(10.20 hodin)
(pokračuje Payne)
To stačí, když to párkrát zkusíme a vláda si nepřečetla z analýzy toho, jak přímá demokracie funguje ve Švýcarsku. To se párkrát zkusí a zjistí se, že tomu tak je, že prostě neprochází žádný rozumný návrh. Z tohoto důvodu Švýcaři zavedli tzv. dvojité ano, doppeltes ja. To znamená, že občan může říci: já souhlasím s alternativou jedna a té dávám přednost, a kdyby neprošla, tak je pro mne přijatelná i alternativa dvě, třeba ten parlamentní návrh. Ale já chci, aby taková předloha existovala, je mi jedno, v jakém provedení. To je řekněme novinka v přímé demokracii, to je ustanovení, které je pár roků staré. To dvojité ano je možností, jak alespoň dosáhnout nějakého rozhodnutí, když už obtěžujeme lidi hlasováním, to znamená chceme po nich, aby se vyjadřovali k nějaké otázce, která se jich až tak přímo nedotýká, tak aby alespoň z toho nějaké rozhodnutí vylezlo. Nejenom že vláda neumožňuje, aby to rozhodnutí bylo naplněno a provedeno, neříká, kdo to rozhodnutí provede. My ale ani vlastně nesměřujeme k tomu, aby to referendum rozhodlo. A vzpomeňme si na Slovensku na ta zmařená referenda, která prostě nic nerozhodla, která vlastně znamenají, že se vyhodily peníze, a výsledkem toho experimentu je, že lid neví, stát neví. Udělali jsme referendum a my nevíme, k čemu to všechno je.
Proces rozhodování v demokracii má směřovat k výsledku, tak se píší všechny jednací řády, tak se píší zákony o referendech, aby se rozhodlo, ne aby se řeklo, že nevíme. Z toho důvodu, že nemáme správně formulovanou otázku, umožňujeme dvakrát hlasovat o téže věci, což je v normálních demokratických systémech zakázáno, když tak se musí hlasovat o jiné věci, o jiném balíku smluv, který sjedná jiná vláda, v jiných podmínkách přístupu, ale to platí i o těchto politických rozhodnutích, to platí i o legislativních rozhodnutích. Teoreticky někdo může předkládat 300 tisíc podpisů na předložení zákona o obecní policii a může to předkládat každé dva roky a vždycky se o tom může konat referendum. Protože nevíme, kdo je vlastně suverénem - z tohoto zákona, zejména z té vládní předlohy se zdá, že suverénem je spíše vláda, že lid je takový ten poddaný, otrocký, který musí dělat to, co vláda přikáže - z důvodu, že nevíme, kdo vlastně má správně podle osvědčených principů přímé demokracie iniciovat referendum, z důvodu, že se pouštíme do oblasti neprobádané, do oblasti nějakého plebiscitu, kde rozhodujeme o politických otázkách, že nevíme jakou závaznost má takové politické rozhodnutí, že neumíme takové politické rozhodnutí provést, že občan nemá záruku, že jeho rozhodnutí bude provedeno, z toho důvodu, že ignorujeme modernější postupy přímé demokracie, protože je to prvek, který se vyvíjí, a my ignorujeme, že v posledních deseti letech došlo i v této věci k nějakému vývoji, domnívám se, že vládní návrh je zejména špatný.
Vládní návrh obsahuje tolik nedostatků a je takovým slepencem nejrůznějších nápadů, které kdekoho napadly, že mi připadá, že o něm ani dál nemůžeme jednat. Proto u něj navrhuji, abychom ho zamítli.
U senátního návrhu, kde řekněme ta chyba by mohla být napravena, kdybychom dokázali formulovat lépe otázku, kde kdybychom vypustili opakované hlasování, které je opravdu nedůstojné, dělá z občana člověka, který asi nerozumí tomu, co chce, tak si myslím, že z toho senátního návrhu možná bychom dokázali nějaký návrh, který bude odpovídat současným zvyklostem v Evropě a bude reflektovat na moderní výsledky v přímé demokracii, které jsou známy a publikovány, tak bychom možná z toho takový návrh dokázali vykouzlit. Z toho důvodu se domnívám, že tam bychom měli propustit ten senátní návrh vypustit.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou pan kolega Laštůvka.
