(11.00 hodin)
(pokračuje Langer)

Protože v tuto chvíli se zkuste zeptat řadového policisty, jestli má motivaci pro to, dělat velitele obvodního oddělení, či nikoliv, jestli za odpovědnost, kterou má proti např. řadovému pochůzkáři, se mu vyplatí takovouto zodpovědnou funkci zastávat, jestli řadový pochůzkář si díky právě tomu čárkovému systému vydělá podstatně více s podstatně menší odpovědností, než má jeho velitel. Myslím si, že to je problém stávajícího systému odměňování, to je problém, který tento návrh zákona neřeší.

Čtvrtým pilířem je onen sociální program, tedy dlouhodobá motivace, reakce na celoživotní práci policisty, jakýsi jasný maják, jasné světlo na konci služebního poměru, že se vyplatí celou dobu lidově řečeno sekat latinu, že se vyplatí nedopouštět se žádných pochybení, protože pokud toho někdo je schopen, pak tomu odpovídá jeho sociální zajištění v případě, že odchází do důchodu. A tady si opravdu myslím, že je namístě ono srovnání vojáků a policistů. Myslím si, že je absurdní, aby vojáci odcházeli ve vedoucích funkcích do důchodu s dvojnásobkem důchodu, než je tomu u de facto stejně postavených policistů u Policie ČR. Myslím si, že to je nesmysl, že to je nespravedlivé a popírá to ten čtvrtý pilíř, sociální program, dlouhodobá motivace pro kvalitní výkon služby.

Vedle těchto čtyř pozitivních pilířů bych dodal ještě jeden, o kterém jsem nehovořil v rámci prvního čtení, to je motivace negativní. Je to motivace, která říká, že za porušení zákona musí přijít trest. A jde-li o policistu, který má garantovat ochranu práv, garantovat dodržování zákonů, pak se nebojím říci velmi tvrdou myšlenku, že v případě policisty za porušení zákona musí přijít trest absolutní. Já jsem rád, že pan ministr připustil, že tento návrh zákona obsahuje velmi závažnou chybu, která právě takovouto negativní motivaci nepřináší, tedy že i policista, který se dopustil úmyslného trestného činu, se může v klidu, pokud včas "uteče", těšit na sociální vymoženosti, které tento zákon, resp. stávající zákon nabízí.

Já si opravdu myslím, že spor o tento zákon není sporem o jednotlivá dílčí ustanovení. Opravdu si to nemyslím. Teoreticky by bylo možné, pokud bychom se ztotožnili s tou koncepcí, která zde je postavena, přijmout 10, 20, 30 pozměňujících návrhů, někde přibrat, někde ubrat. Ale já jsem opravdu přesvědčen, že ten spor je skutečně sporem koncepčním, jestli odměňujeme kvalitu vykonané práce, nebo kvantitu vykonané práce, jestli reagujeme na odpovědnost, kterou policisté mají, nebo na ni nereagujeme. A proto si myslím, že stanovisko výboru, které navrhuje Poslanecké sněmovně vyslovit nesouhlas s tímto návrhem zákona, je stanoviskem správným. Nemělo by to znamenat signál do řad policistů, že Poslanecká sněmovna se nechce k tomuto problému postavit čelem. Měl by to být signál, že se k tomuto problému chce postavit jinak, než se k tomu postavilo stávající Ministerstvo vnitra v čele s panem ministrem vnitra.

Osobně mám obavu, že pokud v tuto chvíli neprojde návrh na zamítnutí, eventuálně návrh na vrácení k dopracování a my se pustíme do podrobné rozpravy, ve které zazní možná stovka konkrétních pozměňovacích návrhů, o které bychom měli jednat bez detailního projednání veškerých dopadů, porovnání provázanosti jednotlivých pozměňovacích návrhů mezi sebou, aniž by měl možnost vyjádřit se k tomu výbor, mohli bychom udělat možná více škody, než kdyby tento návrh zákona prošel bez jakékoliv změny do třetího čtení a bez jakékoliv změny byl schválen.

Proto si myslím, že bychom měli v případě, že neprojde návrh garančního výboru na zamítnutí této normy, poté, co bude téměř uzavřena podrobná rozprava, ještě před jejím ukončením rozpravu přerušit, odročit, umožnit projednání pozměňovacích návrhů v garančním výboru, a teprve poté se k tomuto návrhu zákona vrátit.

