(14.50 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Já si myslím, že mnohem důležitější než objem prostředků ze státního rozpočtu - protože tady rovněž souhlasím se svým předřečníkem, že se nebude jednat o žádnou návratnou výpomoc, že to prostě zaplatí daňoví poplatníci, o tom není pochyb - tak ten nejdůležitější argument podle mého názoru je, abychom měřili všem stejným metrem. Obávám se, že kdybychom této pravdivé a úctyhodné argumentaci, která tady zazněla, dopřáli stoprocentního sluchu, tak bychom prostě neměřili všem stejným metrem. Některé bychom zvýhodnili, některé ne.
Věnoval jsem rok života poměrně intenzivní práci, abychom se rozebrali na základě našeho usnesení v rozhodování státu v kauze Investiční a Poštovní banky. Dnes a denně jsem slyšel v uších argument, že těch minimálně 100 mld. ze státního rozpočtu jsme museli vydat zejména proto, abychom uchránili vklady 3,5 mil. drobných vkladatelů, drobných klientů IPB. Po tom roce usilovné práce společně s řadou z vás mám mnoho dobrých důvodů o této argumentaci pochybovat. Myslím, že tomu tak nebylo. Ale pokud má být vzata jako skutečná argumentace, která ospravedlňuje ty kroky, které se staly, tak jsme dali 100 mld. na to, abychom uchránili vklady 3,5 mil. Klientů, a tady se bráníme zhruba 3 mld. Kč, abychom zachovali zhruba stejnou spravedlnost. Stejnou paralelu bych mohl vznést vůči klientům banky Universal, banky Moravia apod.
Neobstojí tady argument, prosím pěkně, neobstojí tady argument - zdůrazňuji - že družstevní záložny jsou po právní stránce něco úplně jiného než banky. Bába Dymáková z Kardašovy Řečice, pane kolego, což je tuším váš okres, prostě není schopna rozlišit mezi kampeličkou - a vy to dobře víte - a bankou. Zcela určitě si nepřečetla příslušnou smlouvu, kterou podepisovala, prostě věřila tomu, že se jedná o finanční instituci na úrovni banky, stejně chráněnou jako banka, ba dokonce díky mohutné kampani státních institucí a řady politiků a státních úředníků dokonce věřila tomu, že tam ta - pořád myslím tu bábu Dymákovou - státní ochrana je ještě větší než u bank. Ona prostě věřila, že úřad pro dohled je něco více než regulátor, jehož funkci plnila Česká národní banka v případě bank. Ona prostě věřila tomu, že když řada politiků z vaší, mé či jiné strany říkali, že kampelička je to pravé, tak prostě věřila, že její peníze jsou tam uchráněny.
A z tohoto důvodu, z principu spravedlnosti, jakkoli vaše argumenty jsou správné, ale z jednoho jediného prostého důvodu, pro tento pocit obyčejných lidí, pro ten pocit babiček Dymákových, že se v této zemi měří všem stejným metrem, bych si přál, abychom tím stejným metrem měřili, a proto podporuji návrh tohoto zákona a pevně věřím, že to bude tlustá čára za smutnou érou krachů českých bank a českých kampeliček v České republice.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Hlásí se dále někdo do rozpravy? Není tomu tak. Je tomu tak - pan poslanec Doktor.
Poslanec Michal Doktor: Já si samozřejmě nesmírně vážím toho argumentu, který uvedl pan kolega poslanec Kalousek, protože vím, že je brilantním ekonomem. Rovněž vím, že dokáže rozlišovat některá fakta a některé argumenty, které rozdělují několik kauz, které zde byly ať už během mého vystoupení, nebo jeho expozé zmiňovány. Přece jen se zdá, že mezi bankami a mezi cestovními kancelářemi a mezi nejrůznějšími spotřebitelskými kauzami vede určitá nit, kterou by bylo dobře, kdybychom dokázali přetnout a nikdy se k ní nevraceli zpátky. Přece jen je v kauze družstevních záložen kvalitativní rozdíl, byť motivy pana poslance Kalouska naprosto lidsky chápu, ale odborně a věcně se neztotožňuji s tvrzením, že vklady do 100 000 Kč jsou tytéž vklady jako vklady vyšší. Ona zmiňovaná dáma z Kardašovy Řečice v družstevní záložně prostě víc než 100 000 Kč neměla. Já vím, že 97 % klientů družstevní záložny, která působila v Kardašově Řečici, ale i např. ve Strmilově a v jiných místech mého volebního obvodu, prostě vědělo, že když jim zákon říká, že je pojištěno 100 000, tak tam právě 100 000 mělo, resp. mělo tam vždy o trochu méně. A o těch lidech, o těch obyčejných, utrousených (?), udřených lidech z venkova a ze vsi já vůbec nemluvím. A proto také ODS navrhovala, abychom právě těmto obyčejným nespekulujícím lidem, kteří takto zemitě, řekl bych přírodně a bez urážek uvažovali, vyšli vstříc.
