(17.30 hodin)
(pokračuje Rozehnal)

Chci zdůraznit, že řada částí tohoto zákona je akceptovatelná, i řada principů.

Dvanáct let po pádu komunismu se stanoviska lobby památkářů usazených ve státní správě neposunula ani o milimetr a jejich opakované odmítání jakýchkoli změn směřujících k naplnění principů individuálních práv a svobod určitým způsobem uplatněných i v tomto návrhu zákona pouze ilustruje, jak by zuby nehty udrželi raději současný stav, který jim jednoznačně vyhovuje.

Budí ve mně velkou nedůvěru ten, kdo má na praporu napsáno morálka a veřejný zájem. Veřejný zájem či veřejný prospěch jsou ošidné termíny, za které lze schovat nechutnosti typu např. deset let protahovaná restituce něčího ukradeného majetku až do jeho smrti, vydírání vlastníků při vydávání zabavených mobiliářů a nucení k nevýhodným prodejům za zlomky skutečných cen, podmiňování vývozu sbírek obrazů darováním jejich části státu anebo opět jejich prodejem za směšné ceny. Kdo by si nevzpomněl, mohl bych zde mluvit o jednotlivých kauzách několik hodin. Jenom pro pobavení připomenu jedinečnou individuální iniciativu paní Medy Mládkové a směšnosti, kterou byla přestavba Sovových mlýnů ze strany státu orámována.

Konečným uživatelem památkového zákona je občan tohoto státu. Zákon by měl být tvořen v jeho prospěch, nikoli proti němu. Nelze ho vytvořit na objednávku pro památkářskou obec, obec odborníků určitě na slovo vzatých a vážených, ale deformovaných tolika vlivy a názory. Je to slepenec tolika individuálních zájmů, odborných názorů, filozofických a občanských postojů se zkušenostmi tak rozdílnými, že pokusy o zobecnění jejich názorů nelze brát vážně. Končí to opět máváním vlajkou s veřejným zájmem.

Tento návrh zákona přišel do sněmovny k projednání pozdě. Pozdě a v takovém stavu, že si nedovedu představit, že bychom se jím mohli seriózně zabývat. Považuji tento tisk za základ k budoucí diskusi, která ale bude muset projít od základu znovu včetně nové definice věcných zásad zákona. Určitě bych si dovedl představit konečnou podobu zákona s polovičním nebo čtvrtinovým obsahem, ale s kvalitní náplní. Domnívám se, že to ale musí být úkol pro příští vládu a příští Poslaneckou sněmovnu.

Připojuji se k návrhu pana zpravodaje na vrácení zákona předkladateli. Děkuji.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Pan poslanec Petr Pleva.

 

Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, už se pokusím zkrátit svůj projev, protože mnoho z toho, co jsem chtěl říci, zde padlo.

Pan zpravodaj říká, že skutečně naše památky jsou velmi významné. Kvůli našim památkám sem jezdí mnoho turistů. Chtěl bych dodat, že jsme přímo památková velmoc. Zahraniční turisté určitě z velké části jezdí právě za našimi památkami, nejezdí se dívat na naše silnice, dálnice ani atomové elektrárny.

Čekal jsem, že nový památkový zákon vystoupí ze stínu současně platné úpravy, že se pokusí nějak pomoci současné tristní situaci v oblasti památkové péče. Ale místo toho, abychom nějak přemýšleli, jak pomoci památkám, aby dále nechátraly, aby skutečně památky byly výkladní skříní našeho státu, jenom zkoumáme, jak byrokraticky tyto památky ochránit. Ale ono za chvíli nebude co ochraňovat. I sebelepší systém několikastupňové státní správy, památkových úřadů jako metodických úřadů, Státní památkové inspekce, nepomůže, když nezajistíme finanční prostředky na opravu těchto památek.

Správným nakročením, které je v tomto zákoně, je kompenzace majetkové újmy. Musím říci, že to je velmi chvályhodný krok od ministerstva, že vůbec přemýšlí o tom, jak vlastníkům za omezení jejich vlastnického práva nějakou kompenzaci poskytnout. Ale nemyslím si, že zrovna tento způsob je nejšťastnější. Vlastník kulturní památky je nejen omezen památkovým zákonem ve výkonu svých práv, nemůže prostě přestavět gotický zámek na nějakou současnou podobu, případně ho zbourat, ale on také může mít užitek z toho, že památku vlastní. Kompenzace by měla především jemu pomoci v tom, aby skutečně tuto památku oživil, opravil a uvedl do nějakého vyhovujícího stavu. Obávám se, že tyto kompenzace k tomu neslouží.

Přestože řekneme, že ministerstvo bude přispívat na kulturní památky pouze v ojedinělých a výjimečných případech, ostatní necháme na krajích a obcích, přestože víme, že kraje a obce mají, a jak to vypadá, i do budoucna budou mít velmi omezené finanční prostředky, říkáme, že stát, potažmo veřejná správa dává ruce od památek pryč. Tento zákon nehledá ani žádné nepřímé podpory, to znamená větší daňové úlevy a podobné záležitosti.

Dalším problémem je složitost tohoto zákona. Památkový zákon je zákon, se kterým budou pracovat stovky a tisíce vlastníků kulturních památek nebo i ti, kteří bydlí v památkových zónách, památkových rezervacích, přesto, že nevlastní kulturní památku, a přitom orientace v tomto zákoně je velmi obtížná a velmi složitá.

Dalším problémem, o kterém zde bylo hovořeno, a to je jeden z nejvážnějších problémů, je státní správa. My vlastně státní správu z okresních úřadů postupujeme na obce třetího stupně, na tzv. pověřené obce třetího stupně. Tyto obce ještě v podstatě nevznikly. Nevíme, jaké budou mít úředníky, nevíme, jací to budou kvalifikovaní úředníci, jak budou vykonávat státní správu v oblasti památkové péče. Také nevíme, zda budou poslouchat pana starostu, když jim řekne, že určitý objekt by se měl zbourat. Je to velmi složitý problém.

Odkázat tímto zákonem kromě národních kulturních památek, které budou na kraji, všechny ostatní kulturní památky pouze na obce třetího stupně je od Ministerstva kultury, které se má o kulturu starat, velmi odvážné. Pan ministr tiše říká, že to je otázka správního řízení. Dobře víme, že správní řízení se dá někdy vykládat velmi zvláštním způsobem.

Já také proto podávám - nepřipojuji se, protože tento návrh zatím v obecné rozpravě podán nebyl - návrh na vrácení vládě k dopracování. Přestože jsem tento zákon podrobil kritice, nedomnívám se, že je zásadně špatný, že je to materiál, na kterém by se nedalo stavět, ale myslím si, že tak jak je zatím napsán, nedovoluje v krátkém čase, který nám zbývá, zásadnější přepracování ve výboru.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Dále se přihlásil do rozpravy pan zpravodaj Talíř.

 

Poslanec Jaromír Talíř: Kolega Pleva za mne učinil to, co jsem chtěl udělat já - v obecné rozpravě formálně navrhnu vrátit předlohu vládě k přepracování.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Hlásí se dále někdo do obecné rozpravy? Není tomu tak. Končím obecnou rozpravu. Pan ministr si přeje přednést závěrečné slovo.

 

Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Vážená paní místopředsedkyně, paní poslankyně, páni poslanci, nebudu vás tolik zdržovat, protože problém památkového zákona je problém na diskusi tříhodinovou, pětihodinovou. Je to problém na semináře.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Promiňte, pane ministře, prosím o klid v sále.

Obávám se, pane ministře, že lepší už to nebude.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP