(10.30 hodin)
(pokračuje Filip)
To je škoda, myslím si, že by on sám neměl rezignovat.
A teď k samotným jednotlivým tiskům. Já bych mohl vyčítat tisku 1039 leccos, ale neučiním tak vzhledem k tomu, že jsem veden snahou, aby v ČR existoval obecný zákon o referendu, aby našla Poslanecká sněmovna a Senát dostatek vůle na to, aby Ústava ČR byla naplněna.
Mě svým způsobem mrzí, jak vystoupil pan kolega Payne. Ono nazvat něco slepencem a k tomu slepenci svými vystoupeními neustále tlačit jakéhokoliv navrhovatele, je trochu nezodpovědné. A myslím si, že obvinit někoho, že nezná ani příručku pro prvovoliče ve Švýcarsku, je mimo rámec této debaty. Já nevím, jestli podle toho, co říkal pan kolega Payne, jestli vůbec četl Ústavu České republiky - kdybych měl replikovat jeho slova. A nevím, jak může pochybovat o tom, kdo je suverénem v České republice. Ano, já jsem přesvědčen, že ten, kdo skutečně chce naplnit ústavní slib poslance Parlamentu ČR, musí svým způsobem dát za pravdu obecnému zákonu o referendu. Protože včera jsme si tady ústavní slib vyslechli při přijetí slibu nového poslance a tam se říká "v zájmu všeho lidu". A lid je suverénem v České republice a podle mého soudu odkazy na to, že jsme parlamentní demokracií, u tak zkušeného politika, jako je kolega Payne, by neměly zaznívat z této tribuny.
A teď ještě jednu poznámku, která mě zarazila při komentářích týkajících se tisku 1039, a to je poznámka, která - budu volně parafrázovat - říká "drtivá většina nechce referendum". Která drtivá většina? Drtivá většina senátorů? Drtivá většina poslanců? Vy chcete zaměnit 10 milionů občanů nebo 7 milionů voličů za 281 zákonodárců? O které drtivé většině chcete hovořit?
Nemáme odvahu se podívat sami sobě do očí a říci, koho zastupujeme a že ti, kteří dali ve volbách hlas té nebo oné politické straně, mají stejná práva jako zákonodárci? Mají stejná práva k rozhodování a my jsme povinni jim předložit správnou otázku. A tady souhlasím s kolegou Cyrilem Svobodou, že jsme se měli zabývat jinými věcmi, které jsou obsahem těch jednotlivých tisků, než se tady zatím komentuje. A na tu otázku konkrétně položenou čekat normální lidskou odpověď každého z voličů v České republice. To je přece principem zákona o referendu.
A samozřejmě mohu vyčítat tisku 1039, že neobsahuje povinnost počtu zúčastněných, a mohu za to vyzdvihnout zákon senátní. Na druhou stranu bych se musel zamyslet nad tím, jestli by nebylo možné v ústavním systému zavést povinnost jakési minimální účasti ve volbách, a potom bychom si museli říci, kterou z komor českého Parlamentu by taková povinnost musela stíhat - jestli to bude Poslanecká sněmovna, a riskovat, že Poslanecká sněmovna nevznikne, anebo Senát, kde existují jednomandátové většinové obvody a více se blíží zákon o referendu, resp. o provádění referenda právě volbám do Senátu. Takový ústavní systém, jestli to Senát myslel vážně, s minimální účastí, tak nechť také zavede Senát sám pro volbu do Senátu, protože já to nebudu navrhovat, abych nebyl označen za nepřítele Senátu. Senát o tom musí uvažovat.
Setkáváme se s tímto návrhem podruhé, s tou minimální účastí v referendu. Poprvé jsme se s tím setkali u Unie svobody, když navrhovala - teď se omlouvám, že jsem to zúžil, ale tam nebyli jenom poslanci z Unie svobody - když byl předložen návrh o referendu o spuštění nebo nespuštění Temelína.
Tento obecný princip, o kterém se tolik diskutuje, byl navržen. Většinou se ovšem od těch navrhovatelů dočkáváme toho, že tento princip je nesprávný. A já musím chtě nechtě, ač velmi nerad, přisvědčit spíše vládě, protože bohužel dnes jsme v situaci, kdy řada občanů z důvodů, které tady velmi pregnantně myslím řekl místopředseda vlády a pan Cyril Svoboda, není ochotna jít k volbám právě proto, že rezignuje na naši schopnost se vůbec zabývat názory občanů.
Čili pokud mám nebo nemám vyčítat něco návrhu - já tak neučiním. Jediné, co je potřeba vydiskutovat a co je předmětem této debaty v obecné rozpravě v prvním čtení, je, jakým způsobem zavádíme kontrolu ústavnosti Ústavním soudem. Vezměme si obecný princip postavení českého Ústavního soudu v ústavním systému České republiky. Ústavní soud sám nemůže posuzovat ústavnost. Ústavnost je dána kvalifikovanou většinou Poslanecké sněmovny a kvalifikovanou většinou Senátu. Ústavní soud, pokud má zůstat ústavním orgánem, rozhoduje pouze podřízenost nebo vlastní obsah obecného zákona proti zákonu ústavnímu. Pokud tady vláda navrhuje, aby Ústavní soud posuzoval určitým způsobem samotný obsah ústavního zákona, dáváme mu ještě větší pravomoc a doufám, že pan místopředseda vlády dostatečným způsobem zdůvodní, co jej k tomuto návrhu vedlo, protože tento posun je velmi výrazný. Já osobně - a je to z některých mých návrhů, které se týkají zákona o Ústavním soudu, pravděpodobně patrné - nejsem příznivcem dalšího posilování role Ústavního soudu v českém ústavním systému vzhledem k tomu, že se z něj vytváří ne de iure, ale de facto třetí zákonodárná komora, a to si myslím, že je trochu veliké riziko.
A nyní k zákonům, které buď ústavní zákon provádí, anebo k senátnímu návrhu. Nejdříve k tomu provádějícímu zákonu. Zase říkám, že si většinu svých výhrad nechám na obecnou rozpravu ve druhém čtení a zejména na podrobnou rozpravu ve druhém čtení, kdy si myslím, že opisování našeho současného volebního systému a možnost kontroly, která se odehrává pouze na okrskových volebních komisí, je podle mého soudu velkým rizikem.
Vyslechli jsme si tady několikrát zprávu v rámci Meziparlamentní unie o tom, jakým způsobem ingeruje OBSE, příp. Rada Evropy například do volebního zákona v Bělorusku a jinde, a říkali jsme - nebo my sami jako zákonodárci České republiky jsme říkali, že je velmi riskantní a zčásti nedemokratické, že politické strany nemají kontrolu celého průběhu voleb, to znamená od té účasti okrskových volebních komisí až po ústřední volební komisi. Ale tento systém jsme, žel i proti vůli poslaneckého klubu KSČM, ale musím říci, že i proti vůli jiných zákonodárců, nejen nás, jsme zavedli a poslední kontrola, občanská kontrola zákona o volebním procesu, procesu provádění referenda zůstává na okrsku a všechno ostatní, promiňte mi to, je v rukou byrokratů. Já s tímto principem nesouhlasím, ale protože nechci zabránit, nechci zabránit přijetí toho zákona, nechci zabránit tomu, aby se občané ČR mohli vyjádřit k přístupu České republiky do Evropské unie a velmi bych si přál, aby tato možnost jim byla dána, tak nebudu napadat ani zákon o provádění referenda, tisk č. 1040.
***