Osobně se ale domnívám, že správný postoj - s těmi výhradami, které jsem říkal, s tou vizí pro policisty do budoucna, o které jsem se zmiňoval - by byl v tuto chvíli předložený návrh zákona zamítnout, a v tomto smyslu se ztotožňuji s usnesením výboru pro obranu a bezpečnost.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane místopředsedo. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Pan poslanec Petr Nečas.

 

Poslanec Petr Nečas: Pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, výbor pro obranu a bezpečnost věnoval tomuto zákonu velkou pozornost a opakovaně jsme byli připraveni se tímto zákonem zabývat.

Pan ministr tady uvedl několik skutečností, které - když budu velmi diplomatický a ohleduplný - ne zcela odpovídají pravdě a skutečnosti.

V prvé řadě je třeba konstatovat, že jako předseda výboru ještě před zahájením projednávání tohoto návrhu zákona ve výboru pro obranu a bezpečnost jsem měl avizováno celkem více než sto pozměňovacích návrhů. Sto pozměňovacích návrhů k velmi zásadní normě, která ovlivní budoucnost a životy více než 70 000 našich spoluobčanů zařazených ke služebnímu poměru v různých bezpečnostních sborech. Některé tyto pozměňovací návrhy byly formálního čili kosmetického charakteru nebo legislativně technického charakteru, některé z nich byly charakteru velmi zásadního.

Myslím si, že není odpovídající srovnání pana ministra s projednáváním zákona o státní službě, protože tento zákon, jak již víme, byl projednáván dlouhodobě v této sněmovně ve své první verzi, není tady poprvé a sněmovna se jím zabývala skutečně řadu měsíců, neřkuli řadu let. Ten čas projednávání je naprosto nesouměřitelný s časem projednávání tohoto návrhu služebního zákona. Není zcela pravdivé tvrzení pana ministra vnitra, že víme, jak bude vypadat civilní zákon. Věděli bychom to, kdybychom byli jednokomorovým parlamentem, ale podle ústavy jsme parlamentem dvoukomorovým. Velmi pochybuji o tom, že Senát se nebude tímto zákonem zabývat. Nelze vyloučit, že se tento zákon o státní službě vrátí do sněmovny s některými pozměňovacími návrhy. Těžko odhadnout, zda budou zásadní, nebo nebudou zásadní.

Je tady velice závažný problém, který tu bagatelizoval pan ministr vnitra tím, že mluvil o "nenutnosti" provázání jednotlivých služebních zákonů, jak tedy se zákonem o státní službě civilních zaměstnanců, tak např. se zákonem o služebním poměru vojáků z povolání.

Chtěl bych zdůraznit několik věcí. První věcí je, že tato norma, která je předkládána, jde unikátní cestou fúze, sloučení služebních poměrů, které doposud byly řešeny v rozdílných zákonech, od Policie ČR přes Bezpečnostní informační službu až po například Hasičský záchranný sbor. Ze samotné jednoduché úvahy a analýzy práce a poslání těchto jednotlivých státních institucí plyne, že jsou také naprosto rozdílné služební podmínky, služební požadavky, kvalifikační požadavky, vůbec druh a průběh služby. Já osobně - a tady bych chtěl podpořit Ministerstvo vnitra - jsem zastáncem vypracování jednotného kodexu řešícího státní službu příslušníků těchto nearmádních sborů. Na druhé straně si tato věc vyžaduje dlouhodobou debatu, protože - znovu opakuji - podmínky služby tak rozdílných institucí, jako je Policie ČR, podmínky služby tak rozdílné instituce, jako je Bezpečnostní informační služba a dejme tomu Hasičský záchranný sbor, jsou někdy velmi diametrálně odlišné.

Za další. Neplatí tady to srovnání se služebním zákonem o vojácích z povolání. Chtěl bych připomenout, že přes mnohé novely až do roku 1999 platil zákon č. 76/1959 Sb., o vojácích z povolání, čili to byl zákon z padesátých let. To je poměrně velmi významný rozdíl. Byť byl novelizován po listopadu 1989, tak až do roku 1999 platil ještě původní komunistický zákon, který řešil služební poměr tak zásadní složky společnosti, jako je armáda.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP