(14.20 hodin)
(pokračuje Kühnl)
Konečně jsou zmíněny, a to doslova, jako "možné vysoké náklady", ať už to znamená cokoli, náklady na nezbytný nákup licencí na výzbroj, náklady na dosažení interoperability a náklady na integraci zbraňových systémů. Všechny tyto věci mi jasně říkají, že číslo 113 miliard je, když budu hodně mírný, číslo povýtce orientační a neříká nic o tom, jaké budou skutečné náklady během třicetileté životnosti těchto letounů.
Další výtkou, kterou si nemohu odpustit, je skutečnost, že v materiálu není obsaženo prakticky nic o projektu financování. Kdo bude tím financiérem? Nabídka je, že to zařídí dodavatelská společnost. V pořádku. Nevíme, kdo přesně bude tím financiérem, nevíme, jaký je splátkový kalendář, nevíme, jaké mají být alespoň orientačně úroky, nevíme, jakým způsobem se zkrátka a dobře a kdy tento nákup promítne do veřejných výdajů České republiky. Myslím si, že minimálně tuto informaci je nám vláda dlužna.
Rovněž chybí v daném materiálu porovnání bojové hodnoty letounů JAS 39 Gripen s ostatními. Já jsem si přečetl všechny tabulky, kde je srovnání bojové užitečnosti, nebo jak je to tam nazváno, různých letadel. Možná jsem se přehlédl, ale doufám že ne, já jsem mezi nimi JAS 39 Gripen nenalezl. Moc by mě zajímalo, proč tam není, protože tam jsou všechna letadla jiná, o jejichž existenci já jako laik vím.
A konečně, co mně schází nejvíc v tomto materiálu, je skutečnost, že neobsahuje žádné srovnání alternativ. Myslím si, že je povinností vlády poskytnout nám více než jen pěti- sedmiřádkové odstavce o alternativách typu bez nadzvukových letadel s překlenutím L-159, typu přijetí cizí letecké jednotky na naše území, typu ochrany našeho území z území jiných států. O tom se vláda zmiňuje, aniž by jakkoli tyto alternativy rozváděla, vždy se stejným závěrem, že jsou to alternativy neživotné, špatné. Žádný pokus alespoň třeba o finanční vyjádření.
Co mě ale zaráží ještě více, že úplně chybí srovnání s jinými alternativami nabytí vlastních nebo kvazivlastních nadzvukových letadel. Jediná alternativa, o které se mluví, je alternativa nákupu letounů JAS 39 Gripen. Nemáme tam ani pokus o vyčíslení v třicetileté perspektivě jiných postupů, např. překlenutí L-159 a pozdějšího nákupu letadel modernějších, leasingu, nájmu letadel, nákupu starších letadel atd., a protože jsem se tou věcí zabýval, myslím si, že je to škoda. Zdůrazňuji - není to pohled odborníka, jen někoho, kdo se tou věcí v poslední době snažil zabývat. Domnívám se, že by z těchto srovnání, kdyby je vláda předložila, s největší pravděpodobností varianta vládou navrhovaná vyšla jako varianta finančně nejpříznivější. Nechci předjímat. Já se to domnívám, a proto je mi líto, že vláda tato srovnání nepředložila.
Co je závěrem mého vystoupení? Patřím k těm, kdo se zcela jednoznačně domnívají, že Česká republika má a musí chránit svůj vzdušný prostor nadzvukovými letouny. Zatím nemám žádný důkaz o tom, že jiné varianty než navržené vládou jsou varianty lepší. Bohužel, vláda žádné alternativy nepředložila. Myslím si, že tedy musíme požadovat, a já bych možná neformalizoval ani v podobě návrhu, ale určitě musíme požadovat, aby bylo splněno to, co zde řekl zcela jasně pan premiér, že vlastní podepsání smlouvy, pokud k němu dojde, se nemůže udát dříve, než o tom rozhodne Parlament. Jinými slovy, i kdyby mělo dojít k podpisu smlouvy, vláda znovu přijde do Parlamentu a znovu si vyžádá souhlas s podpisem smlouvy. Dnešní jednání není jednání o souhlasu s podpisem příslušné smlouvy.
