(10.40 hodin)
Poslankyně Jitka Kupčová: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, projednávaný vládní návrh zákona, kterým se mění trestní řád, tisk 1140, je skutečně, jak již řekl pan ministr, velmi útlým návrhem a úměrně tomu bude stručná i má zpravodajská zpráva.
Pan ministr velmi podrobně zdůraznil předkládaný návrh, a já se proto omezím na konstatování, že tento vládní návrh novely trestního řádku sleduje plnění závazků vyplývajících ze Schengenské prováděcí úmluvy z 19. 6. 1990 na úseku mezinárodní spolupráce v trestní oblasti, a tedy přípravu podmínek pro aplikaci Schengenské prováděcí úmluvy.
Návrh zákona splňuje podmínky zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, a doporučuji tedy proto propuštění tohoto návrhu do druhého čtení a přikázání shodně s organizačním výborem k projednání ústavně právnímu výboru. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní kolegyně. Otevírám obecnou rozpravu a táži se, kdo se do ní hlásí. Vzhledem k tomu, že se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím.
Žádné návrhy na zamítnutí ani vrácení nezazněly, budeme se tedy zabývat přikázáním výborům k projednání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavně právnímu výboru. Má někdo jiný návrh? Není tomu tak. Budeme tedy hlasovat.
Kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání ústavně právnímu výboru, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Zahájil jsem hlasování. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 322 z přítomných 154 poslanců pro 98, proti nikdo. Návrh byl přijat.
Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání ústavně právnímu výboru. Končím první čtení sněmovního tisku 1140, končím projednávání bodu č. 50.
Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je bod
51.
Vládní návrh zákona o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže
a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže)
/sněmovní tisk 1017/ - prvé čtení
Z pověření vlády předložený návrh uvede opět ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr spravedlnosti ČR Jaroslav Bureš: Děkuji potřetí. Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, to, co jsem mohl říci o dvou předchozích novelách, které byly bez potíží propuštěny do dalšího čtení, to rozhodně nemohu říci o předkládaném vládním návrhu zákona, kterému ve zkratce byl již ve stadiu jeho zrodu přisouzen název zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Jde o další ze zákonů, které představují další významný krok na cestě k reformě justice, a to jak v oblasti procedurální, tedy trestního řízení, tak v oblasti hmotně právní, tedy dosavadních úprav trestního zákona.
Návrh zákona, který vláda předkládá, má za cíl vyplnit mezeru, která vznikla historicky velmi dlouhou absencí zákona, který by upravoval soudnictví ve věcech mládeže, jak tomu bylo za účinnosti zákona č. 48/1931, který nesl tentýž název, a jak je tomu ostatně i ve většině vyspělých zahraničních systémů. Citovaný zákon z roku 1931 byl zrušen v rámci tzv. právnické dvouletky počátkem 50. let nechvalně známým trestním zákonem č. 86/1950, přičemž nesmělé pokusy o restauraci v období před druhou světovou válkou u nás rozšířené právní úpravy na počátku 70. let byly zcela odmítnuty posléze nastoupenou normalizací.
Jsem přesvědčen, že vláda v předkládaném návrhu neplní jen dluh vůči minulosti, ale reaguje především na připomínky odborníků, kteří se specializují na delikvenci mládeže, kteří již delší dobu kriticky hodnotí stávající úpravu a upozorňují přitom na vzrůstající kriminalitu dětí a mladistvých, a jak statistiky ukazují, je tomu tak zejména v posledních deseti letech. V této souvislosti shodně zdůrazňují význam hledání nových a účinných způsobů, které by tento nepříznivý vývoj zvrátily nebo alespoň zastavily.
Ve stejném duchu vyznívají i doporučení Rady Evropy, která upřednostňují jednoznačně samostatnou úpravu trestního soudnictví pro mladistvé a varují před nesystémovými přístupy k právní regulaci v této oblasti.
Základní věcné důvody, pro které se předkládá návrh samostatného zákona, nikoli jen návrh novelizace těch pasáží trestního řádu a zákona, které se týkají dosud mladistvých, lze shrnout do dvou základních bodů.
Za prvé. Navrhovaný zákon má široce ve smyslu šířeji než dosud vymezenou tzv. osobní působnost. Vztahuje se nejenom na osoby trestně odpovědné, tedy na ty, kterým v době spáchání trestného činu bylo více než 15 let, ale i na nezletilé, kteří pro nedostatek věku nejsou za činy vykazující jinak znaky trestných činů trestně odpovědni a na jejichž delikvenci by měl stát reagovat především výchovnými opatřeními ukládanými v jiném než trestním řízení.
Druhý základní cíl předkládaného zákona je vyvážit represivní prvky s preventivně výchovných zaměřením. Tomu také odpovídá celá škála opatření, která mají být delikventní mládeži ukládána, ale i jejich obsah a konečně především diferencovaná zvláštnost postupu proti těmto osobám. Jsem přesvědčen, že se proto jeví jako nanejvýš žádoucí upravit odlišnosti od obecné úpravy, které spadají do oblastí regulovaných nejen trestním zákonem a trestním řádem, ale i do oblasti celé řady dalších zákonů.
Vzhledem k tomu, že tyto odlišnosti jdou nad rámec zmíněných zákonů a jejich doplňování by bylo neodpovídající, narušovalo by koncepci a jistě by působilo i nepřehledným dojmem, je tu třetí, řekněme legislativně technický důvod, který jednoznačně svědčí pro cestu samostatného zákona. Navrhovaný zákon by měl komplexně upravovat způsoby, jakými stát ve spolupráci s dalšími subjekty reaguje na závažnější delikvenci jak nezletilých mladších 15 let, tak mladistvých a mladých dospělých, za které se označují osoby, které nepřesáhly 21. rok svého věku. V závislosti na závažnosti spáchaného činu, stupni narušení pachatele a jeho věku se nabízí možnost reagovat opatřeními výchovnými, ochrannými a u posledních dvou skupin a obsahově i u té první i trestními.
U nezletilých mladších 15 let se u těchto opatření navrhuje rozhodovat v občanském soudním řízení, u ostatních v řízení trestním. Ve všech případech bude rozhodování svěřeno specializovanému senátu, nikoliv soudu, který dává záruku nejen potřebné odbornosti, ale i rychlosti přijímaných opatření a adekvátnosti konkrétního případu. Zdůrazňuji, že vládní návrh nepředpokládá snížení věkové hranice trestní odpovědnosti. V nárůstu kriminality páchané dětmi do 15 let její nepochybně se zvyšující brutalitě a závažnosti je třeba čelit celkovou reformou trestního soudnictví nad mládeží, která umožní použít některých specifických výchovných a ochranných opatření stanovených v navrhovaném zákoně, a to i vůči dosavadní kategorii trestně neodpovědných dětí, které spáchaly čin, který by byl jinak trestným činem, aniž by byly vystaveny tzv. kriminální stigmatizaci.
Opatření uložená soudem mládeži, nikoli však v trestním, ale v občanském soudním řízení, mohou být dostatečně důrazná, aby pozitivně ovlivnila další chování dětského provinilce a zajistila i dostatečnou ochranu společnosti. Shrnu to z hlediska této argumentace: Ta opatření, která jsou v jiných státech ukládána po odsouzení dítěte mladšího než 15 let za trestný čin, bude možno cestou tohoto návrhu zákona přijmout taktéž.
***