(16.10 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Na poukazování prostředků k podobnému účelu nejsou stanovena téměř žádná pravidla, a pokud ano, pak z nich vyplývá, že podporováno není poskytnutí služby, ale zajištění existence jakýchsi školských institucí. A opět z pohledu mandatorních výdajů je téměř jisté, že i v tomto případě se budou bohužel zvyšovat.
Při prázdninové diskusi ministerští úředníci a poslanci sociální demokracie často obhajovali fakt, že jimi navrhovaný model financování vychází z reformy veřejné správy a respektuje nové postavení krajů. Já si naopak myslím, že právě krajům může velmi komplikovat život. Stanovení, že kraj bude hradit tzv. nepřímé náklady, tedy provoz škol, jejichž síť nebyla optimalizována, a k její optimalizaci není ani motivace, toto vše může mít na krajský rozpočet velmi neblahé dopady. Výše těchto výdajů může totiž být kraj od kraje velmi různá, a to bez ohledu na reálné potřeby. Tento zjevný problém nemůže být eliminován ani možností Poslanecké sněmovny každý rok schvalovat v rámci zákona o státním rozpočtu příspěvky na částečnou úhradu neinvestičních výdajů. Vzpomeňme si, vážení kolegové, na podobnou praxi v případě základních škol, kdy je právě takový model zde ve sněmovně aplikován. Je s podivem, že právě sociálně demokratické ministerstvo, které hlasitě a podle mého názoru i v nepříliš případných oblastech hovoří o nutnosti rovnosti, zde možná nechtěně, ale přece jen, vytváří prostor pro vznik čtrnácti podmínkami nerovných a různých školských systémů v tomto státě. A to je velmi vážná věc.
Dalším okruhem problémů, který lze považovat za závažný, je navrhovaný způsob výkonu státní správy a samosprávy. Kontroverzním se jeví zejména nové zařazení obecních úřadů obcí s rozšířenou působnosti, tzv. trojkových obcí, jak se tu říká, zařazení těchto institucí do výkonu státní správy ve školství. Nejenže jsou tím vytvářeny další nové články, jakési kvaziškolské úřady, ale problematičnost tohoto kroku spočívá i v tom, že jejich pravomoci nijak nebudou souviset s konkrétní odpovědností za fungování škol. A navíc není pravda, že se jedná o čistou státní správu. Tyto úřady jsou provázány se samosprávou tzv. trojkové obce. Vedoucí odboru je totiž jmenován radou, takže zcela nepochybně bude docházet přinejmenším ke stavu, kdy samosprávný orgán jedné obce bude ovlivňovat výkon a práva a povinnosti obce jiné.
Pravomoc těchto nových orgánů rozhodovat při rozpisu finančních prostředků povede k dalšímu přerozdělování a opět k možnosti subjektivních úřednických zásahů, povede k nárůstu byrokracie a samozřejmě povede ke zvýšení celkových nákladů na výkon státní správy.
V námi projednávaném návrhu školského zákona se vyskytují i další nedostatky. Bylo by jistě zajímavé položit panu ministrovi otázku, proč v rozporu s vládní koncepcí i věcným záměrem zákona již paragrafované znění nepojednává primárně o vzdělávání, nýbrž zase jen a jen o školských institucích. V mnoha paragrafech - kolega Mareš už o tom mluvil - je složitě popisováno, co škola smí, popřípadě co nesmí, na rozdíl od toho, co má či nemá být konáno v souvislosti se vzděláváním. Proč jsou rozlišovány druhy škol namísto toho, aby byla zakotvena soustava vzdělávacích programů? Podle tohoto návrhu zákona má být i nadále dítě povinno docházet do školy, nikoliv vzdělávat se. Jen zdánlivě se jedná o nepodstatnou slovní hříčku. V tereziánské době či v době vlády Františka Josefa by to mělo své opodstatnění. Dnes ale není tím hlavním smyslem pobytu dítěte ve škole ohýbat je k poslušnosti. Klíčovou výzvou současnosti i budoucnosti je schopnost vzdělávacího systému pružně reagovat na velmi rozmanitou a svobodně nastolovanou poptávku po vzdělávání. Nejsem si ovšem jist, zda takto pojatý zákon je tím, co bude vytvářet v tomto smyslu dostatečně vhodné prostředí.
