(11.20 hodin)
(pokračuje Severa)
Nechci říci, že je to dobré právo, ale právo na sebepoškození každého z nás, je to rozhodnutí každého z nás.
Poslední otázka. Opravdu si pan poslanec myslí, že studie, která tady byla prezentována a zhodnocena jako tendenční, že vyjadřuje realitu drogové scény a navrhuje řešení, které je pro naši společnost v pořádku? Já se domnívám, že určitě ne. Zajímalo by mě - škoda, že tady není pan ministr Březina - kolik jsme zaplatili jako společnost za tuto studii, která dle mého soudu nic nevyřešila a neodpověděla na žádné otázky.
Dále bych se chtěl zeptat obecně. Chceme, aby nebylo trestné uchovávání jakékoliv drogy? Už přede mnou předřečníci řekli dvě kila, pět kilo. Můžeme si představit polovinu garáže, která bude zaplněna heroinem, a člověk bude tvrdit, že to má pro sebe na celý život. Absurdita, nicméně v praxi jsme se setkávali s podobnými případy před platností této novely.
Také se ptám: vyřešíme problém legálních drog, jako je alkohol, tabák tím, že usnadníme přístup k drogám dalším? Já se domnívám, že toto tvrzení nemá logiku, že určitě nevyřešíme problém legálních drog tím, že budeme rozšiřovat nabídku. Domníváme se skutečně, že je dobré, aby držbu drog měly osoby, které nemají k tomu žádné oprávnění, nemají k tomu žádné vyškolení? Mám tím na mysli to, že pokud dejme tomu pro vědecké účely, pro medicínské účely někdo nakládá s látkami, které jsou na seznamu, tak musí být proškolen, musí splňovat věkovou hranici, musí respektovat i určité podmínky pro práci s tímto materiálem. My tady jednoduchým škrtem pera říkáme, že kdokoliv na ulici si může dělat cokoliv, a těmto lidem, kteří odborně pracují s jakýmikoliv látkami z důvodu jejich pracovního zařazení, tak jim dáváme jiné podmínky, než by byly na ulici.
Především bych chtěl říci jednoznačně, co je cílem protidrogové politiky. Dle mého názoru je cílem sice ambiciózním, nikoliv však reálným činnost směřující k úplně konečnému vyřešení drogového problému, tedy jakési kapitulaci drog. Všichni cítíme, že to je cíl nenaplnitelný, že to je ambiciózní, ale neuskutečnitelný cíl.
Reálným cílem je dle mého soudu a opravdu reálným cílem je naopak tvorba legislativy na evropské a celosvětové úrovni, která stojí na principech, které jsou definovány v duchu i mezinárodní spolupráce. Domnívám se, že definované cíle protidrogové politiky zákonitě splývají s definováním cílového stavu, k jehož dosažení musí směřovat veškerá činnost. Veškerou činností myslím jakékoliv opatření, které i v maličkostech znepříjemní přístup k drogám, znepříjemní obchod s drogami. Tímto stavem je skutečně dle mého soudu zájem společnosti na tom, aby tady byl co nejmenší počet lidí závislých na drogách, aby toto číslo bylo co nejmenší i v počtu lidí zneužívajících návykové látky jako obchodní artikl, aby tady byla situace, kdy celková snaha omezovat tyto jevy bude chápána jako preventivní činnost.
Chtěl bych se vyjádřit také k některým nepřesnostem, které tady zazněly, které jsem si označil ve vystoupení pana kolegy Langera, který tady několikrát řekl ne úplnou pravdu a zkreslil mezinárodní zkušenosti a zkreslil vyjádření i velitele Národní protidrogové centrály. Pan Langer se tady vyjádřil v tom smyslu, že velitel Národní protidrogové centrály se vyjádřil ve smyslu, že by mu nevadila novela, ve které by se zrušil § 187a, že ho nepotřebuje. Celá pravda je taková, že pan Komorous řekl, že jeho jednotka tento paragraf neaplikuje z toho důvodu, že nepracuje na případech, kde by se jednalo o tak malé množství; že jejich jednotka se zabývá případy, kde se počítá zadržená droga na kilogramy, metrické centy a tuny. A na otázku, jestli to myslel tak, že by mu nevadila skutečně novelizace ve smyslu vypuštění tohoto paragrafu, tak jenom tiše špitl, že tato otázka mu neměla být ani položena, že o tom nemůže být sporu, že tento paragraf potřebný je.
