(18.30 hodin)
(pokračuje Dostál)
Jedná se především o ta ustanovení, kde se vláda rozhodla nevčlenit do tohoto návrhu zákona některé změny učiněné Poslaneckou sněmovnou v zákoně o České televizi. Takovým případem je uplatnění tzv. rotačního principu při volbě členů Rady Českého rozhlasu, který ve vládním návrhu zákona není obsažen. Princip parciální obměny členů rady je totiž na místě u těch kolektivních orgánů, u nichž je - s ohledem na funkce, které mají plně zajistit, aby byly orgány trvalými. Naplnění uvedeného účelu však musí být potom spojeno s neodvolatelností, popřípadě s fakticky velmi obtížně dosažitelnou odvolatelností takového orgánu jako celku. Vzhledem k tomu, že samozřejmě nepředpokládám, že by návrh na neodvolatelnost Rady Českého rozhlasu získal podporu sněmovny, ztrácí uplatnění rotačního principu podle mého názoru faktický význam.
Vládní návrh zákona rovněž nepředpokládá, že by kodex Českého rozhlasu schvalovala Poslanecké sněmovna, jak bylo stanoveno v zákoně o České televizi. Tuto změnu doporučuje Legislativní rada vlády z tohoto důvodu: Kodex Českého rozhlasu by měl být dokumentem etické povahy. Přestože Poslanecké sněmovně je podle zákona ze své činnosti odpovědna rada rozhlasu, neměla by Poslanecká sněmovna podle názoru legislativní rady jako zákonodárný orgán státu stanovovat etické zásady práce pracovníků Českého rozhlasu, zvláště pak redaktorům, neboť vysílání by mělo být především nezávislé.
V této souvislosti si dovoluji odkázat na princip číslo 8 zakotvený v rezoluci Svoboda novinářů a lidská práva, přijaté na čtvrté Evropské konferenci v médiích, konané v roce 1994 v Praze, z něhož lze citovat: Státní orgány by měly uznat, že všichni ti, kteří působí v novinářské činnosti, mají právo na vypracování samoregulačních standardů, například ve formě etických kodexů.
S procedurou volby členů Rady Českého rozhlasu pak souvisí navrhovaná změna § 46a zákona č. 90/1995, o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, která pro účely volby členů Rady České televize upravuje činnost tzv. volebního výboru. Tento výbor by měl připravovat i volbu členů Rady Českého rozhlasu. Jelikož se však právě toto ustanovení stalo předmětem oněch velkých diskusí z hlediska ústavnosti, navrhuje se, aby tento výbor na základě předložených návrhů pouze připravil podklad pro rozhodování Poslanecké sněmovny tak, jak tomu bylo v případě České televize, to znamená, že ti, kteří byli navrženi volebním výborem, tak všechna jména šla pak do Poslanecké sněmovny. Neměl by však tento výbor mít právo v konkrétních případech s definitivní platností rozhodovat. Tuto platnost by měla mít pouze Poslanecká sněmovna. Výbor by tedy neměl mít právo zredukovat počet kandidátů na 45, jak to umožňuje platné znění zákona, což je zvláště alarmující ve světle skutečnosti, že pro tento předvýběr nestanovil zákonodárce žádná kritéria.
Seznámil jsem vás ve stručnosti se změnami v tomto zákoně, pokud se týká jeho srovnání se zákonem o České televizi, a prosím o propuštění zákona do druhého čtení, kde byste mohli uplatnit své pozměňovací návrhy, tak jako se to stalo v případě České televize.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane ministře. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan poslanec Petr Pleva.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, když jsem poprvé dostal do rukou tisk 976, zákon, kterým se mění zákon o Českém rozhlasu, nevěřil jsem svým očím a hned jsem se šel zeptat pana ministra, jestli si z nás dělá legraci, a z toho pramení ony kuloárové informace - musím se přiznat, že jsou ode mne.
On správně uvedl, že jsme již tento zákon dostali jako sněmovní tisk v době oné památné televizní krize a že jsme tehdy v legislativní nouzi odmítli projednávat zákon o Českém rozhlasu a z tohoto tisku jsme si vytáhli jen první část - zákon o České televizi. Sněmovna dospěla po dlouhém jednání a martýriu ve výboru i tady ve sněmovně - jistě si pamatujete, že jsme zde jednali dlouho do noci - k jistému konsensu tak, jak má zákon o České televizi vypadat.
Já jsem se vždycky domníval a tak to bylo i v úmyslu zákonodárce, když tvořil ze státních sdělovacích prostředků, tehdy Československé televize a Československého rozhlasu, prostředky veřejné služby - tehdy se říkalo veřejnoprávní. Z toho se vytvořila jakási identická dvojčata. Je to samozřejmé, protože to vyplývá z povahy služby, kterou tato média poskytují.
Nyní ovšem máme předložený návrh, který má tato identická dvojčata rozdělit. Pro televizi má platit - a troufám si říci - diametrálně odlišný zákon, než jaký má platit podle představy Ministerstva kultury a představy vlády pro Český rozhlas. Mně nestačí zdůvodnění, která zde pan ministr uvedl, protože jsou dle mého názoru irelevantní. On neuvedl důvod, jak se změnila podstata rozhlasového vysílání od televizního, jaký je rozdíl kromě těch obrázků, ale také jaký je rozdíl ve své podstatě mezi veřejnou službou rozhlasovou a veřejnou službou televizní. A tento rozdíl by měl opodstatňovat to, že zákon bude zcela odlišný. Tento rozdíl nám ale nebyl uveden a já se domnívám, že je naprosto neoprávněný. Domnívám se, že ta materie je shodná, ať tam ty obrázky má, nebo nemá. Podstata služby je stejná.
Tento zákon čekal na své znovupředložení do sněmovny až do léta. Přitom když jsem si srovnával tyto dva tisky, tisk, který jsme měli předložený v prosinci, a tento tisk, tak jsou až na malé kosmetické úpravy naprosto identické. Nevím tedy, co trvalo tak dlouho, těchto asi pět legislativních změn, které musely být zpracovány tak dlouhou dobu.
Přes všechnu kritiku, kterou jsem zde uvedl, ač je to paradoxní, protože byste čekali návrh na zamítnutí, což tak neučiním, protože si myslím, že především změny, které tam nejsou obsaženy, jsou velmi potřebné, a domnívám se, že bychom měli ještě v tomto volebním období sjednotit normy jak pro Český rozhlas, tak pro Českou televizi, samozřejmě s vědomím určitých rozličností, které mají tato dvě média. Jinak, z hlediska filozofického, by se měly tyto normy sjednotit.
Proto doporučuji tento návrh propustit a věřím, že tento návrh zákona opět přepíšeme v našem výboru.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Miloslav Kučera st.
Táži se nyní pana poslance Filipa zda chce využít svého práva jako předseda klubu a vystoupit.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající, ano, chci využít tohoto práva, abych přednostně vystoupil vzhledem k tomu, že chci učinit procedurální návrh. Abychom věděli, o čem jednáme, bylo by velmi dobré, kdybychom tento otevřený bod přerušili a zařadili do této doby dnes již přerušený bod č. 171, který jsme projednávali v pátek odpoledne, a za něj zařadili bod 172.
***