(9.30 hodin)
(pokračuje Payne)
Zdá se, že předseda vlády má bezmeznou důvěru ve své stranické kolegy.
Posledním bodem, o kterém se chci zmínit, je otázka toho, že to výběrové řízení, které předseda vlády nazývá transparentním od samého počátku, končí tím, že demonstrativně odstoupili všichni ostatní účastníci řízení.
Uvedu důvody, které pan předseda vlády uvedl, protože pokud je mi známo, tak dosud nebyly v této podobě publikovány. Firma Dasault Aviation, která vyrábí letadla Mirage 2000, variantu 5, odstoupila po prozkoumání technických specifikací české vlády a s nimi spojených podmínek. Firma Eurofighter nebyla schopna splnit požadavky vlády a offsetové požadavky.
A tady se musím zastavit u toho, co to je vlastně offsetový program. Offsetový program je úplatek za to, že si stát zakoupí konkurence neschopný výrobek.
Firma Lockheed Martin, která vyrábí letadla F-16, a firma Boeing Mc Douglas, která vyrábí letadla F-18, odstoupily, protože je k tomu vyzvala americká vláda.
A teď budu citovat doslovně, protože to je důležité: "Jako důvody označila požadovanou cenu v korunách, předložení nabídky v českém jazyce." A my jsme si ukázali, že vláda si oba tyto požadavky stanovila údajně jako důsledek českého právního řádu. Ve skutečnosti jsou to smyšlené argumenty a česká vláda uvedla americkou vládu v omyl. Buďto česká vláda tak špatně rozumí českým zákonům, a pak je to tragické, nebo neumí postupovat transparentně tak, aby zahraniční partneři pochopili, co se vlastně požaduje. Nebo, a to je ta nejhorší varianta, uvedla americkou vládu záměrně v omyl. Americká vláda kromě toho, jak pan předseda vlády říká, citovala, a teď cituji já: "řadu zpráv o tom, že jasný favorit byl indikován ještě před předáním všech nabídek". To je ovšem vážné obvinění českého státu, které popírá tvrzení předsedy české vlády o transparentnosti výběrového řízení od samého počátku.
Na závěr. Zatímco pan předseda vlády nekandiduje, takže ve sněmovně nebude - a v tom jsme na tom stejně, protože já jsem byl ODS zařazen na 20. místo kandidátky a to by se musel stát zázrak, abych se ve sněmovně ocitl - tak ten rozdíl spočívá někde jinde. V každé zemi ten, kdo vědomě poškodí obranyschopnost státu na nadcházejících 30 let, bývá stíhán podle nepromlčitelných paragrafů a v právním státě tráví zbytek svého života v zařízeních s podstatně chladnějším klimatem, než jaké by mohl mít při objímání stromů.
Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Dále se do rozpravy přihlásil pan poslanec Václav Frank.
Poslanec Václav Frank: Pane předsedající, pane premiére, členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi říci k předložené interpelaci pana kolegy Payna také pouze jednu a krátkou poznámku. Já jsem si skutečně velice pozorně prostudoval odpověď předsedy vlády a konečně i obou ministrů na dotazy, které pan poslanec Payne ve svých interpelacích podal a které ve své podstatě souvisí se zamýšleným nákupem stíhacích letounů JAS-39 Gripen, a to nejenom z pohledu technických parametrů těchto stíhaček. Dovolím si říci, že plně vnímám potřebu pana kolegy mít o záměru vlády co nejvíce poznatků. To je jistě správná vlastnost poslance. Na druhé straně ale musím také otevřeně říci, že z uvedených dotazů, a nejenom u této interpelace, je zřejmé, že jde také zřejmě o něco jiného, možná o politický záměr. A na druhé straně se mi jeví i zřejmé záměry o případné prosazení nákupu jiných nadzvukových strojů, možná americké provenience.
Já bych v této souvislosti rád dal Poslanecké sněmovně jménem poslaneckého klubu KSČM na vědomí, že náš poslanecký klub nepodpoří případnou žádost pana poslance o vyslovení nesouhlasu s odpovědí předsedy vlády a následně i pánů ministrů. Důvod je, vážené kolegyně a kolegové, zcela zřejmý.
Poslanecký klub KSČM nyní nepodporuje nákup nadzvukových stíhacích letounů, protože jsme přesvědčeni, že je potřebné se konečně vážně bavit především tedy o reformě Armády České republiky, z níž by měl být zřejmý i obraz budoucí potřeby armády jako celku, a také jsme nejednou naznačili, že takto ušetřené nebo získané prostředky lze využít nejenom v rámci armády, ale především v těch zejména sociálních oblastech, kde se jich stále nedostává. Chci také upozornit sněmovnu, že náš postoj bude stejný i k interpelacím na ministra zahraničí a ministra obrany.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Pokud se nikdo do rozpravy nehlásí, rozpravu končím a požádám pana poslance Payna, aby přednesl návrh na usnesení.
Poslanec Jiří Payne: Navzdory tomu, že klub KSČM nepodpoří návrh na negativní usnesení, vzhledem k tomu, že pan premiér na ty závažné otázky neodpověděl ani slovem, musím s touto odpovědí vyslovit nesouhlas. Prosím sněmovnu, aby takový požadavek podpořila.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče.
Budeme tedy hlasovat o nesouhlasném stanovisku pana poslance Payna k odpovědi ministerského předsedy.
Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 288 z přítomných 82 poslanců pro 20, proti 48. Návrh nebyl přijat.
Končím tím projednávání této písemné interpelace. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Payne: Jenom z důvodů, že se mi tady přes noc ztratila hlasovací karta, tak oznamuji, že mám náhradní kartu č. 23, a protože nebyla vystavena včas, nemohl jsem se zúčastnit tohoto hlasování.
Místopředseda PSP František Brožík: Pane poslanče, toto sdělení máte nahlásit řídícímu schůze a ten je poté sdělí do protokolu.
Pan poslanec Payne má náhradní kartu č. 23 a o své vlastní interpelaci nehlasoval.
Ministr zahraničních věcí Jan Kavan odpověděl na interpelaci poslance Jiřího Payna ve věci zamýšleného nákupu stíhacích letounů JAS-39 Gripen, dodržování závazků vůči NATO. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 1278. Pan ministr zahraničních věcí Jan Kavan je řádně omluven, je na pracovní zahraniční cestě. Proto otevírám rozpravu a uděluji slovo panu poslanci Jiřímu Paynovi.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane předsedo. Ve své interpelaci jsem uváděl argument, že pomoc aliančních spojenců není automatická. Jestliže nějaký členský stát NATO se dostane do bezpečnostně obtížné situace, může v rámci Severoatlantické rady zahájit jednání o tom, jaké kapacity, jaké ozbrojené síly může aliance poskytnout k obraně tohoto svého člena. Ve své podstatě po právní stránce si všichni členové jsou rovni, ale na druhou stranu každý, kdo se seznámil s tím, jak funguje NATO, ví, že mezi členy existuje rozdílná vůle spolupracovat na společné obraně.
***