(11.30 hodin)
(pokračuje Doležal)

Naopak znám mnoho zákazníků, kteří si doklad rádi nevezmou. V ten moment registrační pokladna ztrácí svůj význam. Víme to všichni. Obzvlášť v předloženém tisku navrhneme to, že pokud je zboží prodáváno prostřednictvím faktury a placeno hotově, netýká se registrační pokladny, tím pádem není evidováno. Pokud to budeme chtít někdo obejít, stačí nakupovat za faktury.

To jsem chtěl na úvod, abychom věděli, že myšlenka je možná dobrá, ale její uskutečnění není tak jednoduché, jak se předkladatelé domnívají.

Nyní se obrátím k názvu předkládaného materiálu. Ten s obsahem nemá nic společného, to již zde řekl zpravodaj. Co je zajímavé, nebylo zde zmíněno stanovisko vlády, které v úvodu má krásnou větu: přestože s návrhem souhlasí, je třeba změnit název návrhu zákona tak, aby odpovídal jeho obsahu. To je fascinující věta. Odvaha předložit takový návrh mě překvapuje.

Co mě ještě více překvapuje - kdo tento návrh předkládá. Mě mrzí, že vystupuje kolega Vlček, u kterého to chápu. Je to jeho volební program. Překvapuje mě spíše vývoj Unie svobody, která postupem z pravicové strany se nám tlačí rychle nalevo - a pozor, kolegové ze sociální demokracie, aby vás v dohledné době nevytlačili! Protože i oni jsou podepsáni pod tímto návrhem zákona. (Potlesk.) Takže škoda, že ho nepředkládají oni.

Přesto bych rád doplnil historii vývoje této normy. Ta byla sněmovně předložena už dvakrát, a to poprvé 8. prosince 1999, kdy byla v prvním čtení zamítnuta. Podruhé byla předložena a projednávána 23. února 2001 na 34. schůzi - opět zamítnuta. Dnes ji zde máme znovu.

Pokud porovnáme tyto normy, zjistíme, že jsou identické. Jsou tam drobné úpravy, které spočívají v tom, že některé rozhodující záležitosti jsou přehazovány ze znění zákona do prováděcích předpisů. To znamená, že se rychle schovávají, aby nebylo možné o nich hovořit, protože přílohou předložené normy nejsou, přestože to jednací řád požaduje. Co v těchto prováděcích předpisech má být? Poměrně důležité věci. Mají v nich být stanoveny podmínky certifikace, to znamená, co má obsahovat žádost a samozřejmě jaké mají být funkční a technické požadavky na pokladny. Má v nich být stanoveno, jak má být vedena servisní kniha. Dokonce v nich má být upraveno udělování autorizace servisních středisek. Domnívám se, že nejdůležitější věci, které by tento zákon měl upravovat.

Nedomnívám se, kolegové, že máte takovou odvahu svěřit toto státním úředníkům a neprojednat to sami.

Co mě nejvíce v zákoně překvapuje, je, že každý obchodník musí mít podepsanou servisní smlouvu se střediskem, ale nikdo už nestanoví, za kolik a za jakých podmínek. Ale musí. To znamená - co si servisní středisko poručí, to on musí splnit. To mi nepřipadá zrovna košer.

Když se budeme dívat dál - velice zajímavý je i vývoj důvodové zprávy. U prvních předloh byly náklady na státní rozpočet. Světě div se - v poslední, což je tato předloha, už je vše velice v zisku, dokonce se hovoří o desítkách miliard. Domnívám se, že to je naprostý nesmysl.

Nejvíce mě zaujala otázka, že každý podnikatel bude muset hradit povinný servis, který bude v rozmezí 2,5 až 3,5 tisíce korun. Pokud si to vynásobíte počtem registračních pokladen, zjistíte, že podnikatelé budou každoročně vynakládat 1,15 miliardy korun na servis pokladen. To neznamená, že jim je bude někdo opravovat. Ne, to jim je bude kontrolovat. Kde se toto odrazí? Samozřejmě se to odrazí v příjmech státního rozpočtu.

Nebudu dál procházet celý vývoj výpočtu, proč zavedení registračních pokladen je ziskové. Přečtu vám akorát jednu zajímavou větu. Byl bych rád, kdyby si ji všichni podnikatelé vyslechli. Konstatuje, že minimálně u dvou třetin povinných subjektů dochází k uvádění neúplných a zkreslených údajů pro daňové účely. To znamená, že dvě třetiny českých podnikatelů podle názoru předkladatelů jsou podvodníci. To považuji za velice, ale velice riskantní tvrzení, a dokonce i odvážné.

