(18.40 hodin)
(pokračuje Filip)
Abychom se něco dozvěděli o činnosti Českého rozhlasu, o činnosti Rady Českého rozhlasu. Myslím, že by to bylo pro projednávání zákona velmi důležité. Činím tento procedurální návrh na přerušení bodu a zařazení bodů 171 a 172. Po projednání těchto dvou bodů bychom v tomto bodu pokračovali.
Místopředseda PSP František Brožík: Je to váš procedurální návrh, pane poslanče. Já o něm nechám hlasovat, a to neprodleně.
Všechny vás odhlašuji a žádám, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami.
Budeme hlasovat o procedurálním návrhu pana poslance Filipa na přerušení projednávání tohoto bodu.
Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 462 z přítomných 133 poslanců pro 29, proti 92. Návrh nebyl přijat.
Myslím, pane poslanče, že poté vaše návrhy na zařazení jsou bezpředmětné.
Budeme pokračovat v obecné rozpravě, do které je přihlášen pan poslanec Miloslav Kučera starší.
Poslanec Miloslav Kučera st.: Vážený pane místopředsedo, páni ministři, kolegyně a kolegové, s ohledem na to, že se o procedurálním návrhu nevede diskuse, mohu teprve teď vysvětlit některým kolegům včetně kolegy Filipa, proč jsem nehlasoval pro jeho návrh. Protože si myslím, že by nám příliš mnoho jasna do problematiky tohoto zákona nevnesl, i když bych byl také rád, kdyby ještě na této schůzi došlo k hlasování o přerušeném bodu výroční zprávy Českého rozhlasu a zprávy o hospodaření. Samozřejmě, že to má jistou souvislost s tímto zákonem, ale já si myslím, že je především třeba, abychom opravdu zákon dostali do režimu druhého čtení.
Jsem rád, že pan zpravodaj dal návrh na propuštění, i když i já jsem jedním z těch, kdo v kuloárech rozšiřoval řeči o tom, že nejsem s podobou tohoto zákona zdaleka spokojen. I já považuji za jeden ze základních problémů tohoto návrhu zákona, že se v době svého vzniku, resp. vznikání, pokoušel být zrcadlovým odrazem zákona o České televizi. Ten však v době tzv. televizní krize prošel výraznými úpravami. Myslím, že v tuto chvíli je tato základní idea zákona o Českém rozhlasu spíše nedostatkem.
Ukazuje se totiž, že problematika práce v Českém rozhlase počínaje systémem výroby jednotlivých pořadů a konče ekonomickým zabezpečením, včetně nákladů, je prostě jiná. Také strukturální uspořádání, zvláště ve vztahu k regionům, k reformě veřejné správy apod., je u Českého rozhlasu prostě jiné než u České televize, a proto ani v tomto případě nelze postupovat mechanickým srovnáváním.
Především je třeba říci, že tento návrh zákona bohužel vůbec nebere na vědomí krajské uspořádání, nutnost restrukturalizace Českého rozhlasu a zákonné zakotvení postavení nově vzniklých krajských stanic, či jaký název tyto organizační složky dostanou v celém systému.
Co já však považuji za zcela nepřijatelné, je, že předkladatel ze zákona námi již přijatého, zákona o České televizi, nepřejal otázku kodexu Českého rozhlasu, jenž má být pouze součástí statutu schvalovaného Radou Českého rozhlasu. Nerozumím této myšlence, nevím, proč by kodex jednoho média měl být schvalován sněmovnou, kodex jiného média neměl být schvalován sněmovnou. Notabene v situaci, kdy vím, že obě dvě rady, jak Rada Českého rozhlasu, tak Rada České televize spolupracují na vzniku kodexu, který by byl principiálně pro elektronická média společný. Ve mně to vyvolává pouze zdání, že předkladatel přejal ze zákona o České televizi pouze to, co se mu líbí.
Za částečně problematický považuji předpokládaný hospodářský a finanční dosah zákona ve financování rady a její dozorčí komise, ale třeba i v zabezpečení zahraničního vysílání. Dosavadní praxe, ale i přístup zástupců laické i odborné veřejnosti rovněž po mém soudu problematizuje potřebu zvyšovat počet členů Rady Českého rozhlasu z 9 na 15 a vyvolává i jisté pochybnosti o nutnosti volby tzv. dozorčí komise Rady Českého rozhlasu.
Na druhé straně je třeba samozřejmě ocenit, že je zde nově definován pojem veřejné služby, že je zpřesněno, které organizace mají právo navrhovat členy Rady Českého rozhlasu, že se zákon dostává do souladu s ústavním pořádkem České republiky i s mezinárodními smlouvami.
Co však musím zcela kategoricky odmítnout a na co chci ctěnou sněmovnu upozornit, je pokus předkladatele novelizovat tímto zákonem zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a postavení tzv. volebního výboru. Předkladatel se tak staví do pozice některých jiných politiků, kteří podobnými argumenty zpochybňovali legitimitu volby Rady České televize. Předkladatel přece musí vědět, že Poslanecká sněmovna velmi dobře věděla, co činí, když koncipovala změnu jednacího řádu sněmovny i postavení volebního výboru. Způsobem, který tehdy zvolila, odmítla jakési pseudodemokratické snahy omezit právo politických stran ve sněmovně, aby měly oprávněnou možnost interní diskuse a prvotního výběru ještě před konečným hlasováním. Já toto ustanovení zákona, resp. jeho návrhu považuji za jednoznačně účelové.
Zpravodaj k tomuto návrhu řekl, že doporučuje postoupit zákon do druhého čtení. Já rovněž. Myslím si, že by bylo velmi poctivé, abychom upozornili Poslaneckou sněmovnu, že jak výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, tak stálá komise pro sdělovací prostředky a především podvýbor pro mediální legislativu je připraven, bude-li zákon propuštěn do druhého čtení, okamžitě začít pracovat na jeho podobě tak, aby mohl být v Poslanecké sněmovně schválen. Nebude to bohužel poprvé. Takovým způsobem jsme pracovali na tiskovém zákonu, takovýmto způsobem se dopracovával zákon o České televizi. Obdobným způsobem vznikl velký mediální zákon. Prostě budeme muset s vládou spolupracovat. Jiné řešení nevidím, chceme-li mít do konce funkčního období této sněmovny všechny mediální normy sjednocené.
Proto i já si vás dovoluji požádat, abyste propustili tento zákon přes všechny výhrady, které jsem k němu vznesl, do druhého čtení.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Pan poslanec Vojtěch Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, paní a pánové, dovolím si v obecné rozpravě v prvním čtení, abychom si udělali obrázek o plnění veřejné služby veřejnoprávním médiem zvaným Český rozhlas, uvést některá statistická čísla, možná i některá jména.
***