(18.30 hodin)
Předseda PSP Václav Klaus: Jen jednu větu. Pane místopředsedo, prosím, abyste ji přeložil panu poslanci Cyrilu Svobodovi.
Nás, nikoho z nás nepohoršuje, co dělaly charity a diakonie, co dělají charity a diakonie. Nás pohoršuje to, co zde říká pan poslanec Cyril Svoboda.
(Potlesk Poslanecké sněmovny kromě klubů KDU-ČSL a US.)
Místopředseda PSP František Brožík: Slovo má pan ministr Dostál.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Pane místopředsedo, buďte tak laskav a vyzvěte pana předsedu KDU-ČSL Cyrila Svobodu, aby zde řekl a předvedl exaktní důkaz, že tento zákon znemožňuje a zakazuje církvím, aby dělaly charitu nebo diakonie, nebo že jim komplikuje život. Ať tady prosím řekne jeden důkaz. To je neustálá propaganda a nic jiného. Prosím o konkrétní důkaz, o nic jiného, pane místopředsedo.
(Potlesk Poslanecké sněmovny kromě klubů KDU-ČSL a US.)
Místopředseda PSP František Brožík: Ano, pane ministře, já to panu poslanci Cyrilu Svobodovi vzkazuji.
Pokud jde o faktickou poznámku (k hlásícímu se poslanci Cyrilu Svobodovi), pak ano, jinak byste byl za přihlášenými poslanci.
Poslanec Cyril Svoboda: Moje reakce, pane místopředsedo, je naprosto jasná. Já jsem - a to panu ministrovi vzkazuji přes pana místopředsedu - nikdy neřekl, že by to nebylo možné. Já jen říkám, že chci, aby to církve dělaly ze své vlastní moci a nepotřebovaly zakládat nové organizace. A to nebudou moci dělat ze své moci, protože bylo řečeno - snad vás nemusím oslovovat prostřednictvím předsedajícího - že to musí dělat jako všechny ostatní organizace, že musí zakládat podle našeho státního práva právnické osoby.
(Smích ve sněmovně.)
Takže moje odpověď je taková, že zřejmě nikoho z vás již nepřesvědčím. Říkám svůj postoj, říkám ho naprosto v klidu, je to tak, a jestliže si myslíte, že to tak není, tak hlasujte, ale podle mého názoru je to cesta, kterou jsme šli před rokem 1989. Také existovala katolická charita, také existovaly podobné organizace, ale byly právně odděleny od církví. Mně jde o to, aby tyto právnické osoby byly integrální součástí církví. Nic víc, nic méně. Co je na tom pohoršlivého, nevím, a už vůbec nevím, co je na tom nepravdivého.
Místopředseda PSP František Brožík: Fakticky znovu pan ministr Dostál, pak pan kolega Pleva a po něm pan kolega Ransdorf.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Pane místopředsedo, vzkaz panu poslanci Cyrilu Svobodovi.
Za prvé - po celou první republiku byly diakonie a charity spolky, které byly evidovány a registrovány podle právního řádu Československé republiky jako spolky. To tedy za prvé.
A za druhé - tento zákon umožňuje církvím, aby si samy zřizovaly charity a diakonie. Ale v okamžiku, kdy jednají se třetí osobou a vstupují do právního řádu České republiky, musí respektovat právní řád České republiky a musí se stát právnickou osobou podle platného právního řádu. Nevidím na tom nic divného, nic proticírkevního, dokonce na tom nevidím, pane Svobodo, nic komunistického.
Místopředseda PSP František Brožík: Kolega Pleva.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, míra demagogie, která tu zůstává, která je zde slyšet, roste s blížícím se datem voleb. Myslím, že toto datum voleb je také jediným důvodem toho, proč se kolem církevního zákona děje to, co se děje.
Pojďme si říci, jak to je ve skutečnosti. To, co píše pan prezident, že církve nebudou moci zakládat nemocnice, to je naprostý nesmysl, a pan prezident by měl propustit někoho ze svého legislativního odboru, protože žádná církevní nemocnice není založena podle církevního zákona, jako právnická osoba podle církevního zákona, ale jsou právnickými osobami podle jiných zákonů. Na tomto stavu se tedy nic nemění a je to skutečně velmi nekvalifikované zdůvodnění.
