(10.50 hodin)
(pokračuje Martínek)
To jsou agendy vodoprávní a některé další. Pravdou je, a na to v podstatě narážel pan kolega, že se přesunuje odvolací řízení z okresů na kraje. Nicméně, přátelé, já jsem se podrobně zabýval touto otázkou. Za prvé odvolání není tolik, jak se původně zdálo, ale za druhé, což je důležitější, je systém odvolání. Jestliže se totiž odvoláváte proti rozhodnutí některého tohoto úřadu, pak to neznamená, že ten člověk, a o to tady jde, jede směrem do kraje nebo dnes do okresu, ale on podá písemné odvolání prostřednictvím úřadu, který mu rozhodnutí dal, to znamená, necestuje člověk, ale cestuje papír. Maximálně cestuje úředník, protože potom na dohledání na místě, které se děje na místě samém, přijíždí úředník za občanem.
Druhá věc je, pokud se týká živnostenských úřadů. Živnostenské úřady, jak víte, už dlouhou dobu tady jsou před velkou reformou, protože systém, který tu je, je problematický v tom, že určité části živnostenských oprávnění se vydávají na obcích, určité na okresech. Neexistuje jednota a myslím, že kolega Hrnčíř stejně jako já, kteří máme zkušenosti z komunální politiky, víme, jak tato záležitost komplikovala situaci a kolik stížností bylo právě na to, že se musí jezdit na dva úřady. Ministerstvo průmyslu delší dobu připravovalo změnu, a to takovou, že to sjednotí směrem na okresní úřady. Takto to mělo nachystáno, takto byl nachystán i příslušný návrh zákona a ministerstvo mělo celou řadu důvodů, proč to takto udělat. Nicméně reformou veřejné správy došlo nakonec po rozsáhlé diskusi k opačnému posunu. To znamená, že instituce, které v tuto chvíli jsou na okresních úřadech, se posunou na pověřené úřady s rozšířenou pravomocí, tedy přiblíží se občanovi, a nikde v této chvíli není řečeno, protože mj. zůstávají dál pověřené úřady, že tam, kde jsou tyto úřady v této chvíli mimo úřady s rozšířenou pravomocí, nemůže to příslušný úřad vyřešit tak, že bude zase jezdit úředník, nikoli člověk.
V této chvíli bych si dovolil zdůraznit ještě jednu velmi důležitou věc, která vyplynula z rozsáhlé diskuse k těmto zákonům. Obce, které nebyly vybrány mezi tzv. obce s rozšířenou pravomocí, se bály, že cílem reformy je zlikvidovat ostatní pověřené úřady. Myslím si, a to je důležité připomenout, že v zákoně, kterým se stanoví úřady s rozšířenou pravomocí, dochází k dalšímu velmi významnému posunu, a sice posunu v tom, že i ostatní pověřené úřady jsou tentokrát vyjmenovány zákonem, nikoli nařízením vlády, jako tomu bylo doposud, to znamená, jakákoli změna v této oblasti bude muset projít touto ctihodnou síní a budeme tu zvažovat, jestli ano, či ne. To je myslím posun zcela zásadní, významný, a bohužel se o něm tady v této chvíli nehovořilo.
