(18.00 hodin)
Poslanec Radko Martínek: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, není to poprvé, kdy o této záležitosti na půdě této ctihodné sněmovny hovoříme. Já už jsem se v minulosti k této věci vyjadřoval i zde za tímto pultem a měl jsem dojem, že ti, kteří opakovaně před časem předkládali tento návrh v podstatě obdobný, by se mohli nad celou záležitostí poněkud více zamyslet a přijít s něčím, co by bylo akceptovatelné.
Tento návrh stejně jako předchozí návrhy vychází v podstatě z věcí, které jsou podle mého názoru naprosto nepřijatelné. Nepřijatelné je to, aby se roztrhaly dokumenty, abychom znovu porušili jednotu archivního systému, a nepřijatelné je to, aby vznikla nová instituce, když existuje řada institucí, které se v této chvíli už touto věcí zabývají, jak o tom hovořil profesor Jičínský, ať jsou to muzea, nebo ať jsou to vysoké školy. Já jsem všemi deseti pro to, aby se vytvořily podmínky pro stávající instituce, aby se mohly skutečně seriózně zabývat naší minulostí.
Chtěl bych autory tohoto návrhu upozornit a požádat je, aby se seznámili s tím, v jakých podmínkách pracují archivní pracovníci, v jakých podmínkách pracují vysokoškolští, ale i středoškolští učitelé, kteří se zabývají touto otázkou. Chtěl bych je vyzvat, aby se zabývali i otázkami, v jakém stavu je muzejnictví a v jakých podmínkách tito lidé pracují. Ostatně stačilo se podívat nedávno na plochy před Národním muzeem.
Jak jsem říkal, tento návrh je opravdu zcela scestný, protože se vrací v podstatě k tomu, co tady za minulého režimu bylo. Já bych si dovolil požádat předkladatele tohoto návrhu, aby přišli s jiným návrhem, aby přišli s návrhem, který vytvoří granty pro to, aby stávající instituce mohly určitým způsobem mapovat naši národní historii.
V žádném případě ovšem nemohu podpořit to, abychom se v nových podmínkách v podstatě vrátili k tomu, co už tady bylo, to znamená aby vzniklo nějaké Muzeum Klementa Gottwalda naruby.
Prostě toto není cesta správným směrem. Připojuji se k tomu, co tady navrhl pan kolega Jičínský, to znamená, aby tento návrh zákona sněmovna zamítla, případně jej předala k přepracování autorům. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Jiří Hofman.
Poslanec Jiří Hofman: Vážená paní předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, k tomuto vystoupení mě vyprovokoval kolega z KDU-ČSL pan Cyril Svoboda. Ona ta minulost, o kterou by se tady mělo jednat v rámci dokumentace totality, nebyla vytvořena jenom Komunistickou stranou Československa. V žádném případě se Komunistické strany Československa nezastávám. Byla vytvořena i takzvanými stranami Národní fronty. Víme, co strany Národní fronty dokázaly. Často předčily i ty kované komunisty v rámci svého zápalu pro socialismus. Mnozí předáci v ostravsko-karvinských šachtách nebyli komunisty. Byli to příslušníci Československé strany lidové nebo Československé strany socialistické a honili lidi na Mamulovy soboty se stejným zápalem jako komunisté.
Já bych byl velmi rád, kdyby předkladatelé zvážili, že by tady do této dokumentace zařadili i bývalou činnost stran Národní fronty, ke které se dnes KDU-ČSL taktně nehlásí, ale je to její předchůdkyně a měla by se za ni svým způsobem zodpovídat.
Nepovažuji za nutné, tak jak to tady řekl můj předřečník, vytvářet nová Leninova mauzolea nebo Muzeum Klementa Gottwalda. Tady je třeba řádně zhodnotit minulost, vyvodit z ní důsledky a také se z ní poučit, a neopakovat to připosranectví, které tehdy bylo.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Cyril Svoboda.
Poslanec Cyril Svoboda: Jako kolegu Hofmana vyprovokoval příspěvek můj, tak zase jeho příspěvek vyprovokoval mne. Myslím, že to, co bylo řečeno panem kolegou Hofmanem, je naprosto nefér, protože tento zákon není o žádných politických stranách. To je o komunistické minulosti, a vedoucí silou tu tehdy byla komunistická strana. Dokumenty, které se mohou otevřít, se mohou týkat mnoha osob, ať už byly, nebo nebyly členy různých politických stran, ale nemá to nic společného ani s KDU-ČSL, ani s Československou stranou lidovou jako takovou.
Velmi důrazně apeluji na to, abychom vnímali, že byl rozdíl mezi členskou základnou a mezi řadovými členy tehdejší Československé strany lidové a těmi, kteří se pak propůjčili ke kolaboraci s komunistickou mocí. Já si vážně přeji, abychom toto uměli rozlišovat, protože křesťanští demokraté a původně členové Československé strany lidové byli spíše odpůrci tehdejšího režimu než jeho podporovatelé. Dokazuje to mnoho aktivit a činností na místech v celé naší zemi, a zdá se mi, že toto je naprosto nefér a nepatří to do této debaty.
Mluvme o jednotlivcích, kteří se provinili. Zdůrazňuji, že tehdy tu byla vedoucí silou Komunistická strana Československa. Proto se toto období jmenuje obdobím komunistické temné minulosti. Ty svazky budou mluvit o jednotlivcích, o jednotlivých lidech. Není to o tom, že by se pranýřovala ta či ona politická strana.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Dále se hlásí pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, paní a pánové, já bych nechtěl dlouho mluvit. Chci jen připomenout, že Ústava České republiky stanoví, že se v České republice nemůžeme vázat na jednu ideologii nebo na jedno náboženství, a tou jednou ideologií také může být antikomunismus. Myslím, že není možné zákonem svázat ústavní systém České republiky s antikomunismem. A tento návrh je dokonce postaven na ideologické základně primitivního a nenávistného antikomunismu, ne prostého antikomunismu. V podstatě to říkají i sami navrhovatelé, když v obecné části důvodové zprávy připomínají, že současné úsilí boje proti komunistické minulosti stagnuje a nepřináší očekávané výsledky.
Po lustračním zákoně, po zpřístupnění svazků, po senátním návrhu, který rozšiřuje toto zpřístupnění svazků, je návrh na zřízení institutu v podstatě jenom jakýmsi oživením ofenzivy, kterou potřebuje určitá část politické scény, a nikoliv občanské společnosti.
Tím navazuji na to, co říkal pan kolega Cyril Svoboda, že skutečně existuje obrovský rozdíl mezi tím, co se říká v politických stranách, a tím, jak uvažují občané tohoto státu. Prostě tomu tak je. I řada vedení politických stran, i současných, se výrazně odtrhuje od členské základny, protože členská základna není takového názoru, který je často hlásán v této sněmovně.
V podstatě jde o to, abychom si z ideologických důvodů odůvodnili to, jak se nám daří resp. nedaří ekonomické výsledky za léta devadesátá. Nakonec o tom svědčí již zmíněná preambule.
Po obsahové stránce jde vlastně o vytvoření zcela nové instituce - a navrhovatel se tím netají - která má vzor v Gauckově úřadu ve Spolkové republice Německo.
***