(9.50 hodin)
(pokračuje Tvrdík
Není zde César, jste tu teď vy. Je tu celá politická reprezentace. Vojáci vám nabízejí řešení. Dovedu si představit různá - některá z nich více, některá méně. Je na vás, aby bylo prohlášeno "alea iacta est" a překročen Rubikon zvaný supersonik. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu ministru obrany za vystoupení. Pan ministr financí rezignovaně vrtí rukou, že nechce vystoupit, byť zde mám uvedeno, že by měl vystoupit, protože nejde jen o to, co bude létat, ale za co to bude létat.
Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Petr Nečas.
Poslanec Petr Nečas: Pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, domnívám se, že opravdu není nutné vystoupení pana ministra financí. Vždyť jde jenom o 77 miliard.
Je třeba říci, že Poslanecká sněmovna stojí před jedním z nejdůležitějších hlasování v průběhu tohoto volebního období. Toto hlasování je důležité minimálně ze tří důvodů. Důvodem prvním je, že nás čeká zásadnější debata o problematice obrany a národní bezpečnosti a budoucnosti ozbrojených sil, protože téma, byť je zdánlivě finanční, byť souvisí s úvěrem, ve skutečnosti se týká tohoto problému. Druhým důvodem k tvrzení, že se jedná o jedno z nejdůležitějších hlasování v tomto volebním období, je, že se jedná o pravděpodobně největší veřejnou zakázku v dějinách České republiky a vůbec v dějinách našeho polistopadového státu. Třetím důvodem je, že se jedná o možná největší skokový nárůst veřejného dluhu v uplynulých letech.
Je třeba říci, že v problematice armády, obrany a národní bezpečnosti je nezbytná politická shoda. Každá rozumná politická reprezentace všude na světě se snaží této shody maximálním způsobem dosáhnout. Každá politická reprezentace v každé rozumné demokratické zemi ví, že dlouhodobá politika v oblasti rozvoje ozbrojených sil, armády a problematiky národní bezpečnosti nesmí být vychýlena, nesmí být ohrožena konjunkturálními výkyvy, momentálními personálními nebo politickými změnami na ministerstvu či ve složení vlády apod. Myslím si, že z tohoto důvodu je velmi důležité, aby tato shoda byla dosažena i v České republice. Jedině na základě diskuse je možné dosáhnout této shody, jedině na základě dosažení široce sdíleného politického konsensu je možné dělat dlouhodobě závazná rozhodnutí, jako je toto rozhodnutí, které předurčí vývoj ozbrojených sil na dalších patnáct, možná dvacet let.
V této souvislosti je třeba také zhodnotit, jaká východiska k této diskusi a k tomuto rozhodnutí máme. Je třeba - a musím říci, že je mi to nemilé - konstatovat, že neexistuje aktuální analýza bezpečnostního prostředí. Vláda ji nevypracovala, vláda ji nepředložila. Vláda neprovedla evaluaci událostí po 11. září 2001 a případnou změnu, korekci, či nezměnu či nekorekci této analýzy bezpečnostního prostředí. Neexistuje definice přiměřenosti rizik. Rozhodně nebyla diskutována. Neexistuje sdílená shoda politicko-vojenských ambicí, jakkoli se na základních cílech naší obranné a vojenské politiky snad - doufám - shodujeme. Neexistuje shoda nad definicí základních úkolů ozbrojených sil a poslání jejich misí. Neexistuje koncepce a jasná představa cílového stavu Armády České republiky, které by byla široce vydiskutována v našem politickém spektru a tímto politickým spektrem široce sdílena.
Neexistuje mimo jiné podrobný plán reformy, její časový harmonogram - pokud za něj nebudeme považovat dvě nebo tři stránky textu na křídovém papíře. A co je nejdůležitější: k této koncepci, k tomuto podrobnému plánu reformy neexistuje relevantní, věrohodný a realistický - to znamená spíše k nižším cifrám posazený - finanční plán obsahující horizont aspoň deseti nebo patnácti let. Naopak jsme svědky pozoruhodného spěchu.