Dále pan kolega Langer řekl, že ve světě trend směřuje k tomu, že se snaží mnoho států legalizovat anebo zmírňovat opatření vůči marihuaně anebo lehčím drogám. Slovo dekriminalizovat je stejné jako legalizovat, protože to, co tady pan Langer říkal o Belgii, tak Belgie byla v ustanovení, které se týká držení drog, daleko přísnější než Česká republika, a to, co Belgie navrhuje, tak vlastně navrhuje zařadit konzumentskou držbu mezi přestupky, nikoliv mezi trestné činy, to znamená posunuje tuto úpravu na úroveň České republiky. Toť vše.
Co se týká Holandska, Holandsko je vnímáno jako liberální stát, ale je nutno říci, že Holandsko z hlediska drogové legislativy má přísnější postihy, než má Česká republika, pouze je otázkou aplikace práva, otázkou justice je v Holandsku, jak uplatňuje jednotlivé paragrafy. Jinak ustanovení, která jsou v trestním zákoníku, můžete porovnat: jsou přísnější než v České republice.
Stejně tak tvrzení o Velké Británii kulhá, protože Velká Británie patří k zemím, která nejenže trestá držení drog, ale trestá dokonce i držení substancí, držení prekurzorů, to je látek, které jsou potřeba k výrobě nějaké droby. Nemusíte mít k dispozici kompletní sadu všech potřebných substancí k výrobě, stačí jenom některá, a už můžete být ve Velké Británii postižitelní, což je také tvrdší úprava, než je u nás.
Dále bych zareagoval na to, že pan kolega Langer operuje stále s myšlenkou, že zvýšení dostupnosti drog sníží cenu a že díky tomu dojdeme k lepšímu stavu ve společnosti z hlediska drogového nebezpečí vůči zneužívání drog. Potom se musím zeptat, jestli je cílovým stavem stav, jako je Holandsko, kde se snížil samozřejmě postoj k nebezpečnosti drog a vedlo to ke zvýšení kriminality, vedlo to samozřejmě i ke zvýšení výroby a pěstování marihuany jako takové a v současnosti zpráva z Holandska hovoří o tom, že nelegální zisky z prodeje, zejména do zahraničí, z prodeje marihuany překračují objem prostředků, který Holandsko získává za prodej tulipánů. Pokud chceme k tomuto dospět, tak samozřejmě s tím nesouhlasím.
Dále se domnívám, že je velmi záludné tvrzení pana kolegy Langera v tom, že říká, že je tady možné rozdělit všechny osoby na dvě skupiny, na represionisty a na ty, kteří nejsou represivní, což jsou terapeuti nebo lidé, kterým jde o prevenci. Já se domnívám, že jeho argumentace ve smyslu, že on má racionální argumenty, je opravdu záludná, protože to, co zaznělo u předřečníků - skutečně i hrozba trestu je přece prevence. Já vám musím říci, že je škoda, že místo této argumentace nesdělil pan kolega Langer, že se pracuje na rekodifikaci od trestního zákona, kde se vychází vstříc těmto argumentům, že se má určitým způsobem přehodnotit přístup k jednotlivým druhům drog a skutkovým podstatám a že se bude dělit na dvě části delikt, co se týká drogové problematiky, a to bude přečin a zločin. Myslím si, že bychom se spíše měli bavit o této rekodifikaci, než se tady tendenčně zabývat některými tvrzeními, která i ve světě kulhají.
Nakonec bych si dovolil říci, že nikde ve světě neexistuje vyhraněná podoba přístupu čistě represivního nebo terapeutického. Pan kolega poslanec Křeček tady říkal příklad jednoho paragrafu trestního zákona vraždy. Já bych uvedl jiný příklad. Představme si, že všichni víme, že na přechodech pro chodce dochází k dopravním nehodám, a tyto přechody pro chodce také nikdo nechce zrušit, protože asi nějaký smysl mají.
***