(11.00 hodin)
(pokračuje Martínek)
Proto vás prosím, abyste nevyhověli žádosti mého kolegy z výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a propustili všechny zákony do druhého čtení. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Já vám také děkuji. S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Vymětal Karel.
Poslanec Karel Vymětal: Děkuji za slovo, pane předsedající. Je zajímavé, že kolega Martínek tady prohlásil na mikrofon, že on je z těch poslanců této sněmovny, který, když se ustavovaly kraje v této republice a malovaly se mapičky těchto krajů, jak budou kraje vypadat, kolik jich bude, diskutoval s občany a ptal se jich na jejich názor, aby to bylo v jejich zájmu a v jejich prospěch, podle jejich názorů. Chachacha, pane poslanče. (Veselost.)
Místopředseda PSP František Brožík: S faktickou poznámkou pan kolega Martínek.
Poslanec Radko Martínek: Pan kolega by měl vědět, že v okamžiku, kdy kraje, tak jak byly určeny, se zde schvalovaly, já jsem v Poslanecké sněmovně nebyl. Na druhé straně je pravdou, a může se pan kolega zasmát, že jsem o těchto věcech diskutoval tisíckrát s občany, se všemi jejich názory, ať už pozitivními, nebo negativními. To, o co jsem se skutečně zasloužil svou prací, je to, že ty kraje začaly existovat. To je pravda.
Místopředseda PSP František Brožík: Hovořit bude místopředseda sněmovny Ivan Langer, připraví se pan kolega Tom Zajíček.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já mám pocit, že máme důvod pro všechno jiné, jenom ne pro dobrou náladu a optimismus, pokud projednáváme to, čemu se říká reforma veřejné správy. Takže kdybych uměl citoslovcem vyjádřit pocit smutku, bylo by to asi žbluňk, žbluňk, žbluňk, to by byly kapající slzy, které by stékaly po mé tváři nad tím, co nám zde ministerstvo předložilo a co my předkládáme občanům České republiky, s nádhernou nálepkou "reforma veřejné správy". Já jsem chtěl původně dlouze hovořit, vystupovat a argumentovat, v čem si myslím, že to, čemu se říká reforma, není reforma, že to je antireforma nebo deforma, ale myslím si, že celou řadu mých argumentů, které jsem chtěl říci, již řekli mí předřečníci z mého poslaneckého klubu, a proto je nebudu opakovat.
Já myslím, že bychom si měli především uvědomit jednu podstatnou věc. Všichni, kdo zde sedíme, jsme placeni z daní občanů, kteří žijí v České republice, pracují v České republice a tyto daně odvádějí z toho, co si sami vydělají. Myslím si, že z toho by se měl odvinout náš pohled na tuto reformu. Já bych chtěl právě proto položit přímo zde panu ministru vnitra pouhopouhé dvě otázky. Myslím si, že by bylo dobré, aby odpověděl pouze na tyto dvě otázky, aby na ně odpověděl konkrétně, nevyhýbavě, jednoznačně. Myslím si, že potom bude všem jasné, o co jde.
Chtěl bych poprosit pana ministra vaším prostřednictvím, pane předsedající, aby nám všem zde sdělil, kolik nových úřednických, z daní placených míst tato "reforma" přinese, zda jich bude více nebo méně, zda tato reforma přinese více úředníků nebo méně úředníků. Pokud jich přinese více, kolik tento stát bude mít díky této reformě úředníků navíc. Prosím konkrétní číslo.
Druhá otázka je: Reformuji něco proto, aby to lépe fungovalo a především aby to stálo méně peněz. Moje druhá otázka na ministra vnitra zní: Kolik, pane ministře, vámi předkládaná reforma přinese nákladů navíc, kolik finančních prostředků občané díky vámi předložené reformě ušetří, tedy kolik zaplatíme víc nebo kolik zaplatíme všichni méně. Prosím konkrétní čísla, konkrétní fakta, aby bylo jasno, co těm, kteří nejsou placeni z daní, tato reforma předložená tímto ministrem ve skutečnosti přinese.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane místopředsedo. Pan ministr si obě otázky určitě zapsal.
Technická poznámka - pan poslanec Mareš má náhradní kartu č. 26.
Hovořit bude pan poslanec Tom Zajíček, připraví se pan poslanec Václav Exner.
Poslanec Tom Zajíček: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi, abych zčásti doplnil ty sentence, které jsem uvedl ve své zpravodajské zprávě, zčásti reagoval na průběh debaty, která se nad těmito reformními zákony ve sněmovně právě udála.
Když jsem tady dělal výčet těch zásad, které se Poslanecká sněmovna zavázala ctít v průběhu reformy, vynechal jsem jich úmyslně celou řadu, aby moje vystoupení nebylo příliš dlouhé. Průběh debaty mi připomněl ještě jednu zásadu, na které jsme se tady většinově shodli. Reforma veřejné správy se nebude realizovat tak, aby se tak dělo na úkor obcí. Pan poslanec Beneš mi připomněl, že to právě tak děláme. I za mnou chodí starostové různých měst, kteří mají představu, buď oni přímo, nebo jejich zastupitelstva, že by se měli stát pověřenou obcí typu 3 s rozšířenou pravomocí. Jak říkám, i tito starostové za mnou chodí, jestli by nebylo možné jim nějak pomoci dosíci tohoto kýženého cíle. Já jim nabízím, že bych pro ně možná v Poslanecké sněmovně mohl udělat něco, nějaký akt, který by je z toho seznamu vyňal. Protože si myslím, že to je jediné dobré, co bych pro ně mohl udělat, neboť zároveň jim mohu říci, podle toho, jaký mají rozpočet, odhadem, kolik peněz bych jim touto přímluvou ušetřil.
Chápu na druhé straně, že se vládě podařilo vyvolat v těchto obcích představu, že zařazením do skupiny obcí s rozšířenou působností ve výkonu veřejné správy se statusově dostanou někam jinam, že se zvýší jejich prestiž. Zpočátku to byly také otázky, které jsem si nevymyslel ani nevyfabuloval, otázky typu - podle jakého mechanismu budeme my, obce typu 3, rozdělovat peníze těm obcím, které jsou v našem správním obvodu. Tedy absolutně dokonalá neinformovanost. Přesto tvrdím, že tento proces tady nastal, a nemohu nic jiného, než konstatovat, že to byl vcelku mistrný krok ze strany vlády a propagátorů reformy, protože právě tato věc vzbudila první - a zatím také poslední - pozornost veřejnosti, obcí o vlastní reformu.
Reforma v této fázi, tedy v určení zhruba dalších 120 obcí s rozšířenou působností, jde jednoznačně na vrub obecních prostředků. Není o tom snad žádného sporu. Protože dosavadní výkon státní správy byl v čisté podobě prováděn na okresních úřadech. Okresní úřady nedělaly nic jiného, proto není žádného sporu o tom, jestli prostředky, které proudily na okresní úřady, byly takové nebo onaké. Prostě stát platil sty procenty náklady spojené s výkonem státní správy na okresních úřadech. V této chvíli se tomu stane samozřejmě jinak, protože příspěvek, o kterém tady mluvil pan kolega Beneš, opravdu osciluje v tom nejširším pochopení někde mezi 40 až 80 % skutečných nákladů. Zbytek, ať už to bude 20, nebo 60, doplatí obce ze svých peněz, které by jinak mohly použít na svou samosprávnou funkci.
Teď už bych se trochu vrátil k průběhu debaty, protože i já jsem poslouchal velmi pozorně jednotlivé projevy a některé věci mě skutečně zaujaly.
***