(10.50 hodin)
(pokračuje Turek)
Dovolil bych si zopakovat, že po avizovaných 150 až 200 pozměňovacích návrzích, které zde někteří kolegové avizovali, že přednesou následně ve výboru poté, kdy Poslanecká sněmovna pustila návrh zákona do druhého čtení těsnou většinou hlasů, nezazněly tyto pozměňovací návrhy. Ve výboru bylo předneseno přibližně 45 pozměňovacích návrhů a ani jeden pozměňovací návrh nešel proti meritu věci, proti podstatě ani proti duchu zákona. Očekávaná rozprava na vysoké odborné úrovni, protože byli přítomni všichni příslušní představitelé všech bezpečnostních složek, kterých se tento zákon dotýká - a já jenom zopakuji, že se dotýká přibližně 72 tis. příslušníků uniformovaných i neuniformovaných, kteří tento zákon očekávají.
Je pravdou, že ho velmi očekávají, protože zákon má výrazným způsobem posílit důvěryhodnost sboru a zároveň motivovat. To, co řekl pan ministr Gross na konci, je politováníhodné, když nejsme schopni dva roky poté, co funguje služební zákon vojáků z povolání - včera jsme dali zelenou zákonům pro státní úředníky - a nakonec paradoxně jediní, kdo zůstanou bez kvalitně fungujícího zákona, budou příslušníci bezpečnostních sborů.
Dovolil bych si ještě nakonec replikovat tři poznámky, které přednesl policejní prezident ve výboru a které myslím dokumentují to, že není pravdou, že navrhovaný zákon by nějakým způsobem zbořil policejní sbor, nebo že by došlo k demotivujícímu rozpadu policie. Je tomu přesně naopak. Policejní prezident se vůbec neobává zničujícího účinku zákona, naopak dosud jsou policisté stávajícím služebním zákonem demotivováni, a co je důležité, od roku 1990 ze 46 tis. policistů je 70 % policistů, kteří nastoupili k policejními sboru po roce 1990. Jsou zde tedy liché obavy, že je zde obrovská skupina policistů, kteří pouze čekají na tento služební zákon, aby následně odešli do důchodu nebo do civilu a tím pádem rozebrali nějakým způsobem policejní sbor.
Vzhledem k tomu, že výbor ani neprojednal v podrobné rozpravě pozměňovací návrhy, a v případě, že poslanci nezamítnou již po skončení obecné rozpravy na základě usnesení výboru tento návrh zákona, tak samozřejmě vyzývám všechny poslance, kteří neměli tuto možnost v branně bezpečnostním výboru, aby přednesli své pozměňovací návrhy, aby je načrtli v následné podrobné rozpravě, kde i já si dovolím přednést již avizovaný zpřesňující pozměňovací návrh, který se týká právě policistů, kteří se nějakým způsobem dopustili trestného činu, tak aby zákon jasně stanovil, za jakých podmínek má či nemá nárok na odchodné či další náležitosti.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče, a otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan místopředseda Ivan Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedající, páni ministři, kolegyně a kolegové, velmi pozorně jsem vyslechl obsáhlé vystoupení pana ministra a musím říci, že s některými věcmi, které zmínil, mohu souhlasit, s některými souhlasit nemohu a s některými nemohu souhlasit zcela zásadně.
Na úvod svého vystoupení v rámci obecné rozpravy musím říci, že nepovažuji za příliš korektní tvrzení pana ministra, že k návrhu zákona nebylo více než 45 pozměňovacích návrhů. Já sám jsem při prvním čtení a projednávání tohoto návrhu zákona avizoval celou řadu pozměňovacích návrhů, které měli k dispozici kolegové ve výboru pro obranu a bezpečnost, a sám jsem jich napočítal 48 jenom z mé legislativní dílny, a řekl bych, že ještě jednou tolik obecných výhrad k tomu. Jestliže tedy na výboru někdo argumentoval, že tento zákon by neměl být projednáván v tomto těsně předvolebním období, že je třeba na něj mít klid a dost času z důvodu stovek pozměňovacích návrhů, tak já si nemyslím, že by to nebyl relevantní argument, protože, jak říkám, přinejmenším sto výhrad a z toho polovinu konkrétních pozměňovacích návrhů mám já sám osobně. Tolik moje první konkrétní poznámka.
