zákona, paragrafy 109, 110, o organizaci přijímacího řízení, by mohly být součástí organizačního nařízení nebo vyhlášky. Otazníkem zůstává omlouvání zletilých žáků. Ptám se: je možné vyloučit rodiče z tohoto procesu, když vůči dítěti, byť i zletilému, plní vyživovací povinnost?
Závěrem bych chtěl konstatovat jednu smutnou skutečnost související s tímto zákonem. Po roce 1989 jsme si přáli, aby ředitelé škol, kteří jsou až na výjimky velmi pečlivě vybíráni v konkursním řízení, se stali samostatnými, rozhodnými a zodpovědnými manažery. Chtěli jsme, aby se z ředitelů stali lidé se vstřícným vztahem ke studentům, k jejich rodičům i k veřejnosti. Měli by mít zejména u zřizovatele přirozenou důvěru. Zákon však činí úplně něco jiného. Z ředitele se stává opět poslušný vykonavatel úřednických nařízení. Stává se z něho nesvéprávná a úředníky dirigovaná figurka.
Vzhledem k výše konstatovaným skutečnostem se domnívám, že předkládaný návrh zákona je nepřepracovatelný, a podávám v obecné rozpravě ve druhém čtení návrh na zamítnutí tisku 1150.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Zárubovi. Jako druhá je poslankyně Šojdrová.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Vážený pane předsedo, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové. Návrh školského zákona byl do druhého čtení propuštěn také mým hlasem, a proto považuji za svoji povinnost stručně vysvětlit svůj postoj k dalšímu vývoji jeho projednávání.
Na rozdíl od svých předřečníků jsem se domnívala a domnívám se, že zákon byl propuštěn do druhého čtení v podobě, která byla podle mého přesvědčení schopna být úspěšně dopracována.
***