(18.40 hodin)
(pokračuje Payne)
Když jsme schvalovali Listinu práv a svobod, jsem se domníval, že svoboda vyznání znamená, že dva nebo tři lidé si mohou založit církev. Podle tohoto zákona nesmějí. A tam shledávám největší závadu tohoto zákona, přestože si myslím, nebo doufám, že tato závada bude časem odstraněna, protože skutečně není důvod, aby velké církve monopolizovaly své postavení a zakazovaly vznik malých církví.
Kvorum, které je v tomto zákoně nastaveno na 300 podpisů, je výsledkem lobbování velkých církví. A tam si myslím, že je největší provinění církví, že namísto aby se staraly o svobodu vyznání, starají se o majetek. Namísto toho, aby bojovaly za svobodu druhých, dostávají se na cestu, kde nakonec ztratí svou vlastní svobodu.
Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane kolego. O slovo se přihlásil pan poslanec Karel Kühnl.
Poslanec Karel Kühnl: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Chtěl bych poděkovat z tohoto místa kolegovi Paynovi za to, že vrátil diskusi do klidné věcné polohy. Netvrdím, že mohu souhlasit se vším nebo s lecčíms z toho, co řekl. Ale bylo to, na rozdíl od těch předchozích, vystoupení věcné.
Domnívám se, že reakce na slova kolegy Cyrila Svobody, slova, která byla rovněž přednesena ve věcné poloze, která pouze konstatovala určité skutečnosti, reakce kolegů hned ze tří stran, emocionální reakce, byla poněkud přehnaná, že to byla reakce, která byla až na pokraji stavění obrazu nepřítele. Myslím si, že to do našeho parlamentu nepatří.
(Oživení v sále. Smích.)
Prosím, vážený pane předsedající, vaším prostřednictvím, aby kolegové, kteří chtějí ještě vystupovat, drželi tu linii, kterou nyní zahájil kolega Payne. (Potlesk.)
Místopředseda PSP František Brožík: Já to všem vyřídím, pane kolego. Kdo se dále hlásí? Pan kolega Ivan Pilip.
Poslanec Ivan Pilip: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové. Také si myslím, že toto téma by mělo být probíráno v trochu jiné atmosféře, a chtěl bych proto ještě před konečným hlasováním položit prostřednictvím předsedajícího několik otázek panu ministrovi ve věcech, které jsou nejvíce nejasné.
Vrátím se k jedné záležitosti. Byl jsem členem komise, která byla stanovena i ve spolupráci s vládou, a přestože jsem na počátku měl určité pochybnosti o její smysluplnosti a dodneška mě mrzí, že se nepodařilo dořešit to, co je zřejmě ještě víc chybějící otázkou do budoucna, pokud jde o fungování církví, a to je otázka financování církví, tak přesto musím říci, že práce této komise měla svůj smysl a že se mi před koncem jejího jednání a před podáním tohoto návrhu do sněmovny zdálo, že jsme velice blízko dohodě. Dohodě, která je samozřejmě nesnadná, protože v České republice jsou různé názory politických stran, různé názory lidí, kteří se buď hlásí k té církvi, která je početně největší, tedy k církvi katolické, nebo k menším křesťanským církvím, k jiným malým církvím, anebo kteří se nehlásí k žádné církvi vůbec.
Po tom, co se zdálo, že tato shoda je poměrně značná a že tento zákon bude bezproblémový, se objevily poměrně zásadní připomínky, které, přiznám, že i mně osobně se zdály někdy na hraně toho důvodu, aby tento zákon byl dramatickým způsobem odmítnut, přesto jsem o tom vedl některé další diskuse, a výhrady se koncentrovaly v podstatě do dvou bodů.
Tím prvním je ten, že je tu jistý posun zpět oproti současně platnému zákonu. A zdálo by se mi chybou, kdyby proti zákonu, který by měl ještě něco vylepšit a najít širší shodu, kdyby něco v něm bylo posunem zpět, že oproti němu církvím se vlastně znemožňuje ve vlastní jurisdikci, řekl bych to možná ne exaktně správně, ale zjednodušeně, zřizovat instituce, jako je charita a další, a že nyní tedy musí nově fungovat pod jiným právním režimem.
A co je ještě vážnější, že tato činnost, čili včetně charit a dalších, musí směřovat především k prvotní náplni církve, kterou je péče o věřící ve smyslu věroučném.
