(18.20 hodin)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má ministr vnitra Stanislav Gross, připraví se pan poslanec Štrait.
Ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, nechtěl jsem k tomuto bodu vystupovat, nicméně musím trochu zareagovat na to, o čem hovořil kolega Benda. To se týká práce Úřadu pro dokumentaci zločinů komunismu při Úřadu vyšetřování.
Rozumím tomu, že všechny složky policie nemají takové materiální, administrativní a technické vybavení, jak bychom chtěli. A to se samozřejmě týká i této části Úřadu vyšetřování. Ale v každém případě z výsledků práce - pokud si uděláte časovou řadu za celé období, co tento útvar funguje - za poslední dva roky vykazuje tento útvar zcela jednoznačně nejlepší výsledky z hlediska otevřených kauz, trestněprávních kauz ve vztahu k minulosti, z hlediska návrhů na podání obžaloby i z hlediska trestně stíhaných osob. Takže rozhodně za poslední dva roky dosahuje zcela prokazatelně nejlepších výsledků za celé období jeho fungování.
Když už zde mluvím kvůli této záležitosti, aby nevyznělo z vystoupení pana poslance Bendy to tak, že útvar nefunguje tak, jak by fungovat měl, přece jen musím říci jednu poznámku k meritu zákona. Obávám se jedné věci a byl bych rád - a proto jsem to zde nechtěl říkat v té trošku ideologické rozpravě - kdyby se předkladatelé zamysleli ještě nad jednou věcí, ze které mám největší obavu. Ta obava spočívá v tom, že bude-li tento zákon schválen, začne-li se aplikovat, jsem přesvědčený i na základě podkladů, které vznikaly u nás, že skončí období stíhání zločinů komunismu. Skončí toto období, protože jakmile se archivy a všechny věci přesunou jinam a lidé, kteří dnes dokumentují tuto činnost v těsné spolupráci s vyšetřovateli, kteří jsou schopni přenést konkrétní poznatky z bádání do procesů, pokud se toto roztrhne od sebe, samozřejmě můžeme si tisíckrát říkat, že vyšetřovatelé a policisté budou moci tyto věci uchopit, budou moci chodit do "muzea", ale pokud vzdálenost mezi badatelem a procesualistou v trestním řízení uděláte větší, než je v současné době, tak si myslím, že za dva tři roky - a docela bych si na to vsadil - si zde můžeme zrekapitulovat výsledky.
A výsledek bude takový, že trestní stíhání zločinů komunismu bude tímto definitivně ukončeno. Věřím, že je to nechtěný efekt, nicméně jsem o tomto hluboce přesvědčený. Byl bych rád, kdybyste při svých úvahách se nad tímto také trochu zamysleli.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Grossovi. Slovo má pan poslanec Štrait.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, jen velice krátce. Rád pobývám v archivech. Strávil jsem tam bez přehánění stovky hodin. Byl jsem i v archivu Ministerstva vnitra, který vede Jan Frolík. Tam jsem tehdy hledal věci ke kauze Des Fours Walderode, jak jsme to zde před časem diskutovali. Rád se tedy podívám i do budoucího Krásova úřadu.
Budu však pravděpodobně zklamán. A teď cituji - týká se to kauzy Asanace, jak teď probíhá: Frolík dále uvedl, že mnohé svazky StB týkající se např. Václava Havla, Jiřího Dienstbiera, Alexandra Vondry, Jana Rumla, Petrušky Šustrové a Michaela Žantovského byly skartovány v prosince 1989. Já jsem to tehdy viděl opticky. Těchto svazků byla takováhle řada. Byly to určitě další než jen ty, co se tady píše. A to bude velká vada na kráse budoucího ústavu.
Děkuji vám. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Pan poslanec Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, kolegové, kolegyně, chci ještě reagovat na to, co řekl kolega Benda. V této souvislosti je třeba si položit základní otázku, chápeme-li tento návrh zákona a institut, který má být na jeho základě vytvořen, jako součást poznání historie, anebo jako součást politicko-ideologického boje v této společnosti.
