(13.40 hodin)
(pokračuje Frank)
Je tedy více než zřejmé, že po stránce bezpečnostní se jeví jako nejvážnější problémy přes jistá krátkodobá spojená neustálá aktivizace albánských extrémních skupin v Kosovu, na jihu Srbska i v Makedonii. Co však v dokumentu zcela postrádám, je ucelená objektivní analýza, která by zřetelně ukázala, že daytonské dohody v oblasti Kosova nejsou důsledně plněny mezinárodním společenstvím. Konečně i to, že obavy z úsilí o vytvoření Velké Albánie jsou ke škodě věci a ve své podstatě i potvrzené současným vývojem.
Myslím si, že si to uvědomuje i naše vláda, že tyto tendence jsou velmi nebezpečné a mohou za jistých okolností vyprovokovat nový ozbrojených konflikt a možná většího rozsahu než v minulosti, a to i přes dílčí dosažená příměří. Snad si to uvědomují samotné Spojené státy americké a další země NATO. Alespoň tomu nasvědčuje přehodnocování bezpečnostní situace, a byl umožněn jugoslávským ozbrojeným silám zásah v demilitarizované zóně.
Pokud bych chtěl předložený dokument hodnotit z vojenského odborného hlediska, zejména z pohledu plnění úkolů a zkušeností nasazených jednotek Armády České republiky, dovolím si tvrdit, že splněn není. Alespoň jeho splnění nelze Poslaneckou sněmovnou a snad ani možná následně pak Senátem objektivně posoudit. Možná se budete ptát proč. Především proto, že úkoly našich jednotek jsou formulovány alespoň dle předkládaného dokumentu velice obecně z pohledu daytonské dohody. To, jaké konkrétní úkoly naše jednotky obdržely ve stanovených prostorech z hlediska zodpovědnosti, s výjimkou ochrany srbské menšiny v obci Sekirača, není specifikováno. Úkoly, jak jsou monitorovány - hlídkování, zajišťování, dohled, inspekce či asistence - jsou velice obecnými pojmy, které pro mě nemají vypovídací hodnotu.
Abych byl ale objektivní, je nutné z druhé strany ocenit, že dokument vcelku objektivně, možná nechtěně, hodnotí situaci z hlediska plnění úkolů mezinárodního společenství, ve které přiznává neúspěch mise včetně její vojensko-bezpečnostní části. Mají se zajišťovat hranice, ale ono se tam bojuje. Supluje se státní správa, novou se nedaří vytvořit a nedaří se ani zajišťování návratu a bezpečnost uprchlíků.
Na základě těchto evidentních neúspěchů jsou a priori tyto úkoly zpochybňovány a hledá se důvod neúspěchu. Prý to má být nevyjasněný právní statut Kosova. Málokdo si však chce z činitelů NATO přiznat, že právě tento stav způsobilo NATO svou neschopností. Tak se raději konstatuje, že další vývoj bude záležet na Albánii. Proč a v jakém smyslu, to předkládaný dokument raději neuvádí.
Dovolte ještě jednu poznámku, kterou i přes zastaralost dokumentu považuji za dost podstatnou. V dokumentu totiž zcela evidentně převládají i prvky mající charakter převážně zahraničněpolitické problematiky a vnitra, což by až tak nebylo ke škodě věci. Spíše mě mrzí, že problematika obrany a armádních kontingentů, které sehrávají tu nejpodstatnější roli, je ve zprávě obsažena jaksi menšinově. Jsem totiž přesvědčen, že jde-li o jednotný vládní dokument, měla by jeho struktura vzhledem k cílům mít prioritu především nejenom v zahraničněpolitickém hodnocení, které by se ale v hodnocení opíralo o analýzy jak vnitra, tak i obrany. Jde přece o působení českých vojenských jednotek a českých policistů v zahraničí. Myslím, že by mělo být naším společným přáním, aby příští hodnocení pobytu našich vojáků a policistů v zahraničí bylo ze strany vlády zpracováno komplexněji, neboť nelze pouze suše konstatovat např. zneužívání služeb našich policistů v oblastech, na které nemají potřebnou kvalifikaci, a plní např. funkce dozorců ve věznicích bez vyčíslení nákladů na jejich službu, což rovněž ve zprávě chybí.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, vám všem je dobře známo, že poslanecký klub KSČM nikdy nepodpořil přítomnost našich vojsk, jednotek jak armády, či policie na území jiného státu. Poukazovali jsme na jiné možné způsoby řešení tohoto konfliktu. Poukazovali jsme i na to, že Česká republika v současné době nemá na zajištění našich jednotek a příslušníků potřebné finanční prostředky. Navrhovali jsme omezení, popř. stažení jednoho z kontingentů. Je pravda, že jsme se nesetkali s pochopením, a to ani s ohledem na vývoj situace, i když s takovouto úvahou se později nechal slyšet bývalý ministr obrany a jistě o ní uvažuje i pan ministr současný. Možná tím spíše, že vláda svým usnesením č. 639 odsouhlasila vyslání další jednotky armády ČR v počtu 120 osob do Makedonie v souvislosti s vyhrocením vztahu mezi albánskou komunitou a Makedonci. I v tomto případě jde o záležitost, která nás bude stát nějaký ten milion.
Navrhuji proto Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR návrh tohoto doprovodného usnesení, resp. doprovodného usnesení tohoto znění:
Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR žádá vládu České republiky - a já bych rád v této chvíli upozornil, že je mi známo, že vláda tyto problémy už řešila a připravuje určitá opatření -
a) aby s ohledem na současnou politickou situaci na Balkáně přehodnotila potřebu další účasti jednotek Armády České republiky v misí SFOR působící na území Bosny a Hercegoviny a v misi KFOR působící na území bývalé Svazové republiky Jugoslávie v provincii Kosovo z hlediska počtu nasazených vojáků;
b) žádá vládu, aby provedla k 31. 12. 2001 ukončení mise jednotky Armády České republiky nasazené v mírové operaci SFOR na území Bosny a Hercegoviny, kde došlo za uvedené období k podstatnému zlepšení vzájemných vztahů obyvatelstva a ke zklidnění politického napětí.
Prosím, pane předsedo, aby o každém návrhu mého doprovodného usnesení bylo hlasováno zvlášť. Vám pak děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Pane poslanče, musím se přiznat, že nebyla podrobná rozprava, takže vy jste to přednášel v obecné, ale já vám to výjimečně prominu. Druhý se hlásí pan poslanec Payne.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane předsedo. Vážený pane ministře, vážená sněmovno, na rozdíl od předřečníka nepochybuji o tom, že nasazení jednotek SFOR a KFOR mělo své odůvodnění a že bylo smysluplné.
Na druhé straně mám pocit, že zpráva, kterou jsme dostali, vůbec není důstojná pro to, aby svým rozsahem a kvalitou, svým obsahem, aby byla prezentována v českém parlamentu.
***