(17.50 hodin)
(pokračuje Pilip)
Vláda proto teď, jakož i loni, předloni a před dvěma lety vysvětluje vážné problémy a deficitnost rozpočtu tím, že v krátké době není možné změnit řadu parametrů, které ovlivňují povinné mandatorní výdaje. Z pohledu momentálního hodnocení rozpočtu je to samozřejmě pravda. Jenže to po našem soudu nezbavuje vládu zodpovědnosti za to, že nevyužila předchozí rok k tomu, aby na tento vývoj reagovala, aby reagovala na situaci, kterou sama popisovala v různých materiálech, zejména v podkladech připravovaných Ministerstvem financí, kde se opakovaně tvrdí, že bez reformy mandatorních výdajů je vývoj veřejných rozpočtů jako celku dlouhodobě neudržitelný. Pevně věřím, že s tímto nejen mým tvrzením, ale i svého úřadu se bude ztotožňovat i pan ministr.
Druhý okruh problémů se promítá zejména v tom, co jsem již naznačil, tedy v tom, že vláda při svém návrhu si poněkud volně definovala souhrn příjmů a výdajů, které se mají promítnout ve státním rozpočtu samostatně. Nechci zabíhat do detailních položek, ale uvedl bych dva nejviditelnější případy, a to je otázka ruského dluhu a otázka příjmů z privatizace.
Nechám nyní stranou svůj názor na způsob vypořádání ruského dluhu, stejně tak jako nechám stranou svůj názor na průběh privatizace jednotlivých podniků, ke kterému vláda přistoupila, snad s výjimkou bank, protože se domnívám, že ve všech ostatních dochází k velmi vážným problémům a že tam hrozí výrazně nižší příjmy, než vláda předpokládala. Ostatně v případě Českých radiokomunikací se to již prokázalo.
Problém spočívá v tom, že vláda zahrnula tyto příjmy do běžných výdajů státního rozpočtu. V případě ruského dluhu je to o to podivnější, že pokud se nemýlím - věřím, že to pan ministr vysvětlí v závěrečném slově - při svých obvyklých sebechvalných řečech pan předseda vlády propagoval dohodu o ruském dluhu zejména tím, že již v tomto roce bude splacena částka 16 miliard korun. Je-li toto pravda, pak jsou možné pouze dva závěry, ale z obou vyplývá, že není možné s příjmem z ruského dluhu počítat příští rok. První závěr je, že se pan premiér nemýlí, že dluh bude zaplacen v tomto roce, pak je to jistě dobře, ale nemůže být znovu zahrnován do příjmů příštího roku. Druhou variantou je, že nebude zaplacen v tomto roce. Pak mě to jako občana České republiky bude mrzet, protože bych si přál, aby tato dohoda byla dotažena do konce, ale činilo by to plnění všech částí dohody nevěrohodnými, pokud by jedna z velmi důležitých součástí nebyla splněna, a proto by také bylo velmi problematické zahrnovat tuto částku do rozpočtu příštího roku.
Druhá výhrada z tohoto okruhu problémů se týká zahrnutí příjmů z privatizace. Domnívám se, že privatizace Telecomu, plynárenství a elektroenergetiky, jak je nyní prováděna, by měla být přerušena, měl by být zvolen jiný, průhledný model privatizace, a je tedy těžko s těmito příjmy počítat. Pokud by se i objevily, není vhodné je použít na hrazení průběžných výdajů státního rozpočtu. Tolik k druhému okruhu problémů.
Třetí okruh problémů se týká jednotlivých výdajů, respektive toho, co ve výdajích chybí. Nechci se pouštět do detailní diskuse o různých položkách, o různých nedostatcích, koneckonců mohou být způsobeny pouze odlišným pohledem na priority mezi mnou či mým poslaneckým klubem a vládou.
Domnívám se ale, že rozpočet vykazuje zejména tři nedostatečné okruhy. Jednak je to zde již několikrát zmiňované dofinancování vysokého školství, které v případě neprovedení takovéto změny hrozí přerůst ve skutečně vážnou krizi tohoto nejvýše potřebného sektoru. Nebudu raději komentovat údaje, které tady říkal pan předseda vlády na téma školství, protože kdo si je chce důkladně posoudit, může si srovnat statistiku za posledních osm let. Mohu k tomu říci pouze to, že pokud ministr školství nastoupil do své funkce jako zástupce lobby odborů základních škol, pak plní svou funkci dobře. Pokud tam nastoupil jako člověk, který je odpovědný za vzdělání celé mladé generace, naprosto selhává a měl by odstoupit. Tento rozpočet je toho důkazem.
Další věcí je, že vláda nereaguje, a tady ze zjevných časových důvodů, na mezinárodní situaci - rozpočet byl zpracováván až po 11. září - nereaguje na mezinárodní situaci a nevytváří rezervu na případné zvýšené výdaje na bezpečnost.
Třetí věc, která není pokryta, je otázka krajských samospráv, které podle návrhu vlády by znemožňovaly zvoleným krajským zastupitelstvům vykonávat svou činnost.
Na základě tohoto hodnocení rozpočtu bych proto navrhl následující usnesení:
Za prvé. Tady se zřejmě přidám k tomu, co zde bylo navrženo předsedou rozpočtového výboru: Poslanecká sněmovna neschvaluje základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu.
Za druhé. Druhé by bylo doprovodné usnesení: Poslanecká sněmovna doporučuje, aby vláda v návrhu státního rozpočtu provedla následující změny:
1. použila příjmy z privatizace výhradně na úhradu ztráty České konsolidační agentury,
2. nezahrnula do příjmů rozpočtu splátku ruského dluhu,
3. posílila rozpočty krajských samospráv v souladu s převedenými kompetencemi z republikové úrovně, a to na úkor rozpočtu příslušných kapitol. Jinými slovy - nechceme navyšování této položky do deficitu, ale chceme, aby centrální orgány reagovaly na převedení různých kompetencí na kraje,
4. aby vytvořila v kapitole Všeobecná pokladní správa položku na financování výdajů spojených s obranou proti teroristickým útokům a na případnou účast ČR ve vojenských akcích proti světovému terorismu.
Zároveň doporučuji, aby Poslanecká sněmovna stanovila termín pro předložení nového návrhu státního rozpočtu na den 15. listopadu 2001. Pokud jsem dobře vnímal, i k tomuto byl návrh předložen. Říkám to pouze pro stenozáznam.
Zároveň bych chtěl říci, že přestože možná podoba státního rozpočtu je velmi výrazně ovlivněna hospodářskou politikou vlády jako celku a tím, že nereagovala na dlouhodobě známou disproporci mezi vývojem příjmů a výdajů a že sestavit v tak krátké době rozpočet, který by byl národohospodářsky optimální, je téměř nemožné, přesto se domníváme, že téma státního rozpočtu je natolik závažné, a možná v dnešní bezpečnostní a mezinárodní situaci o to závažnější, že by se každá politická strana měla zúčastnit jednání o jeho výsledné podobě. Věříme proto, že vláda bude respektovat diskusi, která zde probíhá, a že před předložením dalšího návrhu státního rozpočtu v případě zamítnutí tohoto návrhu, které je velmi pravděpodobné, bude jednat s dalšími poslaneckými kluby a hledat takový kompromis, který by učinil rozpočet přijatelným pro tuto Poslaneckou sněmovnu a který by zabránil hrozbě rozpočtového provizoria pro příští rok.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní uděluji slovo kolegovi Kořistkovi, připraví se kolegyně Šojdrová.
***