(14.10 hodin)
(pokračuje Kühnl)
Dovolte, abych po tomto úvodu řekl svůj komentář k dané věci jako takové. Myslím si, že první bod, který je třeba zmínit, je skutečnost, že otázka, kterou zde rozhodujeme, byť je formálně opřena o návrh zákona, o přijetí úvěru, je otázkou obrany suverénního státu, je otázkou zachování základních atributů státu, mezi něž nepochybně patří obrana a ovládání prostoru, na kterém je stát rozložen, a k tomuto prostoru patří i prostor vzdušný. Protože žijeme v reálném čase, v době nějakého reálného vývoje technického, je obrana vzdušného prostoru, čili nakonec i existence státu, nemožná bez způsobu, který zahrnuje nadzvukové letouny v nějaké formě. Myslím si, že k tomu, že stát, jakým je Česká republika, má mít zabezpečen vzdušný prostor nadzvukovými letouny, přispěly i poznatky, které vyplývají ze strašných událostí 11. září minulého roku, a v neposlední řadě nám to také ukládá samotná alianční smlouva NATO, Washingtonská smlouva, myslím v článku 3, která jasně hovoří o povinnosti každého státu udržovat a rozvíjet nejen kolektivní, ale i individuální schopnost obrany. Zcela správně je tento článek otištěn v onom utajovaném materiálu, který nám dala vláda jako odůvodnění.
Druhý okruh, o kterém chci hovořit, zahrnuje otázky, které by podle mého názoru měly být vyřešeny dříve, než padne rozhodnutí o tom, zda máme zrovna tato letadla kupovat, zda máme mít tato letadla, zda nejsou jiné cesty jak finančně, tak i technicky možné.
Myslím si, že základnímu rozhodnutí by mělo předcházet ze strany vlády předložení několika dokumentů, kterých jsme se zatím nedočkali. Vůbec si nedovedu představit, že by si vláda představovala, že proběhne případné druhé a třetí čtení bez toho, že tyto dokumenty předloží. Mám tady na mysli především přepracování bezpečností strategie právě v souvislosti s událostmi 11. září loňského roku. Mám tady na mysli předložení a projednávání zde v Parlamentu koncepce vojenské obranné strategie, která nám chybí, a konečně last but not least celý projekt financování tohoto nákupu nadzvukových letounů, o kterém není ve vládním dokumentu v detailu řečeno téměř nic.
Samozřejmě, že rozhodnutí by měla předcházet i shoda mezi vládou a opozici. Vláda tady vyvinula jen velmi nepatrné úsilí, stejné jako v jiných oblastech. Když mluvíme třeba o důchodové reformě nebo o reformě státní správy, vláda sama zdůrazňuje, že to jsou oblasti, které nemůže dělat okamžitá 51% většina v Poslanecké sněmovně nebo v Parlamentu. Platí to i pro tuto oblast. Rozhodnutí o nákupu nadzvukových letadel předurčí na velmi dlouhou dobu celou řadu věcí od finančních přes obranně strategické až po určité hospodářské souvislosti, viz offsety. Myslím, že dělat takové rozhodnutí jednostranně jen jednáním na straně vlády není fér a nepřispívá to ke kvalitě demokratické politiky v naší zemí.
Třetí bod, ke kterému chci říci několik slov, je vlastní výběrové řízení. Vláda sama sebe výběrovým řízením, které vypsala, postavila do velmi nešťastné pozice. Výběrové řízení bylo vypsáno na základě kritérií, která mohou být vykládána - zdůrazňuji, že se snažím osobně je tak nevykládat - jako kritéria ušitá na míru jenom jedinému zájemci. Bohužel, k této domněnce, které se zdráhám věřit, přispívá i skutečnost, že tento zájemce byl také vyhlášeným vítězem soutěže. Nedomnívám se, že tento zájemce to měl zapotřebí, domnívám se, že je to stejně kvalitní a schopná společnost jako všechny ostatní, a jestliže dává nejlepší nabídku, uspěla by v ní i na základě tendru, který by nepředjímal alespoň nepřímo daný výsledek.
Vláda předložila Parlamentu návrh zákona, který je zákonem o přijetí úvěru. Odůvodnění zákona je žádné v otevřeném tisku 1229, ale vláda předložila další, téměř stostránkový dokument, který jsme si všichni mohli přečíst. Musím s potěšením konstatovat, že tento dokument obsahuje alespoň v náznacích pokusy o odpovědi na alespoň některé otázky, které jsem tady položil a které ještě položím. Dokonce bych řekl, že v náznacích obsahuje i pokus o náhradu oněch chybějících koncepcí, které musíme jako Poslanecká sněmovna požadovat. Zajímavé je ale na tomto dokumentu především to, co v něm chybí. Začnu náklady na tuto verzi nákupu nadzvukových stíhaček.
Celkové náklady včetně třicetiletého provozu a údržby jsou vyčísleny na minimálně 113 mld. korun, z toho zhruba 77 mld. korun na vlastní nákup, to je úvěr a příslušenství, jedna miliarda korun na infrastrukturu jmenovitě spojenou s nákupem nadzvukových stíhaček a 35 mld. na třicetiletý provoz a údržbu. Kdyby toto byly opravdu celkové náklady, náklady konečné, troufal bych si kvalifikovaně odhadnout, že žádnou lepší nabídku už nikdy nedostaneme.
Problém je v tom, že toto vyčíslení nákladů je mimořádně nepřesvědčivé. Vláda sama v materiálu vyčísluje finanční rizika, dokonce rizika, kterým neříká finanční, ale jimi jsou. K tomu patří vyjádření, že - cituji - nejsou podklady pro vyčíslení celkových nákladů na výzbroje těchto letadel. Je to tam doslova napsáno bez jakéhokoliv pokusu alespoň v řádech tyto náklady odhadnout.
Další finanční riziko spočívá v tom, že - znovu cituji - nelze odhadnout náklady na případnou modernizaci letounů JAS 39 Gripen. Považuji sice za pozitivní, že vláda zdůrazňuje, že se jedná o letouny čtvrté generace, u nichž je relativně nejmenší potřeba modernizace, nicméně modernizace potřeba bude, ovšem vyčíslena není a údajně být nemůže. Mezi jmenovitými finančními riziky - byl bych šťasten, kdybych dokázal slyšet sám sebe…, děkuji - vláda uvádí skutečnost, že základní cena vyčíslená v tomto dokumentu nemusí být cenou konečnou. Tady máme jediné vyčíslení. V připravované smlouvě je zjevně připojena inflační klauzule, která může dosáhnout výše téměř 8 mld. korun. Dalším finančním rizikem je skutečnost, že celý projekt financování není kursově zajištěn. Jakkoli v tuto chvíli je to v náš prospěch, nemusí to tak být vždycky.
***