(17.00 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Jak si jistě vzpomínáte, Poslanecká sněmovna schválila státní rozpočet pro letošní rok s deficitem 49 mld. korun. Očekávaný deficit letošního státního rozpočtu se podle materiálu, který máme k dispozici jako návrh státního rozpočtu, pohybuje někde na hranici 89,1 mld. korun. Čili pokud si vezmeme tato čísla, tak na první pohled to působí velmi hrozivým dojmem, působí to, jako že vláda nezvládla svoji situaci a že Poslaneckou sněmovnu nejspíše nějakým způsobem oklamala tak, že Poslanecká sněmovna schválila zcela diametrálně odlišný deficit než ten, ke kterému nakonec státní rozpočet dospěl.
Realita je však velmi odlišná. Pokud se podíváme na tu strukturu navýšení, tak zjistíme, že Poslanecká sněmovna schválila dluhopisový program na úhradu výdajů určených pro zemědělce na úhradu škod způsobených suchem v roce 2000 a v částce 4,15 mld. korun. Současně Poslanecká sněmovna schválila dluhopisový program, který se týkal krytí náhrad vyplácených ze Zajišťovacího fondu družstevních záložen v rozsahu 6 mld. korun a dále Poslanecká sněmovna schválila dluhopisový program na úhradu ztráty Konsolidační banky, kterou tato banka vykázala v roce 1999 ve výši 36,1 mld. korun. Pokud si tyto tři sumy posčítáte, tak zjistíte, že se jedná o dodatečné výdaje státního rozpočtu v rozsahu 46,2 mld. korun, a tyto tři dluhopisové programy představují podstatu onoho navýšení deficitu, se kterým zde operoval jak pan předseda Klaus, tak kolega Kalousek. Čili z tohoto je zřejmé, že toto navýšení deficitu nebylo dáno hospodařením vlády, ale bylo dáno souhlasem této Poslanecké sněmovny. Je pravda, že pro každý z těchto dluhopisových programů hlasovalo jiné spektrum politických stran, takže zatímco ODS pro první tyto dva dluhopisové programy ve sněmovně nehlasovala, tak hlasovala pro ten třetí dluhopisový program; zatímco pro ten třetí dluhopisový program nehlasovaly strany čtyřkoalice, tak tyto strany hlasovaly pro první dva dluhopisové programy.
Musím rovněž říci, že poslanecký klub sociální demokracie hlasoval pro všechny tyto tři dluhopisové programy, ale myslím, že je poctivé, pokud zde hovoříme o navýšení očekávaného deficitu státního rozpočtu na rok 2001, tak je poctivé říci, kde padlo rozhodnutí o tomto navýšení, že to rozhodnutí padlo v této Poslanecké sněmovně, že nepadlo ve vládě České republiky. Ve světle této skutečnosti pak již nelze hovořit o tom, že by se dramaticky meziročně prohluboval schodek státního rozpočtu, protože tento schodek se dramaticky neprohlubuje, tento schodek, pokud si odečteme úhradu ztráty Konsolidační banky, dnes potažmo Konsolidační agentury, tak tento schodek meziročně klesá.
To znamená, reálně dosahovaný schodek a schodek, který je navržen ve státním rozpočtu pro rok 2001, tak tyto schodky mají sestupnou tendenci a v žádném případě není možné považovat za pravdivé tvrzení, kterého se zde dopustil kolega Kalousek, že rozpočtové schodky státního rozpočtu v době, kdy vládne sociální demokracie, rostou a že v tomto smyslu je potřeba vyzývat vládu, aby respektovala doporučení orgánů EU k postupnému snižování schodku státního rozpočtu.
Já děkuji za možnost vystoupit k této věci, ale považoval jsem skutečně za důležité uvést na pravou míru tvrzení, která se zde podvakráte objevila. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Prosím pana kolegu Recmana ještě o setrvání, neboť zde mám faktickou poznámku předsedy rozpočtového výboru Vlastimila Tlustého.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Doplněk k informaci. Všechny tři dluhopisové programy byly na návrh vlády.
Místopředseda PSP Ivan Langer: V tuto chvíli má slovo pan kolega Svatomír Recman, připraví se paní kolegyně Machatá.
Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, rovněž já bych se chtěl jako člen rozpočtového výboru a garant našeho poslaneckého klubu za oblast státního a veřejných rozpočtů vyjádřit k předloženému vládnímu návrhu státního rozpočtu na rok 2002.