Osobně si myslím, že po dvanácti letech od 17. listopadu historie patří historikům. Nechť tedy ty věci, které patří před soud, se dostanou před soud, nechť ale celkové zkoumání minulosti patří historikům a historickým institucím, které tu existují. Pokud máme za to, že prostředky na jejich činnost jsou nedostatečné, vybavme je lépe, aby mohly fungovat, ale nesnažme se pomocí nějakých zvláštních institutů vskutku kuriózně koncipovaných řešit cíle jiné, než vlastně deklarujeme.
Pokud jde o poznání minulosti, padesátá léta včetně nejrůznějších zločinných procesů jsou historicky zpracována. Jsou o tom napsány velké knihy, pramenné fondy jsou k dispozici. Kdo má zájem se o tom něco dozvědět, tak se o tom může dozvědět vše, co o tom bylo už zjištěno na základě historické analýzy soudních procesů a jejich složitého politicko-ideologického pozadí včetně pozadí mezinárodního.
Sám jsem svého času měl příležitost zabývat se soudními spisy včetně vyšetřování z procesů se Slánským i dalšími i dalších politických procesů s tzv. buržoazními nacionalisty apod. I tyto věci jsou zpracovány. Samozřejmě procesů bylo x, ale měly v podstatě shodnou režii. Čili budeme-li zkoumat desítky procesů, nic podstatně nového se nedozvíme, než co se dozvíme ze základní analýzy těch několika základních procesů, které byly vedeny.
Pokud jde o normalizaci, kolega Benda hovořil o tom, že je třeba zpracovat onu vskutku historickou změnu, která se stala v české a slovenské společnosti, když onen výbuch radosti, nadšení, touhy po změně, který byl spojen s pražským jarem, se v poměrně krátké době přeměnil v onu beznaděj normalizace. Ale já si myslím, že i v této věci, pokud budeme chtít se o tom něco dovědět - kolega Benda se o tom mohl dovědět nepochybně sám z vlastní zkušenosti rodiny, takže jemu jsou známy věci - jak procesy - teď nemám na mysli procesy soudní, ale procesy politicko-ideologického zpracování společnosti, jejího normalizování - probíhaly.
I o tom je napsáno mnoho knih. Já si nemyslím, že ten, kdo o tom chce něco vědět, se o tom nedověděl. Pokud máme na mysli skutečně poznání historie, pak jde o poznání těchto základních historických dějů, ne o to, kdo na koho něco donášel apod. V tomto směru to jsou skutečně okrajové jevy.
Samozřejmě nepodceňuji činnost Státní bezpečnosti, ale nebylo to tak, že Státní bezpečnost sledovala každého. Nebylo důvodu, aby sledovala každého. Sledovala ty, kdo mohli být režimu nějak nebezpeční - ať už skutečně, nebo potenciálně. Sledovala ty, kdo byli v určitých funkcích nebo místech. U těch, kdo byli na bezvýznamných místech, nebyl ani důvod, aby je Státní bezpečnost sledovala. I v tomto směru působily jisté zákony ekonomie činnosti.
Vážení kolegové, zamysleme se nad tím, o čem jsem hovořil už minule. V čem skutečně spočívá ono vyrovnávání se s minulostí a co nám může její poznání přinést? Protože já jsem skutečně přesvědčen o tom, že většina lidí samozřejmě má nějaké povědomí o minulosti, širší, užší, spojené třeba jenom s rodinným prostředím, nebo má povědomí o tom, jak to bylo v tom onom městě, nebo má obecné povědomí, jak se vyvíjela společnost. Ale většina lidí nepochybně žije problémy současnosti a budoucnosti.
Když už jsme zde vzpomínali Německo, už jsem zde minule připomínal bývalé východní Německo. Nepochybně je vám známo, že v posledních volbách v Berlíně, což je jedna ze spolkových zemí, nynější PDS, nástupnická strana bývalé vládnoucí SED, dostala 48 % hlasů ve východním Berlíně. Vzhledem k tomu, že ztroskotalo jednání o takzvané semaforové koalici - SPD, Zelení a FDP - probíhá nyní jednání o koalici SPD a PDS.
***