Poslanec Vladimír Laštůvka: Pane předsedající, vyslechli jsme velmi zajímavé expozé a nemohu na to aspoň kratičce nezareagovat. Při vší úctě ke kolegovi Paynovi nerozumím zcela přesně, co chtěl říct, nevím tedy, jestli lid této země je hoden toho, aby spolurozhodoval o tak bezvýznamné věci, jako je vstup do Evropské unie.
Samozřejmě osvěta je dobrá i v Poslanecké sněmovně, nicméně když jsme u těch kulinářských popisů, tak možná vládní návrh z pohledu někoho může být dort pejska a kočičky. To, co jsme vyslechli, byl Eintopf, který byl opravdu nejedlý. Reagovat na všechny jeho komponenty by bylo poměrně dost obtížné.
Velice rád bych se zeptal - a to možná už přesahuje rozsah věcné poznámky, vidím, že gestikulují kolegové, že bude ještě příležitost, abych ty dvě myšlenky rozvedl. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego, za provedenou samoregulaci.
Dalším přihlášeným v pořadí je pan poslanec Cyril Svoboda, připraví se pan kolega Vojtěch Filip.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, některý z kolegů hned poznamenal: ano, je to zákon o referendu, to znamená, že vystoupí ti, co vystoupili, protože je to stálá sestava, která vždycky vystupuje k referendu, a já k této sestavě patřím.
Takže já znovu zopakuji, že si myslím, že máme mít odvahu přijmout obecný zákon o referendu, a opakuji jeden ze základních argumentů. Totiž to je to, kdy máme dát šanci občanům, aby v průběhu volebního období se vyjádřili k některým zásadním otázkám. Tady se nevede vůbec debata o podstatě referenda, zda se má týkat toliko ústavních otázek, nebo zda ústavní otázky mají býti vynechány, nevede se debata, zda referendum se může konat kdykoliv, nebo v den voleb, abychom ušetřili náklady, nevede se tady debata o tomto referendu, protože tady už je politická scéna rozdělena mezi určitou skupinu, která chce obecné referendum, a drtivou většinu, která žádné referendum nechce. Opakuji: žádné referendum nechce. Referendum o vstupu do Evropské unie je pouze pasivní přijetí danosti, že se jinak o vstupu do Evropské unie nedá rozhodnout než referendem. To je trpné přijetí tohoto rozhodnutí, že se má rozhodnout referendem, protože se to předpokládá.
Myslím si, že bychom měli dát šanci obecnému referendu. Za nejsilnější argument považuji, že jenom existence tohoto zákona je varování politické elitě, že se má nějakým způsobem chovat. Totiž varováním, že pokud se politická elita nechová, jak se chovat má, tak referendem může být přinucena k určitému chování. Jako příklad mohu uvést například přijaté zákony o volbách nebo o České národní bance a některé jiné zákony, které kdyby byly předloženy v některých zásadních otázkách k lidovému hlasování, tak jsme si mohli ušetřit řadu problémů, které jsme měli, protože od počátku bylo jasné, že tyto zákony nejenom že byly neústavní, ale jsou v rozporu s vůlí většiny obyvatel.
Očekávám, že dojde ke kompromisu. Kompromisem zřejmě bude zákon o vstupu do Evropské unie. Považuji to za jakousi prohru politické elity, protože pouze pasivně budeme trpět to, co máme udělat.
Jinak také oceňuji to, co říkal pan kolega Payne. Za prvé jsem tomu moc nerozuměl a bylo by dobré, kdyby to bylo vydáno jako příručka pro voliče v České republice.
Místopředseda PSP Ivan Langer: No, mám pocit, pane poslanče, že byste si ji měl určitě zejména vy přečíst, tuto příručku.
Uděluji slovo panu poslanci Filipovi, poté panu poslanci Fajmonovi.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, paní a pánové, ještě před svým projevem budu krátce reagovat na předřečníka. Myslím, že je škoda, že on sám jako předseda jedné z politických stran čtyřkoalice sám chce rezignovat na trpné přistoupení zákona o referendu, který bude jednorázovým zákonem. Myslím si, že má dostatek prostředků a možností, aby jednal se senátorským klubem nejen KDU-ČSL, ale i se senátorským klubem ostatních politických stran čtyřkoalice, resp. trojkoalice, aby v Senátu se našla jiná ústavní většina, než se našla pro přijetí senátního návrhu.
***