(10.00 hodin)
(pokračuje Payne)
Z tohoto hlediska musím říci, že výbor odvedl velmi špatnou práci. Cesta, že výbor se pokouší udělat definici církve a ministerským úředníkům říci "odškrtněte si zda subjekt, který se hlásí o registraci, splňuje kritéria, která jsme vám předepsali, a pakliže ano, tak ho zaregistrujte", tak tato myšlenka je principiálně špatná. Teď jsem hovořil tady s kolegou, který hovořil o tom, že založí církev potápěčů, že náboženský obřad bude ponor pod vodu. Součástí budou dýchací praktiky a prostě podle definice, kterou nám výbor nabízí, by zaregistrována taková církev být mohla, zatímco skutečně náboženské společnosti registrovány být nemohou.
Musím se zmínit v této souvislosti s duchovními například i o skupinách, které vůbec nemají ani žádné duchovní, a nejsou to jen muslimové, jsou to i další. Máme tady příklad divadlo Ta Fantastika, které bylo zřízeno v bývalé náboženské společnosti, která neměla své duchovní, která se scházela k jakýmsi intelektuálním setkáním, působila u nás dlouhá desetiletí. Dodnes z toho máme ostudu, že tato tradiční budova, která sloužila náboženským účelům, slouží divadelním účelům. Je to prostě smutná záležitost, je to ostuda, kterou máme v zahraničí. Je to ale náboženská společnost. Ta náboženská společnost nemusí mít žádné duchovní, a přesto je to náboženská společnost. Podle definice, kterou nám výbor nabízí, by nemohla být registrována.
Proto bych navrhoval, abychom opustili pokusy, o které se právníci snaží už minimálně 300 let, definovat církev. To prostě nejde. Je to věc, kde jakákoliv skupina občanů, jestli se pro to rozhodne, sama se chce registrovat podle tohoto zákona, má pro to své důvody, nechť tak učiní. Nedávejme žádná dodatečná omezení, protože jediné, čeho tím dosáhneme, je, že stát se ochuzuje o informace, které by jinak potřeboval.
Druhá věc, kterou budu navrhovat potom v podrobné rozpravě. Chceme-li, aby druhý stupeň registrace byl skutečně seriózní záležitostí, chceme-li, aby církve u nás žily v souladu s veřejným míněním, pak se domnívám, že akt přiznání zvláštních privilegií, tzn. výjimek z trestního zákona i výjimek z dalších zákonů, vyučování na školách a podobně, že je to věc veřejná. Je to věc, která nevzniká někde v přítmí chodeb na ministerstvu, kde nějaký úředník nějakým způsobem dospěje k rozhodnutí, že dá nějaké razítko, a veřejnost se pak podiví, že na školách začíná působit nová církev. Ale domnívám se, že je to záležitost politického rozhodnutí, které má vzniknout na základě veřejné politické rozpravy. A domnívám se, že takové politické rozhodnutí by neměla ani činit vláda, ale mělo by to být politické rozhodnutí, které se odehraje v zákonodárném sboru.
Budu navrhovat a samozřejmě si dovedu představit varianty. Myslím si, že Poslanecká sněmovna má rozsáhlou agendu, například by tuto činnost mohl splňovat Senát, ale jsem přístupný jakýmkoliv jiným variantám. Politické rozhodnutí by ale bylo výsledkem veřejné debaty před televizními kamerami, tak aby česká veřejnost měla právo buď z televizního záznamu, nebo ze stenoprotokolů na oficiálních záznamech v archivech a aby se přesně dozvěděla, co která církev slibovala, když žádala o druhý stupeň registrace. Potom je také mnohem snadnější odkontrolovat, jestli církev plní to, co slíbila. V případě, že to neplní, tak tak jak je to ve vládním návrhu, za jistých okolností mohou být ta privilegia také odebrána. To znamená - odmítám princip, že nějaký anonymní úředník nějakým anonymním postupem v přítmí své kanceláře dospěje k rozhodnutí, že nějaké církvi udělí dramatické výjimky z trestního zákona a z jiných zákonů. To je princip, který v demokratickém státě přece nemůže existovat.