Ovšem spekulant, který v červnu, červenci a v srpnu 1999, tedy v době, kdy všechna média této republiky burcovala na poplach a ukazovala členy managementů, představenstev, kriminalizovala jejich chování, otočil vklady a čekal, že v době, kdy spekulativní zhodnocení činilo 20 %, hrál va bank. A pouze na základě toho, že byli klienty - ale klienty spolumajiteli právě jejich vlastní firmy, jejíž management, představenstvo a mnohdy oni sami uzavřeli právní dokument, suverénní smlouvu a ujednání mezi jejich firmou, a tento fakt je doložitelný, a komerční pojišťovnou, která uzavřela obsah nějakého dokumentu, v němž řekla, že za těch a těch podmínek bude plnit až do výše 400 000 Kč v případě jednom, až do výše půl milionu korun v případě druhém, pak říkám, samozřejmě nepochybuji o tom, že členové družstevních záložen mají nejen morální, ale stoprocentně faktické právo na to, aby závazek byl naplněn, aby své peníze dostali zpátky, ale pochybuji, že je povinen daňový poplatník, který s kauzou družstevních záložen neměl nikdy nic společného. Pochybuji o tom, že členové družstevních záložen, o kterých jsme se ani vy, ani já nezmínili, tedy několika družstevních záložen, a je jich několik desítek, které ještě teď po tom zemětřesení, ke kterému došlo, dále reálně podnikají, zvyšují počet svých členů, zůstávají však zcela uzavřeny stoprocentnímu stresovému riziku, které vždycky vyplývá z toho, když se členové nějakého subjektu neidentifikují s tím subjektem, jehož členy mají být, a ve chvíli mediálního otřesu spustí tu totální finanční devastaci a demolici - tak právě tito členové jsou dnes házeni do jednoho pytle, tito členové družstevních záložen ponesou závazek z toho, že my dnes rozhodneme o tom, že fondu pojištění poskytneme dalších 1,2 mld. Kč, a právě tito členové družstevních záložen, dále podnikajících ve svých zdravých družstevních záložnách, budou muset tomuto závazku dostát. To je také věc, o které musíme veřejně přemýšlet a diskutovat.
To je důvod, proč nejsem ochoten a proč členům ODS nenabízím toto řešení, které je sice líbivé, zčásti velmi lidsky pochopitelné, ale z hlediska budoucích závazků naprosto neobhajitelné. Tvrdím, mluvíme-li o pomoci fondu pojištění, ať předkladatelé otevřeně řeknou, že je to jejich dar fondu pojištění, ovšem činí tak závazek a povinné plnění někoho úplně jiného. To je všechno, co jsem chtěl sdělit.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pan poslanec Kalousek má slovo k faktické poznámce.
Poslanec Miroslav Kalousek: Jen stručnou reakci. Nic proti tomu, co říkal pan poslanec Doktor, snad jen na doplnění. Když v roce 1995 přišla do této sněmovny, ve které jsem tenkrát neseděl, novela příslušného zákona, tak tady bylo skutečně navrženo pojištění vkladů do výše 400 000 a tento návrh vypadl až tady. Vypadl pod tlakem lobby družstevních záložen, které se obávaly, že by musely odvádět mnohem větší pojistnou část do příslušného fondu a že by to zkreslovalo jejich zisky. Ale v okamžiku, kdy sem ta novela šla v rámci příslušného procesu, tak všem vkladatelům říkal management jednotlivých záložen: babičko ze Strmilova, z Benešova nad Černou, ze Studené a z ostatních obcí Jindřichohradecka, dejte si sem těch 400 000, protože zákon už je navržen, už je to jen formalita.
***