Zákon sem byl poslán za situace, kdy všechny tyto relevantní dokumenty, o kterých jsem mluvil, nejsou. Zákon sem byl poslán - pokud si, kolegové, vzpomenete - s jednostránkovým zdůvodněním. Zpráva, která ho doplnila a o které zde bude ještě bezesporu řeč, byla projednána vládou teprve jeden den před zahájením tohoto zasedání pléna Poslanecké sněmovny. Zpráva je tu tedy všeho všudy dva týdny, protože to bylo přesně ve čtvrtek před 14 dny. Byla schválena vládou až po schválení návrhu zákona. Jinými slovy - vláda napřed schválila zákon, teprve pak k němu schválila analýzu, jejíž výsledky vedou k návrhu tohoto zákona. Je to opravdu velmi pozoruhodný proces.
Je třeba říci, že tento zákon sem byl poslán na samé hraně zákona o jednacím řádu, to znamená pouhých deset dní před zahájením pléna.
Je třeba také konstatovat - a opět je to konstatování i pro mě osobně velmi nemilé - že neproběhla v podstatě žádná zásadní jednání o koncepci armády ani o nákupu nadzvukových letounů - pokud pominu jedno jediné jednání zástupců demokratických politických stran zhruba před rokem. Na tomto jednání byla přislíbena celá řada kroků ze strany vlády. Žádný z těchto kroků prakticky nebyl splněn, žádná další jednání se nekonala. V podstatě posledních dvanáct měsíců jede vláda - lidově řečeno - na vlastní triko, podle vlastní režie, aniž se zajímá jakýmkoli způsobem o názory zbytku politické scény. Je třeba konstatovat bohužel, že vláda nejenže širší politické shody nedosáhla, ale zjevně, a říkám to nerad, byť jsem opoziční poslanec, o tuto shodu ani neusilovala.
V souvislosti s nákupem nadzvukových letounů a problematikou letectva existuje u nás celá řada mýtů. Především je to mýtus umělého, fatálního sporu, zda supersonik ano, nebo ne. Ti, kteří říkají, že nebudou hlasovat pro tento zákon, jsou obviňováni z toho, že nechtějí nadzvuková letadla.
Především je tady mýtus první, tedy mýtus, že bez supersoniků dojde k dramatickému zhoršení stavu bojových schopností naší protivzdušné obrany. Tady je třeba vyjít z analýz, které byly provedeny již dříve a které jednoznačně ukazují, že například mezi lety 1990 a 1998 došlo k poklesu bojových schopností protivzdušné obrany v naší zemi ze 100% úrovně roku 1990 na 19 %. Největší skok byl mimo jiné způsoben vyřazením kvůli životnosti letounů MiG 23. Je tedy třeba jednoznačně konstatovat, že největší pokles bojových schopností naší protivzdušné obrany máme již několik let za sebou.
Je zde mýtus druhý, a sice, že nákup nadzvukových letounů je tou největší prioritou Armády České republiky. Jako kdyby tady neexistovaly priority minimálně srovnatelné, ne-li vyšší, jako je další rozvoj vojenské infrastruktury jako nezbytné podmínky profesionalizace ozbrojených sil, jako je rozvoj systému velení, řízení, spojení, informatiky a průzkumu jako nezbytného předpokladu připravenosti pro moderní válčiště, především v oblasti tzv. informačního válčiště, jako je další rozvoj takticko-operačních informačních systémů, jako je další rozvoj taktické, operační a strategické mobility, jako je výstavba flexibilní logistiky apod. To všechno jsou, dámy a pánové, neméně důležitá témata. Možná ne tak populární, ale z hlediska naší obranyschopnosti a především naší věrohodnosti jako spojence, který je schopen provádět operace mimo území České republiky, udržet mimo naše území kontingenty vojsk dlouhodobě a bojeschopné, jsou to věci neméně důležité, ne-li některé z nich - např. právě ony systémy C3I SR - důležitější než problematika nadzvukových letounů.
Je zde mýtus třetí, že problematika nadzvukových letounů je nejdůležitějším problémem vzdušných sil Armády České republiky. Tady je třeba opět říci, že je třeba investovat značné prostředky do modernizace infrastruktury našich vzdušných sil včetně radarového vybavení a vybavení jednotlivých leteckých základen.
***