Co se týče charit a diakonií, víte, že jsem podal pozměňovací návrh a že jsem byl pro to, aby zůstaly jako právnické osoby církevní, protože si myslím, že to je jedno a že se tím nic nezmění.
Ale podle tohoto zákona ony dokonce mohou působit v církvi bez právní subjektivity, církev si je může zřizovat a mohou naprosto jasně vykonávat činnosti, ale jako součást církve bez právní subjektivity. Pouze pokud chtějí mít právní subjektivitu, musí tuto právní subjektivitu založit podle jiných zákonů než podle tohoto.
Takže nemaťte veřejnost a neříkejte zde lži!
(Potlesk sněmovny kromě klubů KDU-ČSL a US.)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane kolego. Hovořit bude pan kolega Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Já jsem původně nechtěl na tomto místě vystupovat, protože to téma bylo přetřásáno ze všech stran a svůj názor jsem tady opakovaně říkal. Nicméně je třeba ve světle vystoupení pana Cyrila Svobody říci, jak důležité je rozlišovat tři věci: náboženství, církve a klerikalismus.
Náboženství je záležitost naprosto legitimní v této společnosti a souvisí s oprávněnými potřebami občanů, které je třeba podporovat na úrovni státu i zastupitelských sborů.
Pokud jde o církve, ty mají také své legitimní místo ve společnosti.
Ovšem klerikalismus do občanské společnosti prostě nepatří. Československý stát se právem od svého počátku proti této věci postavil. A je pochopitelné, že jedna církev - nikoli všechny církve, jedna církev - vůbec nevítala vznik Československé republiky. Pokud se vám tedy, pánové, nelíbí československý a český právní řád, dobře, můžeme se vrátit k rakouským zákonům a k jejich ustanovením z roku 1874. Pak poznáte, jak liberální a ohleduplné je vůči církvím české právní prostředí!
(Potlesk sněmovny kromě klubů KDU-ČSL a US.)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. Hovořit bude pan kolega Jiří Payne.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, jako věřícího člověka mě velmi zarážejí slova o církevní moci. Pokud vím, v demokratickém státě máme moc výkonnou, zákonodárnou a soudní. Neslyšel jsem o moci církevní. Je-li argumentem v legislativním procesu moc církevní, mám pocit, že to je špatné. Bojím se každé církve, která začne hovořit o moci.
Za druhé - nesouhlasím s argumenty, které zde přednesli kolegové z KSČM o diskriminačním charakteru tohoto zákona. Myslím si, že to nejsou správné argumenty a že to není důvod, proč bychom měli uvažovat o tomto zákoně.
Nesouhlasím také s tím, že problémem tohoto zákona je provozování dobročinné činnosti a vztah právnické osoby versus církev. Myslím si, že tady je snad jediný problém. Jestliže někdo chce provozovat dobročinnou činnost a provozuje ji třeba v podobě nadace, pak je pod zesíleným účetním dohledem, protože dobročinná činnost se má dělat transparentním způsobem a každý občan má mít přístup k účetnictví takovéto dobročinné činnosti. Pokud církev bude ochotna přijmout stejný režim daňového účetnictví, do kterého může nahlížet každý kolemjdoucí, jako je tomu u nadací, pokud bude zveřejňovat účetní závěrky, jako to musejí dělat nadace, pak myslím, že klidně může provozovat leckterou charitativní činnost. Ten problém tedy je v tom účetnictví. Problém není v tom, jestli to církev smí nebo nesmí vykonávat.
Ten zákon, o kterém budeme teď rozhodovat, má myslím daleko jiné a hlubší vady. Problém církve a státu je problém, který se datuje od doby, kdy církve a stát vznikly. Problém, který je potřeba řešit, to je otázka svobody vyznání. Já mám za to, že tento zákon má jisté závady v tom, že znemožňuje výkon svobody vyznání lidem, kterých není příslušný počet.
***