Každopádně bych ale chtěl navrhnout usnesení, původně jsem chtěl podmíněné, ale vlastně to není potřeba, v každém případě ať už projde tento návrh do druhého a třetího čtení, nebo neprojde, chtěl bych navrhnout následující usnesení:
Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR žádá vládu, aby na 47. schůzi Poslanecké sněmovny předložila následující dokumenty:
1. Přepracování bezpečnostní strategie České republiky v souvislosti se změnou bezpečnostních rizik po 11. září roku 2001.
2. Koncepci výstavby profesionální Armády ČR.
3. Koncepci vojenské obranné strategie.
4. Celkový projekt financování nákupu nadzvukových letounů.
Pokud jsem se v názvech koncepcí jako neodborník dopustil nějakých nepřesností, prosím za prominutí. Doufám, že vláda s tímto usnesením, bude-li přijato, naloží podle obsahu věci, nikoli podle formy.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Kühnlovi. Z poznámek z dopolední části soudím, že všichni přihlášení poslanci již hovořili. Proto se ptám, zda se dále někdo hlásí do této obecné rozpravy. Není tomu tak. Končím obecnou rozpravu.
Ptám se pana ministra, zda si přeje přednést závěrečné slovo.
Ministr obrany ČR Jaroslav Tvrdík: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, mohl bych zde hovořit skutečně hodně dlouho. Odborně na to připraven jsem a materiálů mám obrovskou spoustu. Přesto po tom všem, co jsem slyšel, si dovolím jen krátké slovo.
Slyšeli jste můj vstupní proslov, slyšeli jste rozhodnutí vlád z let 1993, 1996, 1997 a 1999. V diskusi také jednoznačně padlo, že zde sedí bývalí ministři, bývalí náměstci, ale i předsedové výborů či další poslanci, všichni, kteří o armádě rozhodovali nebo ji kontrolovali. Kdyby se zodpovědně rozhodovali tehdy, dnes jsme tu v takovém stresu, navíc krátce před volbami, neseděli. Nebyl jsem ani u vypsání prvního výběrového řízení, ani u dalších strategických rozhodnutí. Jsem však v situaci, kdy musím najít nejlepší řešení. Na Ministerstvo obrany jsem přišel před osmi měsíci ve stavu, který pan poslanec Nečas ve svém vystoupení označil jako agónii. V době, kdy padala tato politická rozhodnutí, jsem byl vojákem v armádě, která byla již v agónii nebo se do ní dostávala. Vím, jaké to je.
Předložil jsem materiál, ke kterému jsem v úvodním slovu jasně řekl, že musí být provázen celou řadou dalších materiálů, seminářů, slyšení či diskusí v jednotlivých výborech či na dalších odborných tématech (?) či seminářích. Nabídl jsem neomezenou vstřícnost svou a svých lidí, schopnost dívat se na svět bez ideologie, pragmaticky, s ohledem na situaci, do které jsme se dostali. Místo toho jsem slyšel řadu urážek a kritik sebe, ministerstva, armády. Jestliže máte pocit, že jsme si ji zasloužili, musím to u sebe respektovat. Mohu vám však říci, že mí kolegové, bývalí kolegové, se kterými jsem hovořil, se mě o přestávce ptali proč. Proč se dřou od nevidím do nevidím, když sněmovna není ochotna ani vyslechnout jejich odborný názor.
Mnohokrát padalo slovo "znechucení" a mrzí mě, že zde musím říci, že i já mám podobný názor. Dnes zde padala řada otázek. Mohl bych na ně odpovídat. Trvalo by to několik hodin, asi bych to dokázal, i když musím přiznat -
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Promiňte, pane ministře. Prosím o klid.
Ministr obrany ČR Jaroslav Tvrdík: I když musím přiznat, že jsou otázky, na které bych asi odpovědět nedokázal.
***