(11.20 hodin)
(pokračuje Payne)
A ve své podstatě plánování obrany je nejslabším místem českého státu. My neumíme správně hospodařit s finančními prostředky, a teď nechci opakovat to, co zde říkal pan předseda výboru Nečas, který zde poukázal na to, jak naše obranné plánování je v katastrofální situaci.
Na omluvu lze samozřejmě uvádět, že obranné plánování za komunismu se provádělo v Moskvě, my jsme se na tom nepodíleli, my jsme neměli kapacity, abychom vlastně sledovali rozměr obranného plánování, a byli jsme závislí na instrukcích, které jsme dostávali. Bohužel naše suverenita byla tehdy taková, že jsme se s tím smířili.
Nicméně na Ministerstvu obrany došlo v posledních čtyřech letech ke zvláštnímu obratu. Zatímco v minulých dobách, kdy ministr obrany prosadil řadu nekompetentních rozhodnutí, kde byla zřetelně nadřazena jeho osobní preference zájmům státu, tak v poslední době došlo k obrácení tohoto gardu. Zatímco náčelník generálního štábu, kterého si bezesporu vážím, pan generál Nekvasil, byl považován za náměstka ministra obrany druhé kategorie, tak se říká, že dnes je to obráceně. Že ministr obrany je jen takovým náměstkem náčelníka generálního štábu, že u nás civilní kontrola ozbrojených sil v podstatě selhala, že vojáci si sami diktují, co chtějí, a že chybí politický rozměr ve vedení Ministerstva obrany. Že nejsme schopni dohlédnout politických důsledků našeho rozhodování.
V současné době je docela vyhrocená situace mezi Evropskou unií a NATO. Není vyloučeno, že prožíváme poslední léta, kdy NATO je stále ještě aliancí v plném slova smyslu. Představíme-li si, že bude na summitu v Praze prohloubena spolupráce s Ruskem a bude přizváno řekněme osm kandidátských států, což je teorie velkého třesku, kterou někteří politikové prosazují, pak se v podstatě NATO změní na instituci, která má podobný charakter jako OBSE, to znamená - je to politické fórum pro výměnu názorů, ztrácí se alianční závazek.
V amerických sdělovacích prostředcích a v americkém Kongresu najdeme debaty o tom, že Spojené státy se vydaly cestou, kdy již nepovažují NATO za nástroj vojenský, ale pouze za nástroj politický, a že pro skutečné řešení bezpečnostních situací se bude vytvářet koalice ad hoc, tak jako je tomu v současné době v Afghánistánu. To znamená, že přizvou ty státy, které jsou kvalifikovány svými schopnostmi a svou technikou, svým vybavením spolupodílet se se Spojenými státy na jakýchkoliv bezpečnostních operacích, a v zásadě tím ale bezpečnostní garance vyplývající z členství v NATO vyčichnou a stávají se neplnohodnotnými. Vláda, která vědomě rozhoduje pro nákup letounu, který není interoperabilní s technikou NATO, podporuje tento trend.
Ministr zahraničí proslul ještě dříve, v dobách, kdy byl senátorem, svým výrokem, že vlastně do NATO ani nechce, a kdybychom se tam dostali, tak jak z NATO lze co nejrychleji vystoupit. Mám pocit, že se nezbavil této své noční můry, že je nadále zavilým odpůrcem NATO a dělá všechno pro to, aby NATO ztratilo svůj smysl.
Poukázal bych na koncepci naší zahraniční politiky, ve které se tvrdí, že americká přítomnost v Evropě je prioritou naší zahraniční politiky. Je-li tomu tak, pak ovšem nákup švédských letadel je zásadním omylem. Je-li prioritou české zahraniční politiky přítomnost, politická přítomnost Spojených států v Evropě, tak jak to bylo schváleno v parlamentu a tak jak je to v oficiální koncepci naší zahraniční politiky, pak se domnívám, že z toho také vyplývá, že zvolíme typ stíhacího letounu, který bude interoperabilní s prostředky NATO.
Hovořím-li o interoperabilitě, nezbývá, než položit řadu otázek, na které doufám, že dostanu podrobnou odpověď od jednotlivých členů vlády.
