(11.00 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Znovu opakuji: Vážená vládo, vy, co tomu rozumíte a rozumět musíte, protože vládnete, kupte si stíhačky, nebo nekupte, kupte si gripeny, F16, 18 nebo kterékoli jiné, jak chcete, kolik chcete, kdy chcete, a Poslaneckou sněmovnu s tím neobtěžujte - ale nedělejte dluhy. Udělali jste jich do dnešního okamžiku velmi mnoho. Za tři roky vaší vlády jste zdvojnásobili státní dluh na více než dvojnásobek. Každý rok vaší vlády znamená 50 až 100 mld. prohloubení státního dluhu. Nevytvářejte mezi občany iluzi, že 200 poslanců pěti politických stran má rozhodnout o tom, jestli Gripen je dobrá stíhačka pro ČR. Nic takového my nerozhodujeme, rozhodovat nechceme, a dokonce k tomuto, opakuji, nemáme žádnou kompetenci.
Jestli tu na konci tohoto bodu budou jednotliví poslanci hlasovat pro nebo proti, nebudou hlasovat ani o stíhačkách, ani o gripenech, budou hlasovat o 80 mld. dluhu. A já se ptám vážené vlády: Opravdu tato země, chce-li již dělat dluhy, má na prvním místě výzbroj armády? Nedala by se za 80 mld. na dluh náhodou dobudovat celá dálniční síť této země? Nebylo by rozumnější, když mluvíme o prorozvojových programech této země, říci, že jestli vůbec nějaké dluhy - a já říkám, že už teď je jich velmi mnoho - pak to musí být něco takového, co opravdu rozvoji země prospěje? Něco, jako jsou např. dálnice, ale napadne vás samozřejmě mnoho jiných věcí. Projednávali jsme tu nemocnice, víte, jaký rozvoj potřebují vysoké školy, je mnoho a mnoho věcí a všechny z nich by se daly pokrýt z jediného úvěru ve výši 77 mld. Kč. O tom je dnešní debata.
Budu-li hlasovat proti, nebudu hlasovat proti stíhačkám a proti gripenům. Budu, vážená vládo, hlasovat proti dluhu 77 mld., protože si myslím, že tento dluh v tuto chvíli ČR nepotřebuje, a kdyby ho potřebovala, vím o lepších věcech, které se z toho pro občany této země dají vybudovat.
Vážený pane předsedo vlády, nemaťte českou veřejnost, nepokoušejte se z nás udělat lidi, kteří nevědí, co projednáváme. Projednáváme dluh této vlády. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má pan poslanec Payne, připraví se pan poslanec Cyril Svoboda.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení kolegové, vážené kolegyně, problém, o kterém vedeme diskusi, jakkoli vnímám upozornění pana kolegy Tlustého, že vlastně debatujeme o dluhu, mám za to, že sem přesto patří věcná debata o podstatě naší protivzdušné obrany.
Problém, o kterém vedeme diskusi, má mnoho dimenzí a není jednoduchý. Proto nezbývá, než věnovat dostatečný prostor, a bude-li mé vystoupení o něco delší, prosím, aby byla vnímána jako polehčující okolnost skutečnost, že to je pravděpodobně jeden z mých posledních politických projevů ve sněmovně, neboť ODS mě označila za kandidáta druhé kategorie. Vedení ODS to potvrdilo a jen zázrak by mohl změnit tuto skutečnost tak, abych nadále pokračoval v politice.
Naznačím postup úvah o plánování obrany a stanovení přijatelného rizika. Jde o základní myšlenky, které se lze dočíst v učebnicích obraného plánování. Každý stát musí být připraven na ohrožení ze vzduchu. Takové riziko přichází velmi rychle a může způsobit obrovské škody. Může znamenat zánik suverenity státu. Protivzdušná obrana je zajišťována jednak stíhacími letouny, jednak protileteckými raketovými systémy. Ponechme stranou raketové systémy, protože v normálních mírových podmínkách je nesmíme použít a platí zásada, že vláda, potažmo letectvo, musí napřed vizuálně identifikovat cíl dříve, než na cíl zaútočí. To znamená, raketové systémy nám v podstatě nic nepomohou.
Věnujme se tedy té části plánování naší obrany, která se týká letectva. Máme-li garantovat našim občanům, že ČR má svá rizika na přijatelné míře, a máme-li garantovat aliančním partnerům, že jsme schopni po dobu nezbytně nutnou, než se dostaví alianční pomoc, udržet suverenitu našeho vzdušného prostoru, pak je potřebné vědět, co se ve vzduchu děje. To znamená, prvním krokem k vybudování protivzdušné obrany je mít dobré radarové systémy. Předstih je dostatečný, pokud přicházející nebezpečí umíme identifikovat tak dlouho předem, kolik nám trvá odstartování stíhacího letectva, které na situaci přiměřeným způsobem reaguje.
A teď se dostáváme do oblasti víceméně banálních fyzikálních úvah. Známe-li rychlosti stíhacích letounů, a to jak útočných, to znamená, případný útočník se pohybuje nějakou rychlostí, známe-li rychlosti stíhacích letounů, které můžeme mít k dispozici, známe-li rozměry ČR a umístění našich vojenských letišť, pak víme, jak dlouho nám trvá reakce na libovolném místě ČR. K tomu je potřeba připočíst určitý čas, protože pilot nesedí přímo v kokpitu letadla a potřebuje několik minut na to, aby v letadle odstartoval, má nějakou pohotovostní dobu.
Když sečteme všechny tyto informace dohromady, měli bychom být schopni zhruba během čtvrt hodiny reagovat na libovolné nebezpečí na území ČR s podmínkou, že naše radary vidí nějakých 150 km za hranice ČR. Pokud bychom chtěli spoléhat na čistě alianční pomoc, pak bychom museli mít radary, které by měly dvojnásobný dosah, a takové v současné době zatím neexistují. Museli bychom vidět svými radary 300 km za hranice republiky, abychom vytvořili takový časový předstih, že se tam Luftwaffe, jak nabízel pan premiér, dostane.
Doba, než se Luftwaffe dostane na naše území, je nějakých 40 minut. To znamená, 15 minut má případný útočník naprosto nerušený prostor na to, aby bombardoval hlavní město Prahu, libovolné jiné cíle na území ČR do doby, než se dostaví alianční pomoc na naše území. V takové situaci je nutno konstatovat, že letoun L-159 je nám zcela k ničemu. Jeho rychlost je podzvuková, takže není schopen být partnerem útočícímu letounu, a to dokonce ani ne dopravnímu letounu. Letoun L-159 se dostane do výšky řádově 7 km, dopravní letouny létají ve výšce 10 až 12 km. To znamená, v případě, že dopravní letadlo naruší náš vzdušný prostor, letoun L 159 není schopen na takovou situaci reagovat.
Z toho můžeme vyvozovat, že ČR v této věci potřebuje dramaticky změnit svou politiku. Chci říci, že projekt L-159 byl od samého počátku chybný. Z jakého důvodu tehdejší lidovecký ministr obrany tento projekt prosadil, to je ve hvězdách, a já doufám, že z toho jednou bude vyvozena politická odpovědnost. Ale každopádně platí, že čím dříve zastavíme tento projekt, tím více ušetříme českému národu.
***