(17.30 hodin)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Promiňte, pane ministře. Prosím o klid ve sněmovně!
Ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Tímto pozměňovacím návrhem tedy, jak bylo správně v Senátu poukázáno, se vlastně toto všechno nabourává.
Chtěl bych říci, a myslím, že v tuto chvíli to mohu udělat i za vládu, že vláda České republiky si myslí, že některé kompetence bezpečnostních služeb, ať už Policie ČR, nebo zpravodajských služeb, bude do budoucna zapotřebí přehodnotit. Já osobně jsem stoupencem toho, aby došlo k postupnému posílení pravomoci bezpečnostních složek, ale to posílení musí vzejít z poněkud hlubších diskusí, a ne na základě pozměňovacího návrhu, který je v Poslanecké sněmovně odhlasován, aniž by většina poslanců dohlédla, kam takový pozměňovací návrh může vést.
Čili na základě těchto skutečností, které nechci dále rozvíjet, doporučuji Poslanecké sněmovně schválit návrh zákona ve znění schváleném Senátem Parlamentu České republiky.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Grossovi a ptám se, zda se chce k pozměňovacím návrhům Senátu vyjádřit zpravodaj výboru pro obranu a bezpečnost pan poslanec Tomáš Kladívko. (Poslanec Kladívko: Nikoliv.)
Nemá zájem se vyjádřit, a proto otevírám rozpravu a chci připomenout, že při novém projednávání návrhu zákona nejsou přípustné pozměňovací návrhy. V rozpravě jako první vystoupí pan senátor Josef Jařab, kterému uděluji slovo.
Senátor Josef Jařab:
Vážená paní místopředsedkyně, ctěná sněmovno, po slovech pana ministra - předkladatele a jeho vidění celého projednávání návrhu zákona v Senátu by mi stačilo říci, že jsme rádi, že jsme v Senátu mohli přispět k tomu, aby návrh azylového zákona byl účinný, aby vstoupil v platnost i s těmi drobnými pozměňovacími návrhy a aby byl očištěn od neorganicky přičleněných dalších článků.Snad bych ale přece jenom využil této příležitosti, poněvadž jsem tu poprvé, abych vyjádřil obecně to, že můžeme být rádi, že jsme se stali zemí, která projednává žádosti o azyl, protože nebylo mnoho těch, kteří se dožadovali azylu do Československé socialistické - ať už federativní nebo nefederativní - republiky před rokem 1989.
Pochopitelně, že s tím vším souvisejí i některé potíže a že s tím souvisí také řekl bych potřeba legislativních norem. Myslím si, že azylový zákon a právní normy kolem azylových řízení jsou v jakémsi procesu dolaďování na celém kontinentě a na celém světě. Proto si myslím, že ani tato norma nebude posledním zásahem a že praxe nás donutí, abychom se k jednání znovu vrátili.
My samozřejmě souhlasíme s tím, že návrh zákona opravdu vede k větší efektivnosti, ke zrychlení azylového řízení a také k tomu, aby nebylo zneužíváno azylového řízení k jiným účelům. Čísla azylantů od 8 tisíc v roce 2000 ke 20 tisícům, které vidíme už dnes v tomto roce, nás stavějí před tento úkol. A tento úkol je samozřejmě úkolem nejenom naším, ale zřejmě všech států, které jsou na té straně, která azylanty přijímá, kam lidé, kteří nedobrovolně opouštějí svoji vlast, se obracejí o pomoc. Na tyto lidi se myslí také na půdě Rady Evropy v rezoluci, kterou schválila Rada Evropy - je to rezoluce číslo 1258 - po událostech 11. září. Ta rezoluce se jmenuje Demokracie proti terorismu, a v jednom jejím článku všechny členské státy Rady Evropy, ale také ostatní státy jsou vyzývány k tomu, aby se v rámci zpřísnění a zvýšení efektivnosti azylového řízení nezapomínalo také na to, aby se tato řízení realizovala skutečně velmi citlivě.
Přesně k tomu směřovaly dva naše pozměňovací návrhy, tedy senátní pozměňovací návrhy, to znamená, že žadatel o azyl se nevrací ještě před rozhodnutím soudu, dává se mu možnost vyjádřit se ke shromážděným podkladům, popřípadě je doplnit, a za druhé, že žadateli je možné i poté, co neuspěl - vzhledem k rychlému vývoji mezinárodní situace a také vzhledem k situaci osobní v případech, kdy k tomu bude důvod, tedy v případech hodných zvláštního zřetele - svoji žádost opakovat.
A pak je tu praktická záležitost jakéhosi doplnění, přechodného ustanovení pro ty, kteří podle platných norem, podle platného zákona jsou v pracovním poměru.
Poslední část si zaslouží samozřejmě pozornosti i v budoucnu, protože si myslím - jak pan ministr naznačil -, že je asi potřeba se zabývat tím, jak řešit celou problematiku výzvědných prostředků v oblasti policie a tajných služeb. Je to záležitost velmi citlivá, a právě proto je to záležitost, která bude muset být vždycky provázena kontrolními mechanismy.
Domnívám se, že tak jak byly velmi neorganicky a nakvap přidány články k návrhu azylového zákona, že to je málo přesvědčivé, že je to svým způsobem dokonce i varující.
V rozpravách ve výborech i na plénu a také s ředitelem BIS jsme mluvili o těchto věcech a dozvěděli jsme se, že v podstatě jak policie, tak bezpečnostní služby mohou v rámci současného platného zákona plnit své úkoly, ale že by to bylo snadnější, kdyby se přijaly tyto články. Musím říci, že samozřejmě řada věcí by mohla být snadnější, ale v demokracii musíme hledat právě ty mechanismy, které zajišťují vzájemnou kontrolu. A z tohoto důvodu se asi k těmto zákonům a k těmto záležitostem vrátíme, ale v tuto chvíli bychom byli rádi, kdybyste přijali naše pozměňovací návrhy.
V závěrečném hlasování v Senátu se pro návrh zákona, který byl označen jako senátní tisk č. 116 ve znění pozměňovacích návrhů, vyslovilo z přítomných 66 senátorek a senátorů 60 pro a 3 byli proti. Byl bych rád, kdyby Poslanecká sněmovna tento závěr mohla svým hlasováním potvrdit.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Hlásí se někdo dále do rozpravy? Není tomu tak, rozpravu tedy končím.
Já jsem vás v mezidobí všechny odhlásila, proto prosím o novou registraci.
Přistoupíme k hlasování podle § 97 odst. 4 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. K přijetí následujícího usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců.
***