První dotaz je, zda stíhací letouny jsou již v souladu se strategickým konceptem NATO, který má číslo NEC-S99/65, z 22. dubna 1999. To je dokument, který pochází z washingtonského summitu NATO, a tam byly stanoveny nějaké priority. Vzal ministr zahraničí, vzala vláda v úvahu závazek, který jsme na sebe přijali, když jsme vstupovali do NATO 24. dubna 1999? My jsme se tam zavázali sledovat určité cíle.
Mohu pokračovat. My zde uvádíme jisté náklady, které stojí pořízení jednoho stroje Gripen. Ale protože interoperabilitia strojů Gripen je velmi sporná, já se k ní ještě dostanu podrobněji, a protože budeme nuceni alespoň nějaké interoperability dosáhnout, ta cena, která je uváděna jako nákupní cena, je velice sporná.
Uvedu teď několik příkladů. Letadla JAS 39 Gripen nejsou schopna při obsluze na letišti používat standardní alianční zařízení, které je normalizováno. To znamená, že budeme muset na našich letištích vybudovat jeden typ obslužných zařízení pro letadla JAS 39 Gripen, ale protože jsme členem NATO, budeme muset paralelně vedle vybudovat druhou infrastrukturu, protože jsme povinni na našich letištích umožnit přistávání aliančních prostředků. Náklady na tu pozemní infrastrukturu budou vyšší. To není započteno do ceny letadla Gripen, že naše pozemní infrastruktura se dramaticky zvýší. Nebude to celý dvojnásobek, nebude to 200 % plánovaných nákladů na pozemní infrastrukturu, ale bude to nějakých 170 % toho, co musíme investovat. Tyto náklady by nevznikly, kdybychom nakoupili letoun, který odpovídá standardním aliančním normám.
Dále. Zatímco v NATO existují smlouvy a dohody o tom, že kterýkoliv typ letounu, který je zařazený do výzbroje NATO, bude modernizován a že všechny státy, které používají takový letoun, se spolupodílejí finančně na výzkumu a vývoji, na modernizaci takovéhoto prostředku tak, aby i v budoucnosti odpovídal standardům NATO, se Švédskem, pokud je mi známo, žádnou takovou dohodu nemáme. Ona ani nemůže existovat, protože Švédsko není členem NATO a Švédsko se nemůže zavázat, že bude podle požadavků NATO modernizovat svůj letoun.
Další problém je, že NATO nás zavazuje normou STANAC 3105 a STANAC 3447, abychom u svých letounů zabezpečili možnost tankování za letu. Letoun Gripen v žádné alternativě neumožňuje tankování za letu a podle mých informací dokonce ani není možné žádnou technickou úpravou dosáhnout toho, aby letoun Gripen byl za letu natankován. To znamená, že my se s letadlem Gripen dostaneme pouze na polovinu vzdálenosti od našeho letiště, tak abychom se s natankovanou nádrží zase vrátili zpět na letiště. Nejsme schopni využít aliančních prostředků pro tankování za letu. Protože švédská firma Gripen neuvažuje o dovyvinutí těchto tankovacích prostředků za letu, museli bychom si tento vývoj provést sami a náklady na dovybavení 24 kusů letadel Gripen o tuto techniku, to znamená zaplatit výzkum a zaplatit provedení, by byly tak vysoké, že cena toho letadla je násobně větší, než nám vláda dnes říká.
V rámci NATO máme domluvenu normu STANAC 3575, která stanoví pravidla pro rádiovou komunikaci s dalšími zbrojními systémy NATO. Letadlo Gripen není vybaveno touto rádiovou komunikací a znamená to, že budeme muset investovat další náklady na dovybavení letounu Gripen v této oblasti. Švédsko, protože není aliančním členem, neuvažuje o tom, že by doplnilo letoun o tuto výzbroj, o tyto komunikační prostředky. To znamená, že to budou zase čisté náklady, které musí zaplatit český stát na to, abychom vůbec byli schopni se domluvit s našimi aliančními partnery.
***