Na druhou stranu se domnívám, že chceme-li, aby naše ateistická veřejnost žila v přátelských vztazích s náboženskými komunitami u nás, pak akt potvrzení, že tato náboženská společnost je pro nás tak významná, že jí dáváme zvláštní výjimky, musí být výsledkem opravdu veřejné debaty. Vzniká otázka, jak se zachovat k církvím, které jsou u nás tradiční a již u nás působí léta. A aby nebyly ochuzeny, domnívám se, že by jim měla být nabídnuta také taková možnost, aby Českobratrská církev evangelická, Československá církev husitská, Církev metodistická, aby dostaly také právo předstoupit před zákonodárný sbor a v obsáhlém vystoupení obhájit své základní věroučné principy před televizními kamerami a seznámit českou veřejnost, co vlastně dělá, proč to dělá a jaká jsou východiska jejího učení. Myslím si, že by to prospělo české veřejnosti, myslím si, že by to prospělo náboženské snášenlivosti v Čechách.
Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní bude hovořit pan poslanec Jaromír Talíř. Další přihlášky do obecné rozpravy písemně nemám.
Poslanec Jaromír Talíř: Děkuji za slovo, pane předsedající. Nechtěl jsem zneužívat své role zpravodaje, a proto jsem se přihlásil zvlášť do obecné rozpravy, abych ještě odůvodnil dva pozměňovací návrhy, které mám připravené a které jsem se připravil v rámci podrobné rozpravy předložit.
Chtěl bych se zmínit o tom, že opravdu to není jednoduchá materie, tento zákon, že se na něm pracuje už řadu let. Ministerstvo kultury intenzivně jednalo jak v obou dvou komisích, a musím říci, že opravdu nebyl zvolen žádný princip přehlasování se, protože o rozhodnutích nebo doporučeních se nehlasovalo. Má pravdu kolega Matulka, že to není konsensuální stanovisko, ale většinové, ale to tu nikdo myslím nezpochybňoval.
Chci se zmínit o jiném problému, který je v tomto zákonu zakotven, kdy se v rámci příslušných paragrafů požaduje od toho, aby církve, náboženské společnosti měly - a v návrhu zákona je uvedeno - statutární orgán, který bude církve zastupovat na území celé České republiky. Tady jsme se dostali do určitých sporů a problémů, neboť jak jsem si ověřoval, řada církví takový orgán nemá. Není jím ani Federace židovských obcí v České republice, není jím ani Ekumenická rada církví, není jím ani Česká biskupská konference. Je to orgán, který tuto církev zastupuje při jednáních s institucemi, se státem, ale není orgánem nadřízeným nebo podřízeným ve smyslu toho, jak by mohl být statutární orgán chápán.
Druhý problém, o kterém chci mluvit, jsou církevní právnické osoby. V zákoně se opakuje nebo se tam znovu v § 4 opakuje článek z Listiny základních práv a svobod, ve kterém se říká, že církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustanoví a ruší své orgány, ustavují a odvolávají své duchovní a zřizují a ruší církevní a jiné instituce podle svých předpisů nezávisle na státních orgánech. Dál se potom hovoří o tom, v dalším paragrafu, jaké církevní právnické osoby mohou církve zřizovat. Tam se říká, že mohou zřizovat instituce a orgány zřízené za účelem organizace vyznávání a šíření náboženské víry. To je o tom, o čem mluvil pan ministr Dostál, kdy ministerstvo je toho názoru, že by se neměl rozšiřovat okruh církevních právnických osob. Domnívám se, že registrující orgán, tedy ministerstvo, ve smyslu tohoto zákona by měl velice pečlivě posoudit základní dokument a ostatní příslušné dokumenty církve, která žádá o registraci. Tam podrobit pečlivému zkoumání, jestli taková či ona náboženská společnost či církev bude registrována. Ale v případě, že ji zaregistruje, a tím pádem uzná jako právnickou osobu ve smyslu tohoto zákona, by potom neměl už zasahovat do této vnitřní instituce, nebo jaké instituce si může taková církev sama zřizovat.
***