(17.50 hodin)
(pokračuje Fišer)
Co to znamená? Znamená to, že tento systém je velmi nákladný a velmi málo efektivní.
Já bych tady mohl přečíst, jak to bude řešeno v budoucnosti, tzn. od 1. května 2002. Musím říci, že to také nebude řešeno naprosto optimálně.
Ještě se vrátím k jedné věci, k dojezdovým časům. Je to norma, které ve skutečnosti není možné nikdy dosáhnout, protože většinou k nehodám dochází za mlhy, a za mlhy nemohou startovat helikoptéry, sanitní vozidla dosahují velmi často rychlosti chůze, a nikoli 100 km za hodinu, a to, že mají přednost v jízdě, jim příliš nepomůže.
Jedná se tady o určité normy, podle kterých se postupuje. Já se domnívám, že je to jeden z příkladů byrokratické normy. Když jsem se zabýval interpelací paní poslankyně, díval jsem se na mapu, jak to vypadá kolem Lipenské přehrady. Podobně by se na to dívali naši úředníci a to je špatně. Tato situace musí být řešena lokálně. Také proto jsme přistupovali k reformě státní správy, aby na místní úrovni byla taková situace zvážena a optimálně rozhodnuta.
Na závěr přečtu odstavec, jakým způsobem má k zabezpečení dojít v nejbližší době.
Rychlá lékařská pomoc je zabezpečována v nemocnici Český Krumlov. Horní Planá je od Českého Krumlova vzdálena 31 km. Vzhledem k řídkosti osídlení, stavu komunikací a klimatickým podmínkám je dojezdový čas 15 minut od přijetí tísňové výzvy, jak určuje vyhláška č. 434/1992 Sb., obtížně dodržitelný. Dle sledovanosti vytíženosti RLP připadá na jeden den čtyři až pět výjezdů. Zřízení dalšího stanoviště RLP je odvislé od finančních prostředků a rozhodnutí představitelů státní správy a samosprávy daného území. Případný převoz pacientů do nemocnice v Českém Krumlově je kompenzován jako další opatření přepravním sanitním vozidlem na telefonní výzvu, která je snímána v dispečinku dopravní zdravotnické služby Nemocnice Český Krumlov.
Myslím si, že platí v zásadě to, co jsem řekl. Je to závažný problém. V každé zemi se s ním potýkají. Myslím si, že řešení na centrální úrovni není možné. Zdaleka ne optimální řešení, ale přece jen lepší řešení než ze strany úředníků ministerstva je možno očekávat teprve z rozhodnutí krajského zastupitelstva, které k tomu místu má přece jenom blíže a může onu oblast mnohem lépe posoudit.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Paní poslankyně Jirousová si přeje vznést doplňující dotaz v délce jedné minuty.
Poslankyně Taťána Jirousová: Já bych jen ještě chtěla doplnit, že dojezd do oblasti Horní Planá bude až 45 minut a že každý lidský život je důležitý a nelze ho měřit finančními prostředky. Nemá cenu vydávat vyhlášky, když se nemohou dodržovat.
Jinak bych se chtěla zeptat, jaký má pan ministr návrh na koncepci RZP pro všechny kraje a všechny občany, aby byla zachována panem ministrem proklamovaná rovnost dostupnosti lékařské péče.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Hovořit bude ministr zdravotnictví Bohumil Fišer.
Ministr zdravotnictví ČR Bohumil Fišer: Paní místopředsedkyně, dámy a pánové, když hovořím o rovnosti přístupu ke zdravotní péči, vždy zdůrazňuji hlavně rovnost mezi lidmi s vysokými příjmy a lidmi s nízkými a středními příjmy. My nikdy nedosáhneme toho, aby v osamělé oblasti, v nějaké osadě, která je v lesích, je vzdálená a je spojena s centrem pouze velmi špatnou komunikací, mohla být stejná rychlost zásahu, stejně rychlá dostupnost zdravotní péče jako u těch lidí, kteří bydlí vedle nemocnice. To je samozřejmé.
