(18.10 hodin)
(pokračuje Filip)
Nebudu se vyjadřovat ani ke spravování veškeré dokumentace, ani k jiným věcem. Jen podotýkám, že tato instituce by měla být organizační složkou státu. Proto připomínám, že je v rozporu s Ústavou České republiky.
Podotýkám, paní předsedající, že je to zajímavé, jak mi vysvětluje pan navrhovatel kolega Krása, co tam je a co tam není. Myslím, že mohu ocitovat, že úkoly úřadu jsou v souhrnu tyto: Institut pro dokumentaci totality se sídlem v Praze je organizační složkou státu, v jehož čele stojí ředitel volený Poslaneckou sněmovnou z kandidátů navržených prezidentem republiky a Senátem. Platově je ředitel postaven na roveň řediteli Úřadu na ochranu osobních údajů.
Tady je určitá zajímavost. Samotná dikce zákona v podstatě obchází platný zákon o ochraně osobních údajů, a dokonce se staví tak, že každá osoba, tedy nejen občan České republiky, je oprávněn za poplatek se seznamovat s informacemi a dokumenty.
Takže podotýkám, a nebudu rozšiřovat své vystoupení, že návrh je podle mého soudu dán tím, že vytváří zvláštní, zcela zbytečnou složku, která má nahradit Úřad pro dokumentaci a vyšetřování Policie ČR a doplnit činnost NBÚ, dokonce i Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace a vojenského zpravodajství. Přitom jeho úkolem nebude nic jiného než zveřejňovat ideologicky zkreslený - protože to má v samotném návrhu, ve svém poslání - výklad událostí z období tzv. totality. Myslím, že je třeba se zamyslet nad tím, jestli mají pracovníci muzea demonstrovat a vykládat, že nepracují v muzeu, ale v "nuzeu", anebo máme ty peníze věnovat na vytvoření zcela zbytečné instituce.
Dovolte mi, abych se nezabýval podrobnou právní analýzou této věci a nechal si ji, pokud vůle sněmovny bude taková, na druhé čtení, protože považuji tento návrh za právně tak katastrofálně špatný, že je nepřijatelný.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Dále jsem zaznamenala přihlášku pana poslance Krásy.
Poslanec Václav Krása: Vážená paní předsedkyně, v souladu s tím, co jsem říkal v úvodním slově, si dovoluji navrhnout, aby doba pro projednávání ve výborech byla zkrácena o 15 dnů, tak aby bylo možné projednat tento návrh na příští schůzi Poslanecké sněmovny. Reagovat poté budu v závěrečném slově na jednotlivé příspěvky. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Nyní má slovo pan poslanec Marek Benda, který je přihlášen písemně. Připraví se pan poslanec Štrait.
Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, myslím, že přece jen některá vystoupení, která zde odezněla, si zaslouží jistou reakci. První bych chtěl reagovat na vystoupení předsedy poslaneckého klubu komunistické strany pana kolegy Filipa o nenávistném antikomunismu, který nemá nic společného s ústavou této země.
Ocituji jen čl. 1 ústavy: "Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana."
Rád bych, aby nám bylo jasné, že se zde bavíme o období totality, které nerespektovalo žádný z těchto principů, které jsou obsaženy v preambuli naší ústavy, nebyl to ani svrchovaný stát, ani demokratický stát, ani stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Proto si myslím, že tyto výpady z ústavnosti jsou velmi absurdního charakteru a měly by být jednoznačně odmítnuty. Bavíme se o období, kdy drtivá většina občanů tady neměla základní práva a svobody, a potřebujeme toto období zmapovat.
