(18.20 hodin)
(pokračuje Brožík)
Konstatuji, že jsme návrh zákona ve znění schváleném Senátem přijali. Končím projednávání bodu 149. Děkuji panu senátorovi, děkuji panu ministrovi.
Přistoupíme k bodu 151, kterým je
151.
Zákon o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností
a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech)
/sněmovní tisk 919/3/ - vrácený prezidentem republiky
Stanovisko prezidenta republiky s odůvodněním jeho nesouhlasu s tímto zákonem vám bylo rozdáno jako sněmovní tisk 919/5.
Pan ministr kultury Pavel Dostál již zaujal místo, takže mu udílím slovo. Prosím, pane ministře.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Vážený pane místopředsedo, budu velice stručný, protože na obhajobu tohoto zákona jsem tady už vystoupil několikrát. Řekl jsem veškeré argumenty, ale přesto potřebuji říci, že jsem byl opravdu překvapen, že pan prezident svoje veto odůvodnil tím, že - cituji - "zákon o církvích znemožňuje samostatně zřizovat a provozovat vlastní zdravotnická zařízení". Aby toto tvrzení totiž bylo pravdivé, musel by být tento zákaz v zákoně, který projednáváme, jasně formulován. Jinými slovy, muselo by to být tímto zákonem přímo zakotveno. Tento zákon totiž vůbec není o zřizování nemocnic nebo sociálních zařízení.
(Velký hluk v sále.)
Místopředseda PSP František Brožík: Promiňte, pane ministře.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Už budu končit, jen zdůrazním, že trváme na tom, že není žádný právní důvod charity a diakonie evidovat na Ministerstvu kultury. Opravdu máme za to, že mají být provozovány za stejných podmínek jako charitativní zařízení jiných zřizovatelů, a prosím, těchto zřizovatelů není málo.
Dovolte, abych se závěrem velice ohradil proti mediální kampani, kterou nyní rozvinuli představitelé katolické církve, v níž straší občany České republiky tím, že charity a diakonie budou zavřeny, anebo tvrdí, že převody a registrace budou stát miliony a miliony. Všichni přece víme, že to není pravda a že to je vědomé klamání české veřejnosti. Proto prosím, abyste zákon znovu podpořili. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane ministře. Táži se pana zpravodaje kolegy Talíře, zda chce vystoupit. Nehodlá nyní vystupovat, takže otevírám rozpravu, do které jsou přihlášeni pan poslanec Dalibor Matulka a pan poslanec Cyril Svoboda.
Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, opět tu máme církevní zákon, už potřetí, takže opět, už potřetí, vystupuji s kritikou tohoto zákona. Chci vás podpořit, abyste jeho výslednou podobu nepodpořili.
My jako klub poslanců KSČM máme výrazné námitky proti tomuto zákonu. My jsme je prezentovali již při jednání vládní komise, prezentovali jsme je při všech třech čteních v této sněmovně. Upozorňovali jsme na protiústavnost tohoto zákona ze zcela jiného důvodu, než tak činí kolegové především z KDU-ČSL. Rovněž jsme stejně jako oni ostře proti tomuto zákonu, ale z jiných důvodů. Také jejich námitky, které oni se snažili zohlednit svými pozměňovacími návrhy ve třetím čtení - my jsme jejich pozměňovací návrhy nepodpořili, jejich názor nesdílíme, my vystupujeme z jiného důvodu a domníváme se, že ze závažnějšího důvodu.
My namítáme protiústavnost tohoto zákona z toho důvodu, že tento zákon rozděluje občany České republiky do tří kategorií, a to na občany - příslušníky významných, vlivných a zavedených nebo zasloužilých církví, dále občany - příslušníky malých, nevlivných a nezavedených církví, a dále na bezvěrce. Těmto třem skupinám občanů přiznává tento zákon rozdílnou míru práv ve vztahu k jejich svobodě náboženského vyznání a přesvědčení. I bezvěrectví patří k tomuto přesvědčení a je kryto Listinou základních práv a svobod stejně jako kterákoli konfese. Tento zákon nerespektuje to, co ústavní listina hlásá.
Tento zákon ve sněmovně třikrát podpořily dvě nejsilnější parlamentní strany. Ani ve vládní komisi nebylo stanovisko konsensuální. V této sněmovně nebylo stanovisko konsensuální, proti němu ostře vystupují dvě parlamentní strany, i když každá z úplně jiného důvodu. S tímto zákonem nevyslovila souhlas jedna ze dvou komor Parlamentu, s tímto zákonem nevyslovil souhlas prezident republiky. Jsem přesvědčen, že s tímto zákonem, bude-li přesto silově dvěma parlamentními stranami protlačen, nevysloví souhlas Ústavní soud, a pokud i on by vyslovil, jsem přesvědčen, že Soud pro lidská práva ve Štrasburku při nejbližší žalobě poukáže na vady tohoto zákona.
Dámy a pánové, mám jednu prosbu. Přestaňte uvažovat tolik v politických barvách a zkuste tentokrát konečně zauvažovat trošičku nad tím, co tento zákon obsahuje, neboť se domnívám, že vztahy státu a církví je otázka tak závažná, že by se mělo v této zemi najít řešení stabilní a skutečně konsensuální. Zatím jde o řešení toliko většinové, silou protlačené. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude pan kolega Cyril Svoboda.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, ten problém je skutečně naprosto zásadní, to je, jestli církve mohou samy ve své moci poskytovat službu potřebným formou charit a diakonií. Když se podíváme do pramenů, zjistíme, že už v samotném počátku křesťanské církve, když čteme skutky apoštolů, tak už od prvního dne byly dva úkoly, úkoly duchovní a služba potřebným, ve vlastní moci církve. Po revoluci nastala zásadní změna, totiž že si to skutečně mohou církve organizovat samy. Nikdy se ani jedna diakonie a ani jedna charita neprovinily svému poslání. Argumentovalo se tady tím, že mají nějaké masážní kluby, tak jsem si to ověřil - poskytují to mj. slepí lidé. Je to pro ně zaměstnání, je to pro ně uplatnění. Mluvilo se o tom, že někteří mají oprávnění k autoprovozu, no samozřejmě, protože poskytují službu těm, kterým ji poskytnout mají, a proto je správné, že tato oprávnění mají.
Zkuste se skutečně podívat na svět kolem sebe a uvidíte, že charity a diakonie jako církevní instituce, jako integrální součásti církví poskytují kvalitní služby celé společnosti. Naopak mám potom dojem, že cesta, po které jdeme, je už vyšlapána na Ministerstvu kultury, ale z neblahé doby, a proto vám tady ocituji usnesení vlády ČSSR ze dne 16. ledna 1963 č. 55. Tam se totiž říká: "Vláda souhlasí, aby Česká katolická charita byla na základě rozhodnutí ministra školství a kultury nadále posuzována jako samostatná právnická osoba ve smyslu § 18 zákona 141 z roku 1950 Sb." To znamená podle občanského zákoníku. To, co děláme dnes my, tak to tehdy dělali komunisté v roce 1963. Je to stejný krok. Já před tím varuji. Chci, aby církve mohly tyto služby poskytovat ve své vlastní moci při respektu celé společnosti.
Jestli vás pohoršuje to, co dosud církve dělaly, jestli vás pohoršuje, co dělaly diakonie a charity, tak samozřejmě hlasujte proti tomuto zákonu. Myslím, že je dobře se dívat na svět kolem sebe. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane kolego. S předností předseda Poslanecké sněmovny pan Václav Klaus, poté pan ministr Dostál, poté pan kolega Pleva.
***