Poslední věc, která je velice zajímavá, je porovnání se zahraničím. Se zájmem jsem si přečetl, které země registrační pokladny využívají. Jsou to všechny postkomunistické a k tomu Řecko, Turecko a Itálie. Docela rád bych věděl, kam hodláme směřovat ve svém vývoji. Jestli tímto směrem - potěš pánbůh.

Dále bych rád zareagoval na rozpravu. Jestli vedlejším produktem zavedení registračních pokladen má být řešení terorismu, myslím si, že to pan ministr vnitra netuší a měl by zde být, aby nám to i potvrdil. Ale já si myslím, že to pravdou není. To bych zde velice nerad slyšel.

To, že zákon vytváří podmínky - domnívám se, že se snaží vytvářet podmínky, aby byli postiženi špatní obchodníci. Ale určitě je nevytváří.

Co se týká Svazu obchodu - to zde zaznívá při každém čtení. Je třeba se podívat, kdo je členem Svazu obchodu. Členy Svazu obchodu jsou velké řetězce, převážně velké řetězce. Samozřejmě pro ně je likvidace malých a středních obchodníků velice zajímavá, protože oni jakýsi systém registračních pokladech mají, to znamená, že oni ho jenom obnoví. Oni servis už platí dávno, pro ně to nejsou nové náklady. Pro ně je to výhodná likvidace konkurence prostřednictvím státu. To mi také nepřipadá jako rozumný důvod.

Poslední věc. Pokud bychom si chtěli zahrávat s myšlenkou, proč vláda nečerpá ze zkušeností sousedních států jako třeba Německa, které registrační pokladny má, ale nezavádí je povinně, ale kdo má příslušnou pokladnu zavedenu, má určité výhody. Není to snad cesta, jak pomoci těm poctivým? To znamená, že když si koupí a zřídí registrační pokladnu, bude mít výhody. Ne jim vyhrožovat, že když si ji nekoupí, tak se těšte.

Z těchto důvodů navrhuji zamítnuti tohoto návrhu zákona v prvním čtení. Děkuji. (Potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Korbel, připraví se pan poslanec Kalousek.

 

Poslanec Ladislav Korbel: Vážený paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, za prvé bych zareagoval na kolegu Doležala. Myslím si, že nejde o to doleva, doprava. Zde jde o to, kdo jsou slušní a kdo jsou nepoctiví. Možná že část lidí z ODS odešla proto, že nesouhlasila s tím, že není podpora malého a středního podnikání. Myslím si, že právě zde existuje určitý názor, že by se mělo podpořit malé a střední podnikání, aby se daly rovné šance všem. My to máme v programu. Myslím si, že rovné šance by se měly dát i malým, i velkým. Měly by se dát podmínky, že jestliže někdo platí faktury, to znamená, jestliže je to i na fakturu a je to hotově, vystavuji doklad, že jsem dostal hotově peníze. To bych chtěl dodat.

K porovnání s cizími zeměmi. Ano, některé vyspělé ekonomiky nemají registrační pokladny, ale většinou to vychází z toho, že tam je určitá úroveň relevantních právních norem a daňových systémů, je tam určitá úroveň kultury podnikání a existuje tam určitý korektní vztah mezi podnikatelem a finančním úřadem. To je další věc k tomu, co řekl kolega.

U Slovenské republiky jsme zjistili, že zavedením registračních pokladen se zvýšily evidované tržby o 10 až 15 %. To je na začátek ke kolegovi Doležalovi.

Nyní bych se krátce zmínil o tom, proč jsem podepsal tento zákon a proč s tím souhlasím. V devadesátých letech se Česká republika - potažmo Československá republika - přihlásila k principu volného trhu hospodářské soutěže a postupně začala vytvářet podmínky pro podnikání v České republice. V těchto přijatých principech pokračovaly všechny vlády včetně této.

Vytváření rovných podmínek k podnikání je jedním ze základních pilířů ekonomické úspěšnosti státu, to je vytváření takových podmínek, které naplňují základní činnost podnikatelského subjektu, to znamená vytvářet zisk.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP