(11.10 hodin)
(pokračuje Payne)
Není pravda to, co tady před chvílí přednesl předseda vlády, že má smysl shánět nějaký odbyt pro tento typ výrobku. Tento typ výrobku je neperspektivní. Podíváme-li se na současný letecký průmysl ve světě, není možné, aby si firma, která produkuje pouze jeden typ letadla, udržela konkurenceschopnost na světových trzích. To znamená, že Aero Vodochody je s projektem L-159 odsouzeno k bankrotu. Ať bude sociálně demokratická vláda dělat cokoliv, tato firma zbankrotuje. Není jiná cesta. Stačí se podívat na kanadskou firmu Bombardier a je zřetelné, že L-159 s jedním typem letounu nemůže konkurovat. Jediná naděje je okamžitě ukončit projekt L-159, čím dříve, tím lépe - každý den nás stojí mnoho peněz - a změnit tuto výrobu, zapojit ji do nějakého mezinárodního systému spolupráce. Už nebudeme vyrábět český letoun, budeme vyrábět možná jenom podvozek, možná jenom přilbu, možná jenom jednu součást, ale zato budeme mít perspektivu.
V této situaci, když zvažujeme rychlost, s jakou jsme schopni reagovat, a rychlost, s jakou můžeme očekávat alianční pomoc ve vzduchu, lze vyvodit jediný závěr. Chceme-li spoléhat na alianční pomoc, pak není jiné technické řešení, než že nějaká zahraniční letka bude umístěna na našem území. Znamená to nejenom tady mít cizí letadla, nejenom tady mít cizí piloty, ale mít tady jednotku, která jim poskytne potřebné zabezpečení. Jednalo by se bezesporu o jednotky rozsáhlejší.
V této souvislosti někteří lidé porovnávají Českou republiku s Maďarskem, které si zapůjčilo - a to zdůrazňuji, zapůjčilo - letadla Gripen na deset let. Maďarsko je ve zcela jiné situaci, protože na jejich území se nachází alianční letiště, které umožňuje, aby na území Maďarska byly umístěny alianční síly. Na našem území takové letiště neexistuje, a proto naše bezpečnostní situace je dramaticky jiná ve srovnání s Maďarskem.
Pro srovnání - aby bylo jasno, že se nejedná o akademickou úvahu - ročně dochází v České republice přibližně k 80 případům narušení vzdušného prostoru. Zhruba v 80 případech startují naše migy nebo jiná letadla, aby řešily situaci narušení vzdušného prostoru. My jsme rádi, že z těch 80 případů jsou to doposud vždycky případy jenom civilního narušení - jedná se o sportovní soukromá letadla, případně dopravní letadla - že jsme doposud nemuseli řešit žádný případ vojenského nebo jiného bezpečnostního napadení České republiky. Ale jistotu nemůžeme mít nikdy. Proto nám nezbývá, než v těch 80 případech vždy odstartovat stíhací letoun, který řeší tuto situaci.
Kromě toho jsme se zavázali v rámci Aliance, že budeme provozovat jakési "air policeing", jakousi policii ve vzduchu. To jsou právě ty dva letouny MiG, o kterých hovořil pan předseda výboru Nečas, že jsme schopni je dnes udržovat ve vzduchu a že máme další dva záložní, které jsou schopny je pro případ poruchy nahradit, nebo v případě, že ta první letka přistává, tak ta druhá startuje. To je závazek, který jsme přijali v rámci NATO, a ten jsme povinni splnit.
Teď se pokusme uvážit politicky situaci v České republice. Vláda tvrdí, že v českém letectvu je kritická situace. V zásadě můžeme tuto informaci brát jako relevantní. Otázka je, jak na ni reagovat. Můžeme diskutovat o tom, zda je potřeba reagovat okamžitě, nebo zda máme ještě dva roky času. Vláda tvrdí, že máme dva roky času, protože první letouny Gripen se dostaví na naše území až někdy v roce 2003 a pravděpodobně dojde spíš ke zpoždění, takže někdy později. Máme možná více času, jak říkal pan předseda Nečas, možná máme méně času. Vezměme jako východisko našich úvah, že máme nějaký čas. Pokud máme takový čas, pak je potřebné pro správnou adekvátní reakci na kritickou situaci našeho letectva zvážit, jaká jsou bezpečnostní rizika České republiky. Já tvrdím, že zde vláda totálně selhala. Já tvrdím, že selhala bezpečnostní rada státu, která nese odpovědnost za bezpečnost České republiky, a to je nejen vláda, to je v podstatě výběr odpovědných činitelů, celé výkonné moci, včetně prezidenta, který je nejvyšším velitelem ozbrojených sil.
