(16.30 hodin)
(pokračuje Šojdrová)
Způsob financování a řízení, jakkoliv zásadně vzdělávací soustavu ovlivňují, nemohou nahradit rozhodnutí o tom, co se bude učit, jakou formou a za jakých podmínek. Proto v zavedení vzdělávacích programů vidím skutečnou prioritu.
Za třetí. Zákon umožňuje volbu organizačně právní formy pro všechny zřizovatele vyjma státu a církví. Školská právnická osoba, jak zde bylo už zmíněno, tedy není jedinou privilegovanou organizačně právní formou pro kraje, obce a ostatní zřizovatele. Přetrvávají výhrady k tomu, zda je vůbec nutné zavedení školské právnické osoby. V tomto smyslu je podoba návrhu skutečně kompromisem mezi tím, na čem ministerstvo trvá a na čem naopak trvají jeho odpůrci. Mně osobně nadále v návrhu chybí jasné vyjmenování zřizovatelů škol a jejich kompetencí.
Za čtvrté. Ve financování považuji za pozitivní důsledné promítnutí reformy veřejné správy do finančních toků pro zajištění přímých i nepřímých výdajů škol všech zřizovatelů. V tomto směru naprosto nesouhlasím s modelem kolegy Bartoše, který by zřejmě uvítal vynechání krajů, krajského článku při rozhodování o financování škol zřizovaných kraji. Vždyť naopak zodpovědnost krajů za financování svých škol zásadně motivačně ovlivňuje rozhodování o dalším zřizování škol, to znamená o tom, po čem volá, to je zásadním způsobem ovlivňuje optimalizaci sítě v krajích.
Za pozitivní považuji upevnění normativního financování. Upřesnění definice normativů a nároků při hrazení jednotlivých výdajů všem zřizovatelům podle realizovaného vzdělávacího programu. A toto je další podle mého názoru zásadně pozitivní prvek, a sice odvození normativu od vzdělávacího programu. Celý návrh financování obsahuje určitá rizika, která jsou spojena např. s nedostatečným uplatňováním programového řízení, s tvorbou normativu a vyhlášek a s průběhem změn v síti škol a zařízení v jednotlivých krajích tak, jak mohou různě v těchto krajích probíhat.
Konečně pátá oblast je oblastí řízení a kontroly, která zůstává v návrhu zákona poměrně nezměněná, a tím pádem také považuji za nedostatečné vymezení kompetencí české školní inspekce. Předpokládám, že česká školní inspekce má svoji představu o podobě zákona a nic by nebránilo v případě projití návrhu zákona do druhého čtení, aby tuto svoji představu uplatnila, a v této části by mohl být tento návrh zákona pozměněn.
Požadavky na upevnění postavení učitele i nový návrh zohledňuje jen částečně. Počítá, jak už zde bylo řečeno, s dalším vzděláváním učitelů jako s jednou možností pro splnění dalších kvalifikačních předpokladů pro výkon náročnější činnosti ve vazbě na zákon 143/1992 Sb. Z návrhu ovšem není zřejmá konkrétní realizace dalšího vzdělávání učitelů, což považuji za nedostatek. Domnívám se, že pokud učitele považujeme za klíčový prvek ve vzdělávání, pak by se jeho postavení měla věnovat větší pozornost i v zákoně.
Za další. K výraznému přepracování došlo u vyšších odborných škol. Akreditací vzdělávacích programů, které návrh zavádí, by se staly vyšší odborné školy součástí terciárního vzdělávání a novelou školského zákona by získaly prostupnost pro své absolventy do studijních programů vysokých škol. Domnívám se, že zejména tato část návrhu, která se věnuje vyšším odborným školám, je nesmírně významná a žádoucí.
Za nepřijatelné považuji ustanovení o společné části maturity. Domnívám se totiž, že nelze pouhou vyhláškou určovat skladbu povinných maturitních předmětů a úrovně náročnosti. Zákon uvádí stále ještě příliš mnoho organizačních procesních podrobností, které by naopak mohly být obsahem vyhlášek, a to nejen v ustanoveních, která se maturity týkají. Zákon předjímá vznik nové instituce - Státního maturitního centra - to znamená další instituce, aniž by se stávající transformovaly nebo aniž by byly zrušeny. Domnívám se, že i toto by mělo být předmětem diskuse.
V čem tedy vidím přínos nového návrhu zákona. Stručně řečeno. Vzdělávání organizuje formou vzdělávacích programů, na tyto vzdělávací programy váže financování formou soustavy normativů a finanční tok přizpůsobuje postupu reformy veřejné správy. Pro vyšší odborné školy návrh znamená jejich zapojení do systému terciárního vzdělávání. Oproti původnímu návrhu ministerstvo ustoupilo od zrušení víceletých gymnázií, povinné školské právnické osoby, nárokového financování vázaného jen na školskou právnickou osobu a také upustilo od bezplatnosti vyšších odborných škol. To znamená, že ministerstvo odstoupilo od těch ustanovení, které byly pro většinu poslanců nepřijatelné.