Druhá poznámka, která se týká vystoupení pana poslance Jičínského. Ano, nepochybně husákovský socialismus nebo komunismus, jak to chceme nazvat, zkorumpoval tuto zemi a zkorumpoval občany této země. Přesto si myslím, že je tady velmi podstatná otázka, jejíž zodpovězení je úkolem naší generace nebo našich časů, a dokonce bych řekl, do jisté míry je i úkolem vzhledem k Evropě a vzhledem k zemím, které tuto totalitní minulost nepoznaly. Vždycky říkám, že musíme zjistit, jak je možné, že v roce 1968 stáli všichni za obrodným procesem, jak je možné, že ještě v roce 1969 stály desítky tisíc lidí v ulicích měst a o dva tři roky později všichni souhlasili se vstupem vojsk, všichni souhlasili a aktivně ve volbách vyjádřili svůj názor na kandidátku Národní fronty. Myslím, že to je nesmírně podstatná otázka, kterou dlužíme naší budoucnosti, kterou musíme zmapovat, tu naši minulost, a jednou z nepochybně velmi důležitých součástí tohoto útlaku byla právě Státní bezpečnost. Všichni věděli, co to znamená, nedozírné následky, a nemusely ty nedozírné následky ani přijít, protože v 50. letech je občané této země už zažili, měli je zažité na své kůži a stačilo jimi jen pohrozit. Myslím, že zmapovat, jakým způsobem Státní bezpečnost detailně fungovala, jakým způsobem tlačila lidi ke spolupráci, jakým způsobem každého v této zemi fízlovala a otravovala, to že je velmi podstatná otázka, na kterou se nemá zapomínat.
Poznámka poslední k vystoupení kolegy Martínka, které bylo řekl bych nejvěcnější, nejméně ideologické. Tak snad jen, že bych mu snad i věřil, kdyby sociální demokracie opakovaně nevystupovala proti všem návrhům, které se týkají vyrovnávání se s minulostí, ať už to jsou svazky, ať už to bylo nakonec v jisté části odškodnění politických vězňů, kde kladu za velkou čest sociální demokracie, že pro to nakonec hlasovala, ale měla s tím jisté problémy, ať už to byla nepromlčitelnost a řada dalších věcí, kde většinový názor sociální demokracie byl proti - viz ostatně lustrační zákon minulý týden zamítnutý Ústavním soudem byl také na návrh sociální demokracie. Takže tady bych řekl, že to je bohužel také částečně ideologické stanovisko.
Přesto pláčeme-li, v jak mizerných podmínkách pracují archiváři, muzea, Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a další, mám pocit, že to je zodpovědnost vládní strany, nikoli stran opozičních, a vy jste 3,5 roku u vlády. Víte, že jsem zde opakovaně vystoupil s výraznou kritikou omezování práce Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, že jsem zde opakovaně upozorňoval na to, jakým způsobem je tento úřad dušen. Jestli se nepletu, tak při minulém projednávání tohoto tisku, který předkládal Senát v jiné podobě, kdy myslím, že všechny tehdy vznášené výhrady jsme ze zákona odstranili, tak to byli právě představitelé sociální demokracie, kteří říkali ano, musíme se tím zabývat v normálních institucích, v těch běžných institucích, je potřeba pro to vytvořit podmínky. Za ty dva roky jsem nezaregistroval žádnou snahu o vytvoření takových podmínek, žádné posílení rozpočtů, žádné výrazné granty na to, abychom zmapovali, jak totalitní minulost v této zemi fungovala.
Myslím, že opozici nezbývá za takové situace nic jiného, než právě na problém upozorňovat, upozorňovat velmi silně a upozorňovat i na to, že archivy zpracovány nejsou. Jestli do jisté míry je zpracován archiv Ministerstva vnitra a Státní bezpečnosti, a i tady bych řekl, že jen do jisté míry, protože se stále ještě vychází hodně z evidencí, které vedla přímo Státní bezpečnost, tak archivy některých dalších složek, jako je Úřad pro zahraniční styky a informace, jsou zpracovány v nějakém rozsahu jednotek nebo několika málo desítek procent. Myslím, že tady velký dluh máme, a samozřejmě opozice na to může upozorňovat jen tím, že se pokouší předkládat návrhy, které umožní důkladnější a veřejností sledovatelné zpracování těch věcí, o kterých se komunistům, ale zřejmě ani sociální demokracii mluvit nechce.
Děkuji za pozornost.
***