(16.20 hodin)
(pokračuje Brousek)
Také školské asociace, s kterými jsme měli několik jednání, by na tuto formu zcela jistě přistoupily, bylo to jasně těmito asociacemi deklarováno. Přesto je opět školská právnická osoba v zákoně. Ministerstvo a pan ministr budou samozřejmě namítat, že oni jako ministerstvo pro školy a školská zařízení zřizované státem nemají jinou formu. Nebylo by pak ale lepší změnit ten zákon, který to neumožňuje, a ne zavádět novou právnickou osobu, která může způsobit právě to, že tady budou další právnické osoby, tak jak jsem o tom hovořil, a bude to velmi nepřehledné?
Další věc, o které bych chtěl hovořit velmi zkráceně, protože kolega Bartoš už o tom hovořil podrobně, je financování. Financování znamená velkou míru přerozdělování, ne jasný, pevný normativ na žáka korigovaný v rámci vzdělávacího programu, jak bychom si všichni přáli. Máme republikový normativ, krajský normativ, a rozpis přímých výdajů navíc zpracovává i obec s rozšířenou působností. Všude se toto bude dělat, bude tedy samozřejmě více úředníků a mnoho přerozdělovacích míst. Myslíte si, že toto je ten správný způsob, že ty peníze dojdou až na tu školu? Já se domnívám, že to správné není. Budeme mít školské úřady na obcích s rozšířenou působností, na krajích, ať už se jmenují odbory školství, nebo jinak. Ale budou tam další úředníci, bude tam další školský úřad. Tím bude opět méně peněz na školní pomůcky, na školní potřeby, a víme, že tam již to je neúnosné, jakým způsobem se snížil rozpočet.
Dál. Podle § 197 odst. 3 a 4 může obec zřizovat například mateřskou školu bez toho, že by jí do toho někdo mluvil, že by ji někdo mohl nějak ovlivnit, samozřejmě v rámci určitého vzdělávacího programu kraje. Pravda je, že když to ta obec udělá, v tom okamžiku už stát bude platit přímé výdaje, což je vlastně většina výdajů do té školy, aniž by měl vážný nástroj, jak tomu zamezit. Myslím si, že to je věc naprosto nepřijatelná.
V neposlední řadě se v zákoně objevuje kariérní řád, což mě docela překvapilo, protože v minulých verzích tam nebyl. Velmi podivně se tam ovšem objevuje! Budou požadovány funkční zkoušky. Není to zde nijak specifikováno, a to ani obecně. Je zde pouze odkaz na vyhlášku. Nevím, jestli první či druhou funkční zkouškou budou muset projít všichni ředitelé, od školních klubů po střední školu, a jsou zde další nejasnosti. To vše v tom zákoně je, v minulých verzích to nebylo.
Toto všechno mě vede k tomu, aby podpořil návrh na zamítnutí, který přednesl kolega Bartoš. Pokud toto neprojde, navrhuji prodloužení lhůty na projednávání ve výborech, a to buď o 60 dní, pokud s tím bude pan ministr souhlasit, protože vím, jaký je jednací řád, nebo o 20 dní. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má paní poslankyně Šojdrová, připraví se pan poslanec Zvěřina.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Vážená paní místopředsedkyně, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové. Dovolte, abych vás seznámila se svým stanoviskem k vládnímu návrhu zákona o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a dalším vzdělávání. Nepochybuji o tom, že ve školství a i zde v Poslanecké sněmovně panuje shoda na potřebě nové, sjednocující právní úpravy, ale liší se naše představy, jak by tento nový školský zákon měl vypadat.
Ministerstvo a potažmo vláda se rozhodly původní odmítnutý návrh změnit a zapracovat určité změny, které vyplynuly jak z diskuse v Poslanecké sněmovně, tak mezi odbornou veřejností. Předložený návrh není žádným překvapením. Jak zde již mí předřečníci zmínili, ministerstvo zlepšilo svůj způsob komunikace a vyzvalo k přípravě zástupce všech klubů v Poslanecké sněmovně.
Musím přiznat, že i mě mrzela neúčast pana ministra na posledním semináři, který byl svolán předsedou školského výboru. Za klub poslanců KDU-ČSL jsem předložila sedm okruhů požadavků, a to i s tím vědomím, že vláda sociální demokracie nebude předkládat zákon podle programu KDU-ČSL, ale bude to její návrh, ve kterém, pokud chce podporu našeho klubu, zapracuje maximum uvedených požadavků.
Obecně mohu konstatovat, že většina našich požadavků zapracována byla, i když v různé míře a v různé kvalitě. Dovolte mi, abych se ke konkrétním změnám v návrhu zákona vyjádřila. Omlouvám se za podrobnosti, ale domnívám se, že projednáváme klíčový zákon pro vzdělávání v České republice a že si tuto naši pozornost zaslouží.
Tak tedy za prvé. Do návrhu zákona byly zapracovány úpravy definic většiny základních pojmů, i když i nadále přetrvává nejednotnost v terminologii. Je to ovšem bolest, která přetrvává ve školské legislativě a kterou ani nový školský zákon nedokázal odstranit.
Za druhé. Vzdělávací programy jsou již přesněji vymezeny jako nástroj pro řízení, financování a kontrolu vzdělávání. Trvám na tom, že i nadále jsou do zákona promítnuty nedůsledně, a ráda bych také upozornila na to, že běží proces přípravy vzdělávacích programů pro jednotlivé stupně a obory. Ozývá se přitom kritika těchto návrhů rámcových vzdělávacích programů, která ovšem nezpochybňuje vzdělávací programy jako takové, ale spíš jejich dosavadní podobu, tak jak ji výzkumné ústavy ministerstva školství zatím připravují. I z této kritiky je zřejmé, že dokud nebude zákonem daný jasný rámec, kritéria a uplatnění těchto programů, nebude jejich příprava brána dostatečně vážně. Samozřejmě, že zákon musí počítat s určitým přechodným obdobím pro jejich přípravu a aplikaci v praxi.
Přes všechny obtíže, které jsou spojeny se zavedením vzdělávacích programů, se domnívám, že jde o zásadní perspektivní reformní prvek, který dává možnost pružně a efektivně reagovat na potřeby změn, po kterých náš systém vzdělávání volá.
***