Domnívám se, že všechny podstatné věcné argumenty byly uvedeny. Kromě věcných důvodů bude o všem rozhodovat osobní přístup a nyní musím říci, že chápu poslance, kteří, a to i na doporučení odborné veřejnosti, nechtějí podpořit návrh, který předkládá ministr školství Eduard Zeman. Mnozí z nich zažili určité zklamání z jeho přístupu s nedostatkem mnohdy zájmu, pochopení, komunikace. Bohužel. A konečně je to hledisko politického rozhodování.
Je pravděpodobné, že opozice nechce podpořit zákon, který není jednoznačně kladně vnímán odbornou veřejností a který sám o sobě reprezentuje jiný programový, filozofický i odborný přístup než ten, který by jednotlivé strany, pokud by byly vládní, prosazovaly. Je pak relativně snadné takový zákon zamítnout a ukázat se jako správná opozice. Je možné, že v této hře na opozici nebo také upřímně míněném odporu proti této koncepci zákona odmítne Poslanecká sněmovna návrh zákona, který mohl být dopracován do přijatelné podoby. Je také možné, že ministr už o nový zákon tolik nestojí, anebo že mu ani nejde o vnitřní proměnu. Proč si to myslím? Protože jsem ze strany samotného ministra nezaznamenala žádné známky veřejné prezentace nové podoby návrhu zákona. A tak se ptám, nakolik je vůbec s návrhem ztotožněn. Proč nestojí o to, získat pro návrh širší odbornou veřejnost a vysvětlit podstatné změny. Zajímá mě, jaká je jeho vlastní osobní představa o podobě zákona a kam až je ochoten v kompromisu on i vláda jít.
Protože jsem přesvědčena, že vláda už jiný návrh zákona nepředloží a že naše školství si zaslouží lepší legislativní zakotvení, pak já osobně nepodpořím návrh na jeho zamítnutí. V případě, že jeho návrh projde do druhého čtení, považuji za nutné návrh zákona dopracovat, a to v těchto směrech.
Za prvé sjednocení terminologie, změny nebo vypuštění ustanovení o společné části maturity, provázání vzdělávacích programů na ostatní ustanovení zákona, upřesnění financování a postavení české školské inspekce. Pokud by se pro takové dopracování nenašla dostatečná podpora poslaneckých klubů, pak je možná dílčí novelizace stávající legislativy, ovšem samozřejmě se všemi nevýhodami, které každá dílčí novelizace přináší.
Kolegyně a kolegové, snažila jsem se vám objasnit důvody, pro které považuji návrh zákona za schopný k propuštění do druhého čtení s podmínkami na dopracování v konkrétních bodech. Velmi dobře rozumím i těm, kteří návrh kritizují a odmítají jeho propuštění. Mám pochopení pro jejich výhrady i obavy a rozhodně je nepovažuji všechny jen za ryze politické opoziční gesto. V tuto chvíli se však dívám na zákon z hlediska akutních potřeb. Chci, aby školství dostalo novou legislativu. Nepovažuji totiž za únosné, abychom žádali razantní změny ve způsobu vzdělání a nezajistili nutný legislativní rámec. To se má v našich školách nadále učit podle zákona starého dvacet let, i když byl několikrát novelizován, ale přece jenom ve své koncepci je tento zákon poplatný osmdesátým letům minulého století? Ptám se všech kritiků, kde mají svoji konkrétní paragrafovanou podobu jejich jiného pojetí. Pokud ji totiž mají, tak je jejich povinností, aby ji předložili.
Vidím menší riziko v možnosti dopracování jednoho komplexního zákona než v novelizaci minimálně tří i více zákonů včetně vyhlášek. Domnívám se, že existuje reálná možnost shody na minimální podobě zákona, který by byl dobrým základem pro rozvoj vzdělávání nezávisle na proměnách politických garnitur. Proto nepodporuji návrh na zamítnutí z výše uvedených důvodů a navrhuji prodloužení pro projednání o 20 dnů.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní poslankyně. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Pleva, poté pan poslanec Bartoš.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nechci reagovat dlouze, i když by se reagovat dlouze dalo. Jen bych chtěl říci dvě věci. Jednak pokud si paní kolegyně nevšimla, nejsme ve vládě, ale mám dojem, že KDU-ČSL ano, podle jejího vystoupení.
***