Pokud se jenom elementárně zamyslíme nad bezpečností České republiky, pak zjistíme, že tady je jedna velká neznámá. My totiž nevíme, jak dopadne podzimní summit NATO v Praze. Bude-li do NATO přizván jako alianční partner další stát, zejména Slovensko, pak se ovšem bezpečnostní prostředí České republiky dramaticky mění. Pak celá úvaha o tom, že nepřítel letící na naše území musí být identifikován 300 km daleko, abychom mohli reagovat aliančními silami, se obrací v pravý opak, protože slovenské radary toho nepřítele identifikují nejméně 300 km daleko, a pak skutečně žádný stíhací letoun nepotřebujeme. Nebude-li Slovensko přizváno do NATO, pak neexistují radary, které vidí 300 km daleko, a pak stíhací letouny potřebujeme. A protože bezpečnostní prostředí ve střední Evropě vykazuje v současné době takovouto nejistotu, já tvrdím, že je neodpovědné dnes přijímat jakékoli rozhodnutí.
Já tvrdím, že je povinností této sněmovny přijmout usnesení, kterým napomene Bezpečnostní radu státu, že nezvážila přiměřeným způsobem bezpečnostní rizika České republiky, že nevzala v úvahu, jakým způsobem summit NATO ovlivní bezpečnostní prostředí ve střední Evropě, a že nezastavila nezodpovědné jednání vlády v této věci. Že vůbec hazarduje s myšlenkou rozhodnout cokoli, dokud neproběhne podzimní summit NATO.
Dalším důvodem, proč není možné rozhodnout dnes, je skutečnost, že technický vývoj pokračuje dramatickou rychlostí. Všechny letouny, včetně Gripenu, které se dnes nabízejí, a ono jich je 8 nebo 10, já je teď nechci vyjmenovávat, jsou letouny, které byly koncipovány pro období studené války. Zatím není k dispozici žádný letoun nového typu. Už zde bylo uvedeno, že letoun nového typu bude Eurofighter, resp. jeho pokračovatel. Žádný ze stávajících letounů nemá před sebou perspektivu 30 let.
Je-li pravda, že české letectvo je v takové krizi, jak vláda tvrdí, je-li pravda, že musíme něco udělat, je-li pravda, že Česká republika nemá peníze na okamžitý nákup stíhacích letounů, je-li pravda, že se nechceme zadlužit, pak každý rozumný člověk musí říci, že je potřeba přijmout přechodné opatření na dobu 7 nebo 10 let, řešit to podobně jako Maďarsko, to je zapůjčením letounů, a zapůjčení letounů na 10 let je podle mě v podstatě nesporná záležitost, kde je úplně jedno, který letoun si vybereme. My budeme pravděpodobně těch 10 let řešit našich 80 případů ročně narušení vzdušného prostoru - a na to stačí kterýkoli letoun. Pak je to úplně jedno.
Já ale tvrdím, že zásadně chybným rozhodnutím vlády a Bezpečnostní rady státu je pokoušet se o nákup jakéhokoli stroje v tomto okamžiku. Já dokonce tvrdím, že to není jenom nezodpovědné jednání. Pokud někdo vědomým rozhodnutím poškodí obranyschopnost republiky na dobu nadcházejících 35 let, pak za to nese trestní odpovědnost. Je to trestní odpovědnost, která je klasifikována těmi nejvyššími tresty a je nepromlčitelná. Možná by potom někteří vládní představitelé místo objímání stromů trávili důchod v mnohem chladnějším prostředí.
V zásadě lze říci, že Bezpečnostní rada státu selhala, tak jako v posledních 12 letech vždycky selhával podobný orgán, selhala tak, jako vždy v českých dějinách selhávala naše schopnost adekvátně reagovat na bezpečnostní a zahraničněpolitické prostředí ve střední Evropě.
***