Chtěl bych se ještě vyjádřit k některým připomínkám kolegů poslanců z Prahy, to znamená k zákonu o hlavním městě Praze. Je pravdou z povahy věci, že zákony o reformě veřejné správy se Prahy dotýkají minimálně, a to z toho důvodu, že Praha v této chvíli nebo ještě předtím, než byly ostatní kraje, tak krajem byla, a v podstatě byla krajem, byla okresem a byla i obcí. Z tohoto důvodu má pravdu pan kolega, že Praha v tomto smyslu má jen několik paragrafů, kterými se tato záležitost řeší. Myslím si, že kosmetické věci, které tam jsou a které vlastně sjednocují zákony, ničemu neškodí, nicméně souhlasím s panem kolegou, že jistá specifika Prahy, která jsme v podstatě přijali tím, že Praha má svůj vlastní zákon, že tedy Praha není krajem nebo jen obcí, se projevují mj. i v takové fatální věci, jako jsou zmíněné katastry, protože nenajdete podle mého názoru na celém území celého státu jiný příklad, kdy by se katastrální území nekryly s hranicemi příslušné obce. A domnívám se dokonce, tak jak jsem to konzultoval i s některými kolegy z Plzně a větších měst, že tomu tak není i tam. Nicméně Praha má svůj vlastní vývoj a myslím si, že je možné i tuto věc tady respektovat. Proto si myslím, že je možné samozřejmě přistupovat k Praze specifickým způsobem, nicméně jsem pro to, aby tento zákon v této chvíli prošel do druhého čtení, a to z jiného důvodu, a to z důvodu souvislostí mezi jednotlivými zákony, protože v průběhu projednávání ve výborech se může objevit něco, co je nezbytně nutné udělat ve všech strukturách, to znamená včetně Prahy, a pokud bychom tento zákon v té chvíli neměli na stole, tak pak bychom se mohli dostat do vážných obtíží s celou reformou veřejné správy. Ale myslím si, že je možné podle mého názoru diskutovat o tom, že některé změny v Praze potom, když zjistíme, že tato věc nenastala, můžeme provést změnovým zákonem, a v podstatě bychom takto mohli celou záležitost vyřešit.
Poslední věc, o které budu hovořit, je zákon o změně krajů. Tady musím říci, že jsem v podstatě podjatý, a podjatý jsem proto, že od prvního roku svého života až doposud žiji v jedné z těch oblastí, která je v tomto zákoně zmiňována. Nebudu se vracet k tomu, co s tímto nešťastným regionem provedla právě nešťastná reforma z roku 1960 a jak hluboko zavedla a jak strašné škody vykonala, nejen lidské, ale i ekonomické a další. Rád bych vás, vážené kolegyně a kolegové, prosil, protože v roce 1960 se s lidmi nikdo nebavil a házel je tam, kam se tehdejšímu režimu hodilo. My máme v této chvíli možnost, abychom se touto záležitostí znovu zabývali a znovu zvážili, zda názory občanů a obcí, z regionů, jsou natolik závažné, že je potřeba jim vyhovět, nebo jsou takové, které mají z hlediska celospolečenského takový problém, že jim vyhovět není možné. Ale snažně vás prosím, abychom to neudělali tak, jak se to udělalo v roce 1960, kdy někdo řekl, a tak to bylo. My jsme neměli možnost v době vzniku krajů tuto věc řešit a víte, že nakonec bylo i rozhodnutím sněmovny, že jsme se těmito věcmi nezabývali a řekli jsme, že se tím budeme zabývat později. Většina problémů je odstraněna v podstatě tím, že končí okresní úřady, ale jsou potom nešťastné regiony na hranicích, kterými bychom se měli zvlášť zabývat, a tady vás velmi prosím, abychom tento zákon propustili do druhého čtení, seriózně jsme se tímto zabývali a dali tak možnost občanům, aby věřili, že nový režim se v podstatě nechová tak jako předcházející, tzn. zabývá se podněty z těchto regionů.
Na závěr, dámy a pánové, vás velmi prosím, abyste opravdu zvážili klady a zápory této bezesporu významné změny, velmi významné změny ve vývoji našeho státu. Jsem vnitřně přesvědčen již dlouho o tom, že se vracíme k osvědčeným systémům, které zde osvědčeny byly, ale nevracíme se k nim plagiátorsky; vědomí toho, že vývoj jde kupředu, může přinést tomuto státu a této zemi prospěch.
Nepatřím mezi ty, kteří tvrdí, že reforma veřejné správy, a nikdy jsem to netvrdil, přinese nějaké ušetření počtu úředníků, ale jsem přesvědčen o tom, že v okamžiku, jestliže se nám podaří provést reformu až do konce, tak že to, že jsme zvolili systém spojené státní správy a samosprávy, že bude existovat balík peněz, že bude existovat kontrola nejenom směrem dolů, tzn. od vyšších orgánů k nižším, tak jak je to běžné ve státní správě, ale navíc zde bude fungovat kontrola prostřednictvím občanů přes zvolená zastupitelstva, tak právě tento systém může celou naši státní správu, resp. veřejnou správu, zefektivnit natolik, že po nějakých pěti nebo deseti letech si budeme moci říci, že krok byl udělán správným směrem.
***