Jsem si vědom, že podstatné meritum při projednávání této problematiky tvoří ona údajná tříminutová diskuse a tříminutové jednání rozpočtového výboru k návrhu státního rozpočtu. Vzhledem k tomu, že jsem byl účastníkem jednání rozpočtového výboru, musím říci, že to samozřejmě bylo jenom údajně, a pokud by tomu tak mělo být fakticky, tak by se předsedovi vlády musel zastavit chronograf po třech minutách.
Na druhé straně, myslím si, že pozitivním rysem právě z tohoto pohledu je, že Poslanecká sněmovna této problematice věnuje výrazně, alespoň z hlediska časového, výrazně větší prostor. Jednáme v podstatě už tři hodiny na dané téma.
Kolegyně a kolegové, návrh státního rozpočtu na rok 2002 vychází ze snahy zajistit plnění ve své podstatě dvou protichůdných požadavků. A v tom, domnívám se, je jeho slabina. V prvé řadě usiluje o splnění závazků vyplývajících z tzv. tolerančního patentu uzavřeného před rokem stranami skryté koalice. Připomínám, že jde o závazek předložit návrh státního rozpočtu na rok 2002 s deficitem maximálně 10 mld. korun, snížit v roce 2002 podíl deficitu veřejných rozpočtů na hrubém domácím produktu, nezvyšovat daňové zatížení občanů a firem včetně zdravotního a sociálního pojištění a nenavrhovat změny sazeb daně z příjmů.
Plnění dohody znemožňuje navrhnout opatření ke zvýšení rozpočtových příjmů a současně zvyšuje tlak na omezení rozpočtových výdajů. Vyústilo proto v návrat k restriktivní fiskální politice. I když vláda rezignovala na své původní představy o prorůstových rozpočtových impulsech, pokouší se při omezených finančních zdrojích zachránit alespoň část slibů ze svého vládního prohlášení. V předvolebním období preferuje udržení těch mandatorních výdajů, které se týkají sociální oblasti, a to na úkor běžných výdajů a při neobyčejně tvrdém zásahu do výdajů kapitálových. Pokus o spojení těchto protichůdných přístupů vyústil v návrh, jehož přijetí by sice zvýraznilo přežití menšinové vlády, ale který nezakládá východiska do dalších let. Jednání Poslanecké sněmovny o návrhu státního rozpočtu při dodržení závazku z tolerančního patentu nemůže přinést nic jiného než dílčí, nekoncepční kompromisy.
Na druhé straně musím říci, že to neznamená, že by předložený návrh státního rozpočtu, tak jak nám byl předložen vládou, byl předem odsouzen. To chci zdůraznit. S přihlédnutím k uvedeným výhradám je zapotřebí v prvním čtení posoudit reálnost základních podmínek, ze kterých návrh rozpočtu vychází, a vládou očekávaná i nepřiznávaná rizika. Jednání by mělo za podmínek zhoršení světové ekonomické situace vyloučit přístupy posilující stagnační tendence a odmítnout snahy o takové přesuny ve výdajích, které by ohrožovaly dosaženou životní úroveň většiny obyvatel.
V této pasáži bych se chtěl věnovat právě dynamice hospodářství a národohospodářské rovnováze.
V jednotlivých částech zprávy dokumentujících návrh státního rozpočtu vláda sice nezatajuje jevy oslabující celkový trend hospodářského růstu, ale přeceňuje jeho neudržitelnost. Střízlivé ocenění současného stavu ekonomiky ukazuje, že nejde jen o dílčí nedostatky uváděné např. v zahraničněobchodních vztazích, v nabídkové straně ekonomiky nebo ve vývoji rozpočtových příjmů. Lze říci, že hrozby negativních jevů nejsou doceněny a někdy se dostaly i mimo zorné pole vlády.
V prvé řadě je nutno uvést, že vláda podceňuje riziko narůstající národohospodářské nerovnováhy, která dříve nebo později ohrozí nastartovanou dynamiku hospodářství. Zvýšení dynamiky bylo dosaženo za cenu opětovného prohloubení schodku veřejných rozpočtů. V letošním roce se očekává ve výši 169 mld. korun, to znamená, že se proti loňsku zdvojnásobí a konsolidovaný vládní dluh vzroste téměř o třetinu na 437 mld. korun. Tak je to prezentováno vládou ve svazku I - tabulky č. 6 a 7.
Prohlubuje se i nevyrovnanost zahraničněobchodních vztahů a schodek obchodní bilance se blíží 150 mld. korun. Zde chci poukázat na svazek B, strana 68.
***