Slyším pana ministra, tak abych nebyl nařčen z přílišné podjatosti proti tomuto zákonu, je třeba přiznat, že například rámcové vzdělávací programy jako progresivní pokus zabývat se legislativně vzděláváním se v zákonu vyskytují. Bohužel dosud nejsou hotovy a práce na nich bude trvat asi ještě velmi dlouho, a tak i nadále bude chybět nejen závazné rámcové vymezení cílů a obsahu vzdělávání, ale především definování závazných ekonomických parametrů, za kterých se vzdělávání uskutečňuje.
Pro dokreslení stavu: návrh zákona obsahuje dále zbytečnou nikomu se neodpovídající instituci, takzvanou Radu pro vzdělávání, dále pak nepřesné definice pojmů, problematické vymezení České školní inspekce atd. atd. S tím vším by se ale dalo v průběhu mezi prvním a druhým čtením něco dělat. Nejsou to na rozdíl od financování či vymezení právnické osoby vady neodstranitelné.
Dámy a pánové, musím se přiznat, že jsem velmi přemýšlel s kolegy, co s tímto zákonem po jeho prázdninových úpravách dělat, zda jeho podobu lze již takto akceptovat. V žádném případě nelze ministerstvu školství upřít snahu, nelze mu upřít ani kus práce, kterou vykonalo na tomto zákonu. Obojí se na podobě nyní předloženého návrhu zcela pozitivně odráží. Přesto opakovaně upozorňuji, že text návrhu, o kterém teď jednáme, stále ještě obsahuje zásadní nedostatky a neodstranitelné vady. Vzdělávání není dosud vnímáno jako primární a určující předmět právní úpravy. Role státu při jeho podpoře, vymezení vhodného právního prostředí, ve kterém se vzdělávání odehrává, ale i další aspekty stále ještě ke škodě věci nesou zřetelně jednobarevné sociálně demokratické rysy. Text zákona je nadbytečně komplikovaně strukturován a navíc řada konkrétních aspektů je dosud zcela skryta s odkazem na předpokládané následné přijetí velkého množství podzákonných norem. A to vše v situaci, kdy s tušenými důsledky a možnými dopady se s jistou pravděpodobností už nebude potýkat tato vláda, ale vlády budoucí.
To všechno jsou důvody, proč se domnívám, že uspěchaným přijetím tohoto zákona, navíc v atmosféře konce volebního období, ničemu nepomůžeme, ale naopak oblasti vzdělávání spíše prokážeme medvědí službu. Dámy a pánové, z těchto důvodů si dovoluji v souladu s jednacím řádem podat návrh na zamítnutí sněmovního tisku 1150 v prvním čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Bartošovi. Slovo má pan poslanec Brousek, připraví se paní poslankyně Šojdrová.
Poslanec Václav Brousek: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, musím přiznat, že je pravda to, že školský zákon prošel velkými změnami od té doby, co jsme ho tu měli naposledy. Také je pravda, že jsme se na změnách nějakým způsobem podíleli o prázdninách, tak jak tu pan ministr říkal. Je pravda, že ministerstvo mnoho věcí upravilo tak, že jsou přijatelné, ať už je to maturita, o které tu bylo řečeno, nebo další a další věci. Pravda ale také je, že v zákoně je mnoho věcí, se kterými se smířit prostě nemohu. Některé z těch věcí tady budu jmenovat.
První z nich je školská právnická osoba a samozřejmě nerovné postavení škol. Ten, kdo nebude školská právnická osoba, nemá rovné a stejné postavení jako ten, kdo bude školská právnická osoba. Již vidím, jak po přijetí této školské právnické osoby přijde kultura s kulturní právnickou osobou, se sociální právnickou osobou přijde sociálka atd. Myslím si, že je to samozřejmě zaplevelování našeho právního řádu těmito zvláštními speciálními právnickými osobami, když máme příspěvkovou organizaci a mnoho škol jako příspěvková organizace funguje, a myslím si, že je to forma vhodná.
***