(17.40 hodin)
(pokračuje Machatá)
Kyselé jablko všech partikulárních stranických zájmů stále čeká na kousnutí a zájemců, jak se zdá, stále ubývá. Odkládání přitom poškodí významně všechno a všechny.
Současný nedostatek zdrojů ve zmiňovaných systémech je činí nefunkčními a trvale vyvolává potřebu zvyšování daňového břemene.
Jak jsem již zmínila v úvodu, rozpočet představuje určitý směr hospodářské politiky státu. Navzdory předvolebním slibům v České republice nejvíce strádá živnostník a malý podnikatel, naprosto neadekvátně se naproti tomu podporuje těžký průmysl. Kategorie obyčejného živnostníka, soukromého lékaře, učitele nebo kvalifikovaného dělníka je stále opomíjena, a to přesto, že právě tito lidé představují nejen střední stav, ale také ekonomickou páteř společnosti se svým téměř 70procentním potenciálem každé zralé ekonomiky. Je zcela mimo jakoukoliv seriózní diskusi, že je nezbytné podstatně více podporovat tuto sféru. Dlouhodobě se ukazuje, že její podpora je nedostatečná. I přes tento fakt jsou v rozpočtech prostředky na podporu opakovaně kráceny.
Není tomu jinak ani v návrhu rozpočtu roku 2002. Konkrétním výsledkem vládní politiky podpory je tedy meziroční krácení o 338 mil. Kč v roce 2001 a dalších 381 mil. Kč v roce 2002. Převedeno do procentního vyjádření zjistíme, že v roce 2002 je uvažováno pro podporu tohoto podnikání 62,83 % objemu pro rok 2000. To značí průměrný pokles přibližně 19 % ročně. Dovolte mi malou spekulaci. Můžeme se pak obávat, že za předpokladu zachování stejné filozofie podpory podnikání příští sociálně demokratická vláda by nejspíše přišla s heslem "Konec drobného podnikání v Čechách". Je nutné si tuto skutečnost uvědomit včas a podpoře a rozvoji podnikání jako takovému věnovat odpovídající váhu a pozornost.,
Státní rozpočet však pozapomněl i na další sféry, jako je sféra školství atd. Ale o to tvrdším způsobem podporuje růst sociálních výdajů bez jakýchkoliv zpětných motivačních efektů jak pro jedince, tak pro občanskou společnost. Tímto způsobem pak v podstatě vytváří atmosféru sociální nejistoty jak ve městech, tak na venkově.
Ze všech těchto důvodu jsem přesvědčena, že navržený státní rozpočet bohužel není zárodkem lepší budoucnosti České republiky, ale jen konzervací současného špatného stavu.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Cyril Svoboda, připraví se pan kolega Ivan Pilip.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové. Projednáváme návrh státního rozpočtu a jak jste již jistě zavnímali z tisku, KDU-ČSL vyzvalo vládu, aby tento návrh státního rozpočtu rovnou stáhla a předložila návrh rozpočtu nový, který bude pravdivý, který zohlední otázku bezpečnosti České republiky, který bude pamatovat na regiony a který zajistí školství, hlavně vysoké školy. A to, co zde probíhá, je zase debata nad návrhem, který stejně, jak víme, neprojde. Také byl označen za velmi klíčový a zásadní, přesto účast poslanců a vlády na debatě o tomto naprosto klíčovém a základním zákonu je důkazem "zájmu" o tento zákon.
A já si právě myslím, že to je také průvodním důkazem toho, že tento rozpočet nic zásadního neřeší a řešit nebude. Je to proto, že stejně z drtivé většiny, z 80 % je tento rozpočet předem dán, a to, co skutečně pomůže České republice, je zásadní reforma veřejných financí a především zastavení extrémního propadu, to znamená zadlužení veřejných financí. Vláda převzala jenom státní dluh ve výši 195 mld. Kč, a dnes vypadá situace taková, že ho předá vysoce převyšující částku 400 mld. Kč. To znamená, že nutnost reformy je nabíledni a nikdo to nezpochybňuje, ani pan ministr financí, jehož článek a rozhovor jsem četl v Hospodářských novinách, kde poukazuje na to, že bez zásadní reformy pořádek ve veřejných financích nebude.
Z tohoto důvodu si myslím, že odpovědný přístup k této věci je nezabývat se tak detailně tímto rozpočtem. Tento rozpočet musí být pravdivý, musí odpovídat požadavkům doby. A já si dokáži představit hodnoty, o kterých jsem tady mluvil, jako je bezpečnost, kraje a vzdělání. A poukazuji např. na to, že na jednu stranu vláda schválila dokument, který se zabývá modernizací a transformací Armády ČR, kde se počítá s tím, že bude útlumový program modernizace tanků T-72, a rozpočet počítá s tím, že se pokračuje v tomto projektu dále. Nebo je varovné pro občany ČR, že na rekonstrukci krytů civilní ochrany vláda vyčleňuje toliko 2 mil. Kč na celou republiku, nebo na prostředky pro nouzové přežití 3 120 000 Kč. To jsou částky naprosto směšné a je to zase důkazem toho, že tento rozpočet z podstaty věci neodpovídá aktuálnosti stavu, jak bylo na to poukázáno, že po 11. září se situace výrazně změnila.
Z tohoto důvodu si myslím, že cesta ven je jednání o dlouhodobém vztahu mezi politickými stranami, o rozpočtovém výhledu, o tom, abychom deponovali výsledky privatizace do dlouhodobých cílů. To znamená, uvědomme si, že končí zlatá doba privatizačních příjmů, že světová ekonomika neporoste v příštím období a že deficit veřejných rozpočtů je třeba zastavit. A já si myslím, že jediné, co vede k lepšímu, co dá naději občanům České republiky, je bavit se o těchto dlouhodobých horizontech. Myslím si, že na to se máme soustředit. Tento rozpočet nechť je pravdivý, a potom je možné, aby debata na toto téma skončila a takový rozpočet aby byl schválen. Ale odpověď jasná je, že odpovědní politici se baví o tom, co jde za horizont.
Návrh rozpočtu, tak jak byl předložen, samozřejmě není možné schválit.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Nyní mám přihlášeného pana poslance Ivana Pilipa, kterému uděluji slovo.
Poslanec Ivan Pilip: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové. Nechci příliš dlouho protahovat diskusi, která tady byla vedena k návrhu státního rozpočtu, a také opakovat argumenty, které tady byly vzneseny jako kritika i v takto sestavené podobě veřejných financí. Chtěl bych pouze zopakovat, že hlavní problémy, které v tomto rozpočtu vidíme, se týkají především tří okruhů.
Ten první okruh je skutečnost, že případným schválením tohoto rozpočtu by došlo k dalšímu výraznému zvýšení zadlužení veřejných financí a že pro posuzování tohoto čísla je nutné brát v úvahu zejména deficit celkových veřejných financí, nikoli pouze úzkou sumu oněch magických 10 miliard, ke kterým se zavázala vláda a ke kterým se dopracovala díky tomu, že upravovala ne vždy zcela standardními způsoby položky, které mají být do státního rozpočtu samotného zahrnovány, a některé příjmy a výdaje volně rozmisťovala do jednotlivých částí veřejných rozpočtů jako celku.
Nárůst veřejného dluhu zároveň souvisí se skutečností, že vláda nereagovala na fakt, že možné prostředí pro tvorbu státního rozpočtu v daném roce není jenom výslednicí práce úřadu Ministerstva financí a členů vlády mezi červencem a zářím příslušného roku, ale že jde především o výslednici celkové hospodářské politiky vlády v předchozím období minimálně posledního roku.
***