Čili to je první výhrada.
Byl bych velice rád, kdyby ještě před konečným hlasováním se pan ministr k tomu mohl vyjádřit, protože kdyby se skutečně tímto zákonem takto zužoval záběr, bylo by to poměrně závažnou chybou.
Druhá výhrada je, že pokud v této chvíli dojde k povinnosti převést všechny charity a další obdobné církevní instituce na chod režimu podle nového zákona, vyvolá to poměrně značné náklady.
Včera jsem se s řadou dalších zúčastnil večeře na královéhradeckém biskupství, kde byla i řada kolegů zde přítomných. Tamní představitelé charity tvrdili, že odhadují náklady na 15 mil. Kč.
Vidím tady pokyny, mávání rukou pana kolegy Dostála. Ale protože tento zákon tady nyní diskutujeme, považoval bych za velice dobré, kdyby tyto věci bylo možné před konečným hlasováním vyjasnit, protože tyto výhrady, které jsem zde uvedl, jsou nejčastěji uváděny ze strany církví a církevních institucí za hlavní důvod proti tomuto zákonu. Jsou vnímány - a to pan ministr jistě cítí - jako určitý posun zpět oproti dnešní dikci tohoto zákona. A já si dokonce myslím, že takový posun ani vláda neměla na mysli, a neměl jsem ani z těch jednání pocit, že by pan ministr měl vůli vyvolat stav, který v mnohých církvích, nebo minimálně v jedné, leč velmi početné církvi, bude vyvolávat pocit posunu zpět.
Poprosil bych tedy pana ministra před konečným hlasováním, jestli je možné, aby se ještě k těmto dvěma věcem vyjádřil. A pokud i on vnímá, že to v části církví minimálně velké pochybnosti vyvolalo, jestli vidí nějakou cestu, jak tento problém vyřešit jinými postupy, než jsou ústavní soudy a další, protože i já si myslím, že stav, který je dneska okolo tohoto zákona, neprospívá ani politické scéně, ani církvím.
Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. Myslím si, že vás pan ministr slyšel.
Pan kolega Zuna má faktickou poznámku, poté vystoupí předseda poslaneckého klubu KSČM pan Vojtěch Filip.
Poslanec Milan Zuna: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové. Prosím vás, ukončeme tuto debatu! Co se stalo? Pan prezident nám vrátil zákon se zdůvodněním, o kterém lze s úspěchem pochybovat. Tuto debatu, která se tady opět rozproudila a na kterou někteří z nás naskočili, jsme tady už vedli. Tady nikdo neřekne nic nového. Každý z nás má svůj názor.
Prosím vás, nediskutujme už a hlasujme! Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP František Brožík: Ještě reakce pana ministra.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Pane místopředsedo, na závěr bych tedy odpověděl panu kolegovi Pilipovi na dvě otázky.
Na první otázku odpovídám znovu, už jsem na ni odpovídal nesčíslněkrát: Církve mohou samozřejmě podle svého kanonického práva zřizovat své právnické osoby, které pracují uvnitř církve. Nikdo je v tomto neomezuje. Ovšem pokud chce tato právnická osoba působit navenek a potřebuje k tomu styk, jak říkám, s třetí osobou, potřebuje být evidována a musí pracovat, promiňte, podle právního řádu České republiky.
My jsme udělali ústupek v tom, že respektujeme jako vznik této právnické osoby zpětně, jak vznikla uvnitř církve, tedy nikoliv, kdy až je evidována. Tento ústupek jsme udělali. Je to ústupek nezvyklý, ale udělali jsme ho.
Pokud se týká vaší druhé otázky, tak informace o tom, že registrace na jiném ministerstvu bude stát 15 mil. Kč, je naprosto mylná, protože žádná občanská sdružení, nadace a spolky apod., které žádají na Ministerstvu vnitra svou evidenci, za tuto evidenci nic neplatí.
A třetí záležitost, kterou jsem neřekl a která je velice důležitá. Ministerstvo kultury nabídlo právní pomoc při přechodu charit a diakonií na jiné ministerstvo s tím, že dokud nebudou tyto charity a diakonie evidovány jinde, bude samozřejmě platit evidence na Ministerstvu kultury. Naše jednání bylo naprosto vstřícné.
***