Druhá poznámka obecnějšího charakteru. Myslím, že mezi námi v této sněmovně není sporu o tom, že stát by měl garantovat ochranu práv občanů a bezpečnost jejich životů. Myslím, že se na tom shodneme zcela jednoznačně. Jde jen o to, co si konkrétně pod touto ochranou práv a garancí bezpečnosti představujeme.
V případě policie myslím, že je možné toho dosáhnout mimo jiné také kvalitním odměňováním jejich práce, a o tom by měl být, ale není navržený zákon. O lepší ochranu práv občanů a bezpečnost života občanů je možné usilovat také prostřednictvím toho, že policejní sbor bude skutečně působit profesionálně, disciplinovaně, že to bude sbor lidí, kteří jsou na jedné straně kvalitně odměňováni za svoji těžkou práci a na straně druhé jsou nekompromisně postihováni v případě, když se dopustí nějakého pochybení, které souvisí s výkonem jejich funkce, nebo případně s výkonem jejich funkce nesouvisí.
Současně také platí, že o ochranu práv občanů a bezpečnost jejich životů se může postarat pouze taková policie, která občany neobtěžuje, ale občanům pomáhá. A problém tohoto zákona je, že by měl být skutečně základní motivační normou pro policisty, motivační normou pro to, aby svoji práci dělali kvalitně, aby věděli, že kvalitní výkon služby se vyplatí, zatímco za jakékoliv pochybení v rámci výkonu služby přichází trest.
Tento zákon ale ve své koncepci míří jinam, než by měl. Chci se teď odvolat, aniž bych opakoval své vystoupení v rámci prvního čtení, právě na vystoupení v rámci prvního čtení, kdy jsem řekl, že koncepce řízení a podle toho se také odvíjející koncepce odměňování může být dvojího druhu, může být tzv. manažerská, nebo tzv. odborářská. V prvním případě je to odměňování a řízení skutečně podle vykonané kvality práce, to znamená, že je-li práce kvalitní, odměna je vysoká, a když práce kvalitní není, je odměna nízká, resp. žádná. Anebo to může být koncepce odborářská, která odměňuje jenom podle kvantity, podle odpracované doby, podle toho, kolik kdo má čárek, bez ohledu na to, jakou kvalitu za sebou tento člověk ponechává.
Jsem přesvědčen, a opakuji tedy základní tezi svého vystoupení v rámci prvního čtení, že tento zákon je koncepčně špatný, a to právě proto, že vychází z toho druhého principu, že odměňuje podle kvantity, podle čárek, nikoliv podle kvality. A jestliže je tedy postaven na této koncepci, potom jeho zásadní smysl, kterým by mělo být posílit motivaci policistů pro to, aby svoji práci dělali skutečně dobře, aby za svoji nelehkou službu dostávali skutečně odpovídající odměnu, tak tento zákon toto neslibuje a nemůže to ani nabídnout.
Znovu připomínám, že z mého pohledu je motivace v rámci odměňování postavena na oněch čtyřech pilířích, tedy na systému odměňování, okamžité reakce za odvedenou kvalitu práce, ne tedy čárkový systém za odsloužené služby, což by se mělo projevit na poměru tarifní a nadtarifní složky mzdy, že by tedy nadtarif měl být podstatně vyšší, než je navrhován v tomto návrhu zákona, aby skutečně umožnil nadřízenému služebnímu funkcionáři odměnit policistu podle toho, jak kvalitně dobře pracuje, nebo nepracuje.
Druhý pilíř motivace spočívá v systému vzdělávání. Zmínil se o něm pan ministr. Myslím, že zde je dosažen pouze částečně, protože systém vzdělávání by měl znamenat, že se vyplatí pracovat sám na sobě, mít k tomu možnost.
Třetím pilířem je kariérní řád - budu-li svoji práci dělat dobře, bude to pro mne znamenat postup v rámci služebního žebříčku, ale postup, který má smysl a o který mohou také policisté usilovat.
***