Co se týče mé koncepce, kterou zastávám, jak už jsem o tom hovořil, je to snaha na principu subsidiarity tato rozhodnutí dát dohromady, dát do rukou krajů. Naprosto stoprocentně s paní poslankyní souhlasím v tom, že lidský život se nedá měřit penězi. Jestliže musíme zvážit, že budeme zachraňovat lidský život tím, že zavedeme nějaké drahé zdravotnické zařízení, nákladnou zdravotnickou techniku do nemocnice, nebo pořídíme vozidlo záchranné služby, nebo zřídíme stanici záchranné služby v nějaké oblasti, tak všude žijí lidé, všude to má nějaký dopad na život člověka. Naše prostředky nikdy nebudou neomezené, vždy budeme muset provádět tato zvažování. Znovu zdůrazňuji, že tato zvažování je nutno provádět na co nejnižší úrovni tam, kde lidé, kteří o tom rozhodují, jsou o situaci nejlépe informováni, mnohem lépe než úředníci ministerstva.
Jak říkám, vyhláška ve své podstatě být dodržována nikdy nemůže. Jak už jsem uváděl příklad jízdy za mlhy nebo stejně tak při sněhové vánici, řadu dní v roce tato vyhláška dodržena být nemůže mimo centra. Je to prakticky jen metodický byrokratický pokyn, jak jednotlivé stanice zřizovat za optimálních podmínek, aby dojezdových časů bylo dosaženo.
Já už se v této věci ale opakuji. Myslím, že důraz je nutné klást na rozhodování přímo tam, v těch místech a oblastech, kde žijí lidé, kterých se to týká. Je třeba, aby rozhodovali zastupitelé, kteří jsou pod bezprostřední kontrolou obyvatel dané oblasti, to je ten nejsprávnější přístup.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Nyní uděluji slovo panu poslanci Hojdovi k přednesení interpelace na ministra zdravotnictví Fišera ve věci prováděcí vyhlášky k § 40 zákona 20/1966 Sb.
Poslanec Pavel Hojda: Vážený pane ministře, podle novely zákoníku práce má zaměstnavatel povinnost zajistit pracovníkům preventivní lékařskou péči, sdělit jim, v jakém rozsahu se jí musejí podrobit a jaký lékař ji bude pro ně zajišťovat. Pokud toto zaměstnavatel neudělá, hrozí mu od orgánů státního zdravotního dozoru pokuta až do výše dvou milionů Kč.
Jaká je praxe? Rok platnosti je pryč a zaměstnavatelé se dostávají do nesnadné situace. Vyhláška, která měla být vydána ke stanovení bližších podmínek poskytování lékařské péče v souladu s ustanovením § 40 zákona č. 20/1966, v plném znění stále chybí. Zaměstnavatelé, i když mají snahu splnit povinnosti uložené jim výše uvedeným právním předpisem, jsou v některých případech neúspěšní. Někteří lékaři, obvodní či praktičtí, nemají zájem o zajištění preventivní lékařské péče. Zaměstnavatel pak běhá od lékaře k lékaři, přemlouvá je, aby s ním uzavřeli smlouvu. Povinnost k uzavření takové smlouvy není zakotvena v žádném právním předpisu, a přitom zaměstnavatelé musí tuto péči zajistit. Prvního z uvedené dvojice můžeme pokutovat, ale co druhá strana?
Jednou z příčin neochoty lékařů podílet se na závodní preventivní péči je právě chybějící prováděcí předpis k tomuto zákonu o zdraví. Bez něj totiž není jasný pojem závodního lékaře a dále nejsou dány jasné podmínky výkonu funkce. Zásluhou liknavosti Ministerstva zdravotnictví se stávají zaměstnavatelé rukojmím vůle či nevůle lékařů uzavřít s nimi smlouvu. Zaměstnavatel je tak nucen uzavřít ji, pokud se mu to vůbec podaří, za jakýchkoli podmínek. Nemělo by mít ministerstvo snahu skutečně tuto situaci řešit?
Moje otázky jsou následující:
Za prvé: Kdy bude vydána vyhláška ke stanovení bližších podmínek poskytování preventivní lékařské péče v souladu s ustanovením § 40 zákona č. 20/1966 Sb.?
***