(17.40 hodin)
(pokračuje Krása)
Uvádět v této souvislosti listinu je opravdu pikantní. Ti, kteří dnes a denně porušovali základní svobody tisíců občanů, se bojí zveřejnit jakýkoliv údaj o sobě a schovávají se za práva, která sami každý den porušovali.
Vážná připomínka vlády se týká možnosti uvedení údajů hlavní správy rozvědky, které by mohly ohrozit životy občanů v zahraničí, kteří mohou ještě dnes pracovat pro Českou republiku. Tato připomínka byla uplatněna již při projednávání senátního návrhu zákona o zpřístupnění svazků. Znovu opakuji, zákon o institutu nijak nemění zákon o zpřístupnění svazků. Problém nechtěného zveřejnění citlivých údajů je řešen v senátní komisi v zákoně o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé StB.
Dále v zákoně o institutu se zřizuje zvláštní komise, ve které budou zasedat i odborníci ze zpravodajských služeb. Komise bude moci navrhnout řediteli institutu, aby požádal senátní komisi o vynětí některých dokumentů z režimu zveřejnění.
Vláda opět tvrdí, že návrh zákona o institutu je stejně jako senátní návrh novely zákona o zpřístupnění svazků v rozporu se smlouvou o společném postupu při dělení majetku mezi Českou a Slovenskou republikou. Už při projednávání návrhu novely zákona o zpřístupnění svazků v Senátu bylo dokázáno, že smlouva se dotýká registru svazků, ale nikoliv vlastní dokumentace.
Další připomínky vlády nejsou zásadního charakteru, některé jsou spíše úsměvné.
Dovolím si ještě reagovat na připomínku vlády, že návrh zákona opomíjí existenci Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Chtěl bych nejprve říci, že si velmi vážím práce pracovníků ÚDV, ale bohužel od Nového roku se složka vyšetřování prakticky z ÚDV vyčlení, a dokumentační složka trpí především tím, že dokumentace represivních složek komunistické moci je roztříštěna mezi velký počet institucí, a tudíž jen velmi obtížně lze rekonstruovat jednotlivé dokumenty, a hlavně chybí propojení informací z různých zdrojů. ÚDV také nemůže zajistit nezcizitelnost dokumentů.
Dámy a pánové, na závěr mi dovolte ještě jednou opakovat smysl předloženého návrhu zákona o institutu pro dokumentaci totality: především je nezbytné soustředit všechny dokumenty, které se vztahují k represivním složkách komunistické moci, zajistit nezcizitelnost dokumentace, zajistit realizaci novely zákona o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé StB a samozřejmě je také nezbytné seznamovat veřejnost se systémem potlačování práv našich občanů v době totality.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost a věřím, že návrh zákona propustíte do dalšího legislativního procesu.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Krásovi a nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Cyril Svoboda.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, kolegyně a kolegové, návrh zákona o Institutu pro dokumentaci totality a o změně některých dalších zákonů si klade za cíl skutečně odhalit temnou minulost našich dějin. Podobně jako v Polsku a Německu by měl vzniknout institut, který by měl tomu napomoci.
Nechci opakovat všechny argumenty a důvody pro přijetí tohoto zákona, které byly řečeny předkladatelem. Sám za sebe konstatuji, že doporučuji tento návrh, aby prošel do dalšího čtení a projednávání v Poslanecké sněmovně. Dopředu pouze konstatuji, že je tu právě s ohledem na ochranu údajů nutné koncipovat zvláštní způsobilost ředitele tohoto institutu a jeho podřízených, to znamená, že tyto osoby musí být prověřeny na nejvyšší stupeň utajení podle zákona o ochraně utajovaných skutečností, a stejně tak je potřeba nově definovat i onu komisi Senátu. Není možné, aby zůstala tak, jak je, má-li nakládat s velmi citlivými údaji. I tato komise musí být složena z lidí, kteří splňují kritéria osob, které jsou způsobilé se stýkat s utajovanými skutečnostmi na nejvyšším stupni. To je jedna z těch zásadnějších připomínek.
Myslím si, že lze ten zákon dopracovat, a myslím si, že je dobré, abychom se podívali na naši minulost, samozřejmě při ochraně některých údajů, které by mohly ohrozit bezpečnost našeho státu v zahraničí. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní místopředsedkyně, vážené shromáždění, předkládá se nám návrh, který navazuje na před časem projednávaný návrh o zpřístupnění svazků. Já jsem tehdy k tomu vystoupil s poměrně podrobným expozé, takže řadu argumentů, které jsem uváděl tehdy, uvádět nebudu a budu mnohem stručnější .
Vyrovnávání se s komunismem, se starým režimem samozřejmě vyžaduje i historické zpracování této věci. Považuji za velkou chybu navrhovatelů, že tomuto závažnému úkolu dávají velmi jednostranný ideologický charakter. Musím říci, že se zvláštním zájmem jsem si přečetl zejména preambuli. Přečtěte si zejména předposlední odstavec.
"Není náhodou, že ideologie pohrdající lidským životem a v současné době používající v boji proti svobodomyslné společnosti zákeřného terorismu jsou spojeny právě s ideologií komunismu. I proto je nutno považovat prohlubování znalostí praktik represivních složek totalitního režimu za významný příspěvek k současnému boji proti světovému terorismu."
Musím říci, že jsem po jedenáctém září tohoto roku přečetl tolik nejrůznějších statí a rozborů v zahraničních publikacích jako nikdy dříve v tak krátké době. A tyto stati, jakkoli se zabývaly nejrůznějším ideologickým, historickým, politickým, sociologickým, ekonomickým pozadím těch hrozných jevů, které se staly, pak musím říci, že s tak "geniálním myšlenkovým objevem", jaký máme v této preambuli, jsem se nesetkal nikde. Skutečně je to pozoruhodné, ale z jistého hlediska je to zneklidňující a varující. Jestliže chceme skutečně k vážnému problému zabývat se minulostí našeho národa, našeho státu, naší společnosti přistupovat s takto zvláštním způsobem posedlým přístupem, pak se ničeho samozřejmě nedobereme, ale ten vážný úkol tím znehodnocujeme.
Jak už je to obvyklé, pan navrhovatel ve svém úvodním slovu opět spojil v tak krátké věci tolik nesmyslů a nepravd, že se to málokomu v této sněmovně podaří. Nechci na ně jednotlivě reagovat, nemá to smysl.
V této věci jsem dostal stanovisko od historika Karla Bartoška. Pokud vám jeho jméno nic neříká, je to historik mé generace, který v době normalizace byl nucen opustit republiku, pracoval jako historik ve Francii a je spoluautorem Černé knihy komunismu.
***