Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(10.50 hodin)
(pokračuje Müllerová)

Já se ještě zastavím u jedné věci. Zaznělo zde, že stávající penzijní připojištění se státním příspěvkem dnes zahrnuje poměrně velký počet účastníků - kolem 2,5 milionu obyvatel. Je to poměrně velké číslo ve srovnání s okolními státy. Ale problémem tohoto připojištění není počet účastníků, ale je to problém malých částek, které tito účastníci z penzijního spoření vkládají.

Dalším problémem stávajícího penzijního připojištění je, že penzijní připojištění nemá charakter důchodového pojištění, ale pořád charakter spíše krátkodobého spoření, kterého se účastní spíše lidé starší nad 50 let, a vlastně ti mladí do toho zapojeni nejsou. Všichni tito lidé samozřejmě využívají výhod státního příspěvku a pochopitelně i daňových výhod. Naproti tomu v případě zaměstnaneckého penzijního připojištění, tam jde vlastně o uzavřený systém, tak tam jsou pouze úspory na dani a úspory na pojistném. Domnívám se, že náš občan je mnohem více vždycky spokojen s tím, když něco dostane, v tomto případě se jedná o přijetí státního příspěvku, než pouze s tím, že by si občan mohl uplatňovat úlevu a odpočítávat úlevu na dani. Toto považuji za velmi důležitý moment a myslím si, že ani toto nebude účastníky zaměstnaneckého penzijního fondu tolik motivovat, jako je dnes motivuje státní příspěvek k penzijnímu připojištění.

Ještě zde zazněla věta, že vláda by se měla starat o větší bezpečnost v investování do penzijních fondů, a nejen do penzijních fondů. Domnívám se, že toto vláda měla snahu řešit právě v nepřijaté novele, o kterou jsme se zasloužili tuším na minulé schůzi sněmovny. Takže jsem také přesvědčena o tom, že by tato bezpečnost investování měla být větší a že bychom se tím měli vážně zabývat.

Jinak se připojuji k návrhu na zamítnutí.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Doktor.

Poslanec Michal Doktor: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, kolegyně a kolegové. Není asi nic divného na tom, když se předkladatel nějakého tisku, který sněmovna projednává, snaží zaujmout naši pozornost a snaží se přesvědčit, že právě jeho vize řešení je ta nejbezpečnější a nejúčinnější.

Velmi pozorně jsem poslouchal pana místopředsedu vlády a velmi pozorně jsem poslouchal tu část jeho vystoupení, která se věnovala právě bezpečí a zajištění vkladů účastníků zaměstnaneckého penzijního připojištění. Musím ale říci, že vycházím-li z určité zkušenosti, z určité reálné situace, v níž měla právě vláda sociální demokracie možnost ukázat nám, nakolik je vládou schopnou reagovat na kritické podněty, na určité negativní impulsy na finančním trhu, a reálně a velmi efektivně zasáhnout, pak musím říci, že se obávám, že tato vláda není tou vládou, byť nabízí zákon, který má řadu bezpečnostních prvků a řadu omezení pro to, aby se nemohly opakovat některé negativní zkušenosti z minulosti, která je schopna efektivně zasáhnout.

Musím uvést jednu spojitost a jeden příběh. Vláda sociální demokracie naprosto pominula impulsy, které se odvíjely na trhu finančních produktů v sektoru finančních záložen. Každý ví, že jsem se do této kauzy několikrát iniciativně zapojil, několikrát jsem v této kauze vystupoval a nabízel vládě řadu řešení, a vláda ve své velkorysosti tato řešení opomíjela. Když vláda sociální demokracie vstoupila do reálné politiky a měla v ruce reálné nástroje, jak mohla takovou kauzu řešit, řekněme, že to bylo v září 1998, s ročním odstupem promeškala období, kdy v sektoru družstevních záložen se objevilo 7 miliard navíc.

Vláda sociální demokracie nám říká, že je vládou schopnější, je brilantnější při ochraně vkladů a úspor našich obyvatel, než byly vlády jiné, a přitom my víme, že jsme museli na půdě Poslanecké sněmovny řešit jednu konkrétní doložitelnou kauzu, ve které vláda naprosto jasně a demonstrativně ukázala, že stát není takovým ochráncem, jaký slibuje vkladatelům a střadatelům například v takových kauzách, jako jsou zaměstnanecké penzijní fondy nebo zaměstnanecké penzijní připojištění.

Když jsem uváděl kritické výtky, které směřovaly k tomu, že se má celá tato kauza, byť možná může někomu vadit spojitost kampeliček a spojitost zaměstnaneckých penzijních připojištění, tak když jsem uváděl, že ukončit tuto kauzu vydáním dluhopisů ve výši 6 miliard, a všichni víme, že tento příběh u konce není, že je tu poslanecká aktivita, která nabízí stejné řešení, resp. další výplatu ve výši 1,2 miliardy, tak jsem uváděl, že je to dobrodružství, na které každý z nás přispěje určitou částkou, vláda tvrdila, že je to návratná výpomoc, ale tomu tak samozřejmě není. To jsou peníze, které propadnou jako výdaj státního rozpočtu a nikdy se zpátky nevrátí.

Bohužel mě pan místopředseda nepřesvědčil, že systém, který nabízí, je bezpečnější než dobrodružství kampeliček. Nevěřím ani tomu, že vláda nabízí zásadní kvalitativní změnu, a nevěřím, že je možné opomenout tuto ještě neskončenou zkušenost, která bude předmětem dalších výdajů ze státního rozpočtu, kde bude jak stát, tak instituce, které byly v této kauze jakýmkoliv způsobem zainteresovány, předmětem řady podání oznámení u orgánů činných v trestním řízení. Není možné na jedné straně říkat, že nabízíme produkt, u kterého nám toto srovnání vadí, a přitom nový zákon o penzijním připojištění nese všechna tato rizika, která s sebou nesly kauzy kampeliček. Je jedno, že bezpečí, které je vytvářeno formou depozitáře a formou oddělení se od těch samých podnikatelských subjektů, je tady daleko preciznější, to nepopírám, ale ona zkušenost s nakládáním s takovými zdroji, zkušenost, jak stát dokáže uhlídat podnikání několika stovek, ba tisíců takových subjektů, a odborná veřejnost oprávněně očekává, že subjektů penzijního připojištění, zaměstnaneckých penzijních fondů, takovýchto institucí bude více než sto, já prostě nevěřím tomu, že stát je schopen takto efektivní kontrolu dělat a že je schopen zasáhnout včas.

Chtěl bych se zmínit ještě o jedné věci, o níž jsem se zmiňoval už v průběhu svého jiného vystoupení. V podstatě mi vadí, myslím si, že je naprosto nesprávně a zavádějícím způsobem používán termín "pojištění". Pojištění je přece finanční nástroj nebo pojistný instrument na to, aby se člověk pojišťoval na nějakou událost, která je sice předvídatelná, ale rozhodně není zcela obvyklá. Kdyby byla tak obvyklá, že nastává ve 100 procentech, tak mě na ni nikdo nepojistí. A my neustále mluvíme o jakémsi pojištění či připojištění na stáří. Stáří přece není nic neočekávaného, každý z nás v den, kdy se narodí, ví, že také zestárne, a proto by bylo daleko jednodušší, daleko upřímnější, abychom mluvili o tom, že v podstatě máme nabídnout občanům alternativu odložené spotřeby. V průběhu tohoto prodlení dojde k určitému zhodnocení jejich zdrojů s tím, že tyto zdroje budou čerpat v období ekonomické neaktivity nebo v období, kdy jejich